Nejlepší Tour vůbec?

Já vím, já vím, ten titulek je bulvární jak na idnesu a je dost možné, že přílišná očekávání budou vystřídána lehkým zklamáním, ale přesto různé okolnosti červencového divadla dávají tušit, že to letos může být opravdu úžasný závod.
montstmichel

Letos se začíná v Bretaňi, ovce jsu už nachystané fandit u Le Mont-Saint-Michel

Trasa

Někdo někde napsal, že tato letošní trasa připomíná spíše Giro, tak je pekelně těžká. Ano, je zde sice mnoho (dokonce asi 9) etap určených pro sprintery, ale zbytek je nachystán na bitvy o GC. A to tedy určitě i v některých z těch devíti etap se budou dík věci zásadní, pády, echelony atd. Jelikož je trend posledních velkých závodů do toho jít naplno v každé trochu těžší etapě, je se na co těšit. Pyreneje letos přicházejí na řadu před Alpami, a i díky tomu je to trasa vyloženě pro vrchaře.

stage-8-profile8. etapa – Pyrenejská královská etapa (cyclingnews.com)

Počet km v časovkách je 54, ale druhá časovka je horská a i ta delší není úplně plochá, takže rozdíly mezi GC aktéry nebudou značné, i když bude samozřejmě záležet na momentální formě a v případě špatného dne se v obou časovkách dají koupit minuty. Hned ve druhé etapě čeká v závěru krátký kopec, který zamíchá pořadím po úvodním sprinterském dni. Po „Pyrenejském“ závěru prvního týdne, je druhý okořeněn mýtickým provensálským gigantem, těžkou časovkou a zubatou etapou do Culozu. Poslední týden pak vrcholí čtyřmi etapami, kde jedna je těžší než druhá.stage-18-profile

Horská časovka v 18. etapě po dlouhé době na programu Tour (cyclingnews.com)

Tři králové

Minule byli čtyři, tento rok jsou tři. Jména jsou stejná. Nejvýraznější postavy Grand Tours minulých několika let. Vicenzo Nibali z této loňské čtveřice vypadává, protože stejně jako vloni Contador vyhrál Giro, a i když jeho DS tvrdí, že je po něm čerstvý jako padlý sníh, bude se spíše soustředit na etapy a pomoc Aruovi. Sám jsem ale zvědav jak bude v týmu fungovat, protože mu v Astaně určitě letos končí smlouva a jeho animozita vůči mladšímu parťákovi je téměř hmatatelná.

123

Stane se Nairo prvním kolumbijským vítězem Tour? (velonews.competitor.com

Nairo Quintana v ročnících 2013 a 2015 byl vždy v závěru v horách silnější než Chris Froome, vloni to dokonce vypadalo pro něj velmi nadějně. Pokud se vyvaruje ztrát v prvním týdnu a časovce (a tu zlepšil), je tato trasa pro něj jak ušitá. Ve třetím týdnu dostane na rozdíl od loňska ten jeden den v horách navíc, kde by mohl svým slábnoucím protivníkům zasadit konečný úder. Bylo by symbolické, že se to stane právě v etapě do Morzine, která byla svědkem slavných vítězství jeho předchůdců Lucho Herrery a Fabio Parry. Letos zvolil stejný model přípravy jako vloni, dlouhý pobyt v rodném Boyacá a před Tour pouze krátký, ale výživný test na Route du Sud.

12547

Chris Froome byl v 5. etapě Dauphinné nad síly všech (www.telegraph.co.uk)

Chris Froome na Dauphinné ukázal v první horské etapě všem záda (kromě bývalého parťáka Porteho) a vždy když opanoval tento důležitý závod tak se radoval i na Tour. Contadorovy útoky v dalších etapách pak zvládal pokrývat, a i když už nebyl tak dominantní tak závod vyhrál. Je otázka, jestli mu letos bude stačit jeden takto drtivý útok v Pyrenejích, nebo na Mont Ventoux, protože i potom budou mít jeho konkurenti mnoho příležitostí na útok. Sám prohlásil že očekává tvrdou bitvu až do konce. Týmovou podporu má ale vynikající, Mikel Landa by mohl zastoupit roli Porteho a zůstávat s ním až do konce etap.

4701

Alberto Contador na Dauphinné (velonews.competitor.com)

Alberto Contador stojí trochu v pozadí a není tak favorizován jako předchozí dvojice. Je to možná proto, že na Dauphinné skončil až 5., i když vyhrál úvodní horskou časovku a i přes výborné výsledky od začátku sezony. Na Katalánsku a nyní ve Francii ho dokázali Quintana, resp. Froome porazit. Jeho útoky na Frooma byly sice na Dauphinné velmi časté, nicméně nikdy si nedokázal vytvořit větší náskok. Jeho styl však velí nikdy se nevzdávat, dovede překvapivě útočit v různých terénech. On sám mluví o tom, že letos nalezl novou chuť pokračovat ještě minimálně rok. A hlavně vloni byl na Tour unaven po Giru, letos vrhá všechny síly na Tour. Zda to ale bude stačit na Quintanu a Frooma není jasné. Přeci jen Froome ukazuje, že se na Tour dokáže vždy výborně připravit, a stále mladý Nairo se rok od roku zlepšuje. Týmovou podporu má El pistolero slušnou, nicméně diktovat tempo budou spíše Sky a Movistar.

Pokud se někdo jiný než tito tři výše zmiňovaní dostane na bednu, bude to asi opravdu spíš díky nějakému neštěstí v podobě pádu, nemoci.

Kdo doplní top ten

Nejvážnějšími kandidáty na top 10 nebo i top 5 jsou Tejay Van Garderen a Richie Porte z BMC, Fabio Aru vítěz Vuelty debutující na Tour a francouzská trojice Romain BardetThibault Pinot a Warren Barguil. Velice dobře se na Dauphinné uvedl také Daniel Martin, měl ale vždy na velkých Tour problémy se zraněními nebo špatnými dny. Těch dalších jmen, které by do desítky mohly nakouknou je asi ještě 30, ale tito mají momentálně největší naději.

Bitva o zelený dres a sprinty 

Je vůbec možné porazit Petera Sagana v boji o zelený dres? Jedinou šanci má snad Marcel Kittel, pokud by se mu dařilo vyhrávat etapy jak na běžícím pásu a dojet až do Paříže. Profily sprinterských etap nejsou vždy tak lehké jak to vypadá na papíře, a navíc Peter dokázal letos přesprintovat v hromadných dojezdech mnoho typických špurtérů. A pokud by bodíky scházely, nasbírá si je jako vloni v únicích na prémiích. Jen to etapové vítězství mu po dva roky unikalo a letos v dresu mistra světa má o to větší motivaci jej získat. Tým mu moc pomáhat nemusí, zato však on bude muset sem tam jet na Contadora, ale to pro něj nepředstavuje problém. Němečtí rychlíci Kittel s André Greipelem jsou ve velké formě, což potvrdili na Giru, oba mají postavené týmy vyloženě na sebe, takže často uvidíme vepředu jezdce Lotta a Etixxu jak stahují uprchlíky. Zvláště vlak Kittela, to je síla. Lokomotiva Tony Martin, pracant Vakoč, a rychlí Sabatini, Richeze a Keisse. Německou dvojici doplňuje John Degenkolb vracející se po vleklém zranění. Mark Cavendish letos vyhrál pouze tři spurty na menších závodech, takže je velmi nepravděpodobné že by urval na Tour etapu, ale zvyk je železná košile. Trochu v útlumu je i Alexander Kristoff, zatím neopakuje skvělý loňský rok. Domácí naděje rváč Nacer Bouhanni a střízlík Bryan Coquard mohou pomýšlet na vítězství v některé z těžších etap. Překvapením sprintů se může stát Dylan Groenewegen, který letos vletěl do závodů po hlavě. Bude ale spíše sbírat cenné zkušenosti se sprinty na nejvyšší úrovni. 

Na co se ještě těšit

Zajímavý by mohl být boj o bílý dres, favoritem je již zmiňovaný Barguil, ale potrápit ho jistě budou chtít Wilco Kelderman, Louis Meintjes nebo i Julian Alaphilippe. Ten ukazuje letos další výrazné zlepšení v etapácích, zvláště jeho umístění na těžké Dauphinné slibuje mnohé.

Osobně jsem zvědav, jak prospěje přestup do Cannondalu Pierru Rollandovi, zda dokáže Gerraint Thomas zopakovat nebo vylepšit loňské vystoupení,  nebo jestli Richie Porte konečně zaznamená výraznější úspěch na Tour. Těším se rovněž na rozjetého Stephena Cummingse a na rekordmana Adama Hansena. Přál bych mu, aby okořenil svoji sérii i vítězstvím v etapě na Tour. Tony Martin bude po loňském pádu pěkně nažhavený, zatímco Fabian Cancellara se bude s Tour loučit. Diego Rosa by mohl zazářit v únicích, pokud nebude příliš svázaný týmovou taktikou.

Týmy

Rozdíly v rozpočtu jednotlivých týmů se stále zvyšují a tak Sky bude mít letos supertým, alespoň co do jmen. Zdatně mu bude konkurovat určitě Movistar a Astana, možná i BMC. Jako nejslabší z velkých se tak jeví tým Tinkoff, i když Roman Kreuziger ukazoval na Dauphinné že Contadorovi hodně pomůže.

Letošní Tour charakterizují silné dvojice závodníků hned v několika týmech. Ti lídři co jeli Giro, tedy Mikel Landa, Tom Dumoulin, Alejandro Valverde, Vicenzo Nibali a Rafal Majka se zřejmě budou soustředit na etapová vítězství, ale je možné že dlouho budou zůstávat vysoko v pořadí, aby pomohli lídrům svých týmů. Froome má tu výhodu že případné útoky mohou sjíždět Henao, Nieve a Thomas v různých fázích závodu. Jsem hlavně zvědavý, jak vykrystalizuje situace v BMC, zda si Tejay a Richie dokáží pomoci, nebo si budou spíše překážet.

Tým Astany je jakoby postaven na půl pro Arua a napůl pro Nibaliho, alespoň podle jmen která s nimi jezdila předchozí závody. To nikdy nevěstí nic dobrého, navíc u horkokrevných Italů. I když u takového Fuglsanga se nemůžu zbavit dojmu, že mu role superdomestika úplně nesedí a rád by se držel v popředí místo obětování se pro Nibaliho, potažmo Arua.

arunibali

Budou takto vysmátí i v cíli etap? (cyclingnews.com)

Absentéři

Z nejrůznější důvodů (většinou se prostě nevešli do nominace, nebo jejich přípravu přibrzdilo zranění) chybějí na Tour tito výrazní závodníci: Philippe Gilbert, Tom Boonen, Zdeněk Štybar, Michael Kwiatkowski, Robert Gesink, Andrew Talansky nebo Arnaud Demaré.

Naši

Naši závodníci jedou letos ve třech, navíc Roman Kreuziger bude oblékat dres českého mistra což se naposledy stalo za časů Jána Svorady. Roman bude k ruce svému šéfovi Albertu Contadorovi, a i když by s ním měl zůstávat do posledních kilometrů v těžkých etapách je velmi nepravděpodobné, že by mohl zopakovat skvělé 5. místo z roku 2013. Kandidátů na první desítku je prostě mnoho a Tinkoff v poslední sezoně Alberta i svého týmu bere jen vítězství. Roman je ale ve velmi dobré formě a i psychické pohodě a svým výkonem určitě zanechá na Tour stopu. Jan Bárta bude zřejmě pracovat pro talentovanou dvojici Konrad a Buchmann, ale jistě využije každou příležitost k úniku. Nováček Petr Vakoč si skvělými výkony vysloužil nominaci na Tour. Uvidíme ho, řekl bych, často tahat balík pro Marcela Kittela.

roman

Roman Kreuziger vypadal na MČR ve formě. (sport.lidovky.cz)

Přeji pěkné sledování staré dámy ať již doma nebo přímo v reálu, ostatně do Švýcarska na poslední etapy je to od nás docela kousek.

lacets

Lacets du Grand Colombier přijdou na konci 15. etapy

 

 

Rubriky: At races | 1 komentář

Giro

Hurá, je tu Giro, první Grand Tour sezóny a pro mnohé ta nejlepší z hlediska kombinace sportovní úrovně a zároveň tradic, historie. Sami závodníci o Giru říkají že je pohodovější, ne tak zatížené stresem jako Tour, vše plyne v uvolněné italské atmosféře. Takže co nám nabídne další ročník závodu, kde se muži nestydí nosit růžovou?

Trasa

Trasa je vyvážená, bez nějakých výraznějších novinek a výstřelků. Tedy ne tak extrémní jako za Zomegnanovy éry, ale přesto velmi těžká. Minulý rok se Alberto Contador přesvědčil, že vyhrát po sobě Giro a Tour je nemožné a letos to ani nikdo nezmínil. Giro je prostě příliš těžké, čas na regeneraci krátký a konkurence na každém závodě obrovská. Letos nabízí organizátoři větší šanci sprinterům v několika etapách v první polovině závodu. Pojedou se také tři individuální časovky, tedy jedna kratší, jedna pěkně dlouhá a zvlněná, a jedna vyloženě horská. Týmovou časovku letos Giro nenabízí. Únikáři papírově nebudou mít letos moc příležitostí, ale určitě se někteří nezmaři pelotonu prosadí. Tradiční ikonické kopce jako Stelvio, Gavia, Zoncolan nebo Mortirolo se letos nekonají, ale hornatá Itálie má vždy z čeho vybírat.

Na trase vidím dva problémy, které mohou významně narušit průběh závodu. Když Giro startovalo v Nizozemí posledně v roce 2010, byl z toho masakr s velkým množstvím pádů a odstoupení. Start Grand Tour je vždy nervózní a umístění etap v zemi tulipánů je vždy problematické díky množství tzv. „road furniture“, tedy různých ostrůvků, pangejtů, kruháčů, přechodů atd. Peloton řítící se 50-ti km rychlostí bude mít co dělat aby se všem nástrahám vyhnul, ale doufejme, že pádů bude co nejméně.

U etap 19, 20 a v Dolomitech, mám obavy z uplatnění bezpečnostního protokolu UCI vztahující se k počasí. Giro bývá vzhledem k umístění v roce na počasí nejcitlivější a mnohokrát už závodníky v horských průsmycích zaskočil sníh. Letošní jaro je poměrně studené, na Tirrenu byla zrušena etapa a sněžilo dokonce i před týdnem na Liége. Ve zmiňovaných etapách na konci závodu mají jezdci šplhat na Col de la Bonette a Colle del Agnello, obojí přes 2700 m n. m. Snad mají pořadatelé nachystány nějaké náhradní trasy v případě, že by se bezpečnostní protokol musel uplatnit. Nicméně i případná hrozba zrušení těchto etap může znamenat zajímavější závod a boj o každou vteřinu ve všech etapách. Giro není Tirreno, aby jeho průběh zvrátila jedna etapa a Nibali tak nebude mít právo na to láteřit.

nibalisnow

Sníh ke Giru patří. Vicenzo Nibali vyhrává etapu v r. 2013 (zdroj: velonews.competitor.com)

Pozitivní pro závodníky je to, že kromě přesunu z Nizozemí na jih Itálie, nebude jinak velké množství dlouhých transferů mezi etapami. Pojede se pěkně od jihu na sever a tam od Friuli do Piemonte.

route-map-6401. etapa – spíše než o prolog se jedná o plnohodnotnou časovku na 9,8 km. Je techničtější s několika zatáčkami, Tom Dumoulin bude chtít doma jistě zvítězit.

2. a 3. etapa – jsou sprinterské etapy mezi Arnhemem a Nijmegenem. Budou určitě náročné a nervózní. Pokud se přidá ještě boční vítr, dá čekat snaha silných týmů o vytvoření terezínů.

4. a 5. etapa – po pondělím volnu se závod přesune na jih do špičky italské „boty“. První dvě etapy v Itálii by měly být rozehřívací s dojezdem pro sprintery. I když v té páté je poslední km na kostkách a do mírného kopce.

6. etapa – nabízí první test nohou favoritů. Cílový kopec na Roccarso vypadá na papíře jako ne úplně náročný, má celkem 16 km a jeho sklon se málokdy posune nad 7 %. Do cíle by měla dojet větší skupina, i když někdo může ztratit.

7. a 8. etapa – 7. etapa je opět typicky sprinterská s žádným zádrhelem na konci. Zato 8. etapa může být zajímavá. Její plochý profil naruší 20 km před cílem stoupání na Alpe di Poti, 8 km dlouhý kopec s prudkou pasáží, ale hlavně se sterratem, tedy štěrkovým povrchem.

9. etapa – časovka na 40,5 km. Má poměrně hodně zatáček a hlavně je členitá i výškově. V druhé půlce nabízí asi 5 km kopec. Zde nastane první výraznější rozčlenění mezi GC favority. Ale ti, co ztratí, budou mít ještě spoustu času případnou ztrátu dohnat v horách.

stage9

V minulém roce byla dlouhá časovka velmi zásadní, bude i letos?  (zdroj: www.cyclingnews.com)

10. etapa – po dalším dni volna je na pořadu těžká klasikářská etapa. Chybí v ní sice delší stoupání, ale celý den se pojede nahoru dolů, takže na cílovém kopci, který má necelých 8 km mohou mít někteří závodníci těžké nohy

11. a 12. etapa – tyto etapy by měly být dalšími dvěma příležitostmi pro sprintery. Je možné, že po nich část z rychlých mužů odstoupí, protože následující terény nebudou nic pro ně.

13. etapa – žádný ze 4 vrcholů v této etapě neměří přes 1000 m, ale všechno jsou to těžké krátké stojky na úzkých cestách na hranicích se Slovinskem. Vrchol posledního stoupání je 14 km před cílem, takže je možné očekávat příjezd menší skupinky favoritů.

14. etapa – epická etapa v srdci Dolomit. Obsahuje klasická stoupání na Passo Pordoi, Sella, Valparolla, Giau a další hory v této překrásné krajině. Snad bude přát závodníkům (a taky divákům) počasí.

T15_MadonnaDC_2_alt

Jeviště pro epickou etapu v Dolomitech je připraveno. (zdroj: www.cyclingweekly.co.uk)

15. etapa – časovka na 11 km do vrchu a pěkně strmého. Od 3. km je sklon stabilní mezi 8-9 %. Takový Mikel Landa by zde mohl dohnat případnou ztrátu z předchozí časovky.

16. etapa – kratší záležitost, 132 km, možná příležitost pro únik, zvláště po posledním volném dni. Ale ani favorité nebudou mít nouzi o zábavu, posledních 20 km je těžký kopec a pak technický sjezd a krátký kopec do cíle.

17. a 18. etapa – pokud po předchozích strastech v závodě zůstali ještě nějací sprinteři, tyto etapy mohou být pro ně odměnou. 18. je zkomplikovaná dvěma prudký kopci na konci a taky délkou 240 km.

19. a 20. etapa – finále s mohutnými dlouhými kopci na hranicích s Francií. Stoupání do střediska Risoul není moc dlouhé ani prudké, ale po třech týdnech bude znát, komu zbyly ještě síly. 20. etapa je pak označena jako královská, 4100 m převýšení jen na 134 km, žádná rovina. Kopce opět nejsou tak prudké jako v Dolomitech, ale poslední dva v závodě mají délku 20 km!

21. etapa – poklidný dojez Gira tentokráte do Turína.

 

Troika favoritů

Vicenzo Nibali prožil turbulentní minulý rok. Po vítězství na Tour v roce 2014 u něj nastal určitý útlum. Za loňské čtvrté místo ve Francii byl spíše kritizován, pak ho vyhodili z Vuelty za držení se doprovodného vozu a i vítězství na Lombardii byla pro mnohé slabá náplast. Letos jede na Giro dokázat hlavně sám sobě, ale taky svému náročnému šéfovi Vinokurovi, že může vyhrávat velké závody. Formu na jaře má zatím trochu záhadnou, ale to u něj nic neznamená jak jsme se mohli už několikrát přesvědčit.

Mikel Landa neměl v letošním roce na růžích ustláno poté, co se na začátku sezóny dlouho dostával z nemoci. Nicméně na Baskicku a hlavně vítězstvím na Trentinu potvrdil, že je na dobré cestě. Vloni byl objevem Gira, letos bude poprvé lídrem a může ukázat, co v něm vězí. Trochu slabinou je pro něj dlouhá časovka, ve které může na některé specialisty ztratit.

Alejandro Valverde Giro nikdy nejel, formu vždy směřoval na jarní klasiky a pak na Tour a Vueltu. I když to se u něj říct ani nedá, protože on je prostě vynikající od jara do podzimu, a letos se na Giro speciálně připravoval. Bude chtít přidat své druhé vítězství v GT. Duben ukázal, že je v dobré formě po vítězství na menších závodech ve Španělsku a hlavně čtvrtým zářezem na Valonském šípu. Jeho výborný sprint na konci etap může být klíčem k zisku mnoha cenných bonusových vteřin.

Alejandro-Valverde2-660x440

Valverdemu zima na Liége moc nechutnala (zdroj: velonews.competitor.com)

Druhý sled

Rigoberto Urán byl na Giru už dvakrát druhý, a po změně týmu se bude chtít určitě prodrat na pódium. Na Romandii ukázal slušnou vrchařskou formu. V časovce to ale není od něj tak dobré jako když byl v Ettixu. Rafal Majka nebyl na jaře moc vidět, na Giro se připravoval zvolna bez výrazných výsledků, ale v horách bude určitě zarytě sledovat kola těch nejlepších. Maličký Domenico Pozzovivo už lehce stárne, ale na první pětku může mít. Andrey Amador bude chtít potvrdit, že jeho minulé 4. místo nebyla náhoda, od té doby je totiž neviditelný. Spíše ale bude pouze pomáhat Valverdemu. Tom Dumoulin má zálusk na obě časovky. To, zda pojede na pořadí asi určí jeho momentální rozpoložení, on sám totiž asi neví co od svého těla čekat. Jeho loňská Vuelta byla pro všechny překvapením. Jhoan Chaves se každý rok zlepšuje, jak na tom ale bude s formou a jak mu bude sedět trasa a profily Gira je velká otázka. Ryder Hesjedal vloni ukázal, že ještě nepatří do starého železa, když byl pátý. Letos se pokusí ještě najít motivaci zajet aspoň do desítky.

Černí koně

Giro není letos tak kvalitně obsazeno jako v minulých ročnících, takže v první desítce by se mohlo poprvé v kariéře objevit pár překvapivých jmen. Řada týmů nejede vůbec s ambicemi na celkové pořadí, ale spíše se snahou na dílčí úspěchy v etapách.

Asi nejskloňovanějsí jméno je Ilnur Zakarin. Letos měl výborné jaro, jestli ale dokáže vydržet strasti tří týdnů, to ukáže až čas. Třetí týden pro něj bude kritický. Dvojce z Astany Tanel Kangert a Jakob Fuglsang by se v případě nepřítomnosti Nibaliho prala o lídrovství, takto musí čekat, jakou strategii vymyslí jejich stáj a lídr. Oba jsou ale dobře připraveni, což ukázali Trentinu.

Z dalších závodníků, kteří mohou překvapit v pořadí, nebo se alespoň pokusit o některou z těžkých etap jsou to:  Omar Fraile, Igor Anton, Joe Dombrowski, Davide Formolo, Gianluca Brambilla, Alexandre Geniez, Sergey Firsanov, Przemyslaw Niemiec, Carlos Betancur a Steven Kruiswijk.

Sprinteři

Množství plochých etap přilákalo na Giro početnou sestavu kvalitní sprinterů. Nechybí zde Marcel Kittel, který bude testovat svůj spurterský vlak před Tour, André Greipel, jemuž se osvědčila účast na Giru v minulém roce (zajel pak skvěle na Tour), vítěz San Rema Arnaud Démare (tifosi asi na něj budou pískat) a talentovaný mladík z Oricy Caleb Ewan. Domácí sestava sprinterů nabízí to nejlepší z Italů – Giacomo Nizzolo, Elia Viviani, Jakub Mareczko, Sacha Modolo, Sonny Colbrelli, Mateo Pelucchi či Matteo Trentin.

kittel-1-greipel-0-

Greipel versus Kittel, německý sprinterský souboj vypukne na Giru. (zdroj: www.t-online.de)

Další významná jména

Fabian Cancellara si letos dělá kolečko po svých oblíbených závodech a loučí se s nimi. A nutno dodat že ve velkém stylu. Formu má skvělou, obě časovky co letos jel, vyhrál a právě ty budou jeho cílem.  Adama Hansena zmiňuji v každém přehledu GT a asi ještě nějaký čas budu. Železný muž světového pelotonu jede 14. Grand Tour v řadě.

Týmy

Dá se očekávat opět výrazná dominance Astany, i když patrně ne taková jako v minulém roce. Ale Giro je prostě závod, na který se Kazaši umí připravit. Sky i Movistar mají kvalitní týmy, takže tyto tři ekipy budou diktovat tempo ve vysokých horách. Ostatní lídři nemají tak silnou podporu, možná ještě AG2R, Katusha a Cannondale na tom nemusí být zle. Ale takový Majka, Hesjedal, Brambilla, Chaves, Dumoulin nebo Niemiec budou často v popředí izolováni (pokud tam tedy vůbec budou). Z divokých karet jsem zvědav, jak se povede všeruskému Gazpromu. Malé Italské týmy Southeast, Nippo a Bardiani budou rády za ukořistění jedné etapy, na posledních Girech se to dařilo jen Bardiani.

Z Čechů nejede letos Giro nikdo, ale i tak to pro všechny fanoušky dobré cyklistiky bude zážitek.

pirazziBude mít Stefano Pirazzi příležitost ke svému vítěznému gestu? (zdroj: www.lastampa.it)

Rubriky: At races | Napsat komentář

9 závěrů z kostkových klasik

Arenberg_singletrackworldcomJsou za námi kostkované klasiky. Letos bylo opět na co se dívat. Oba noví a čerství vítězové monumentů jsou velmi sympatičtí a zasloužení, i když jejich cesta k nim a dosavadní životní dráha nemůže být rozdílnější. Počasí nakonec cyklistům přálo, a těch diváků u trati, no radost pohledět.

Vítězství šampiona

Peter Sagan po loňském mistrovství světa vyhrál konečně první monument a definitivně se zdá, že nalezl ten správný závodnický cit pro velká vítězství. Zprvu to ale vypadalo, že i letošní kampaň pro něj nebude úspěšná, když mu po odvážném úniku na E3 vyfoukl vítězství ve spurtu Kwiatkowski.  V Gent Welvegemu dojížděl do cíle ve skupině se závodníky, kteří si tudíž také věřili, že by ho mohli ve spurtu porazit, ale Sagan to takticky zvládl výborně. Na Flandrech to vypadalo na velmi bláhový útok znovu s Kwiatkem a později i Vanmarckem už 33 km před cílem. Cancellara a celý Etixx si v tu chvíli říkali: „To přece nemůže vyjít, je to moc brzy“, ale ukázalo se že Peterova výkonnost je taková, že nechtěl nic ponechat náhodě (resp. tomu že by mu Cancellara na Oude či Paterbergu možná ujel a on už by jej nikdy neviděl). Tak ujel on. Etixx o tom jen mluvil, on to skutečně udělal. Jeho závěrečná sólo časovka, kdy držel trojnásobného mistra světa Fabiana Cancellaru pořád na odstupu 10 – 15 sekund, svědčí o jeho silné hlavě a velké touze po tomto vítězství.


Peter-Sagan-03-630x420

Sagan útočí na Paterbergu, rozhodující moment (zdroj: www.cyclingweekly.co.uk)

Peter Sagan měl prostě ve zvyku vždy dělat věci trochu jinak než je v profipelotonu běžné, a proto mu možná někteří vyčítali špatnou taktiku, nezkušenost, ale srdce jiných si právě tím získal. Kombinace jeho hravé nátury a vynikající výkonnosti může vést k více skvělým výsledkům, jako byl tento. Jen tu angličtinu by měl zlepšit, pokud chce dávat pozávodní rozhovory. Na Roubaix byl také v pozici velkého favorita, ale zde se ukázalo, že tento závod je mnohem méně předvídatelný než jiné monumenty a díky brzké snaze Etixxu (a také tentokrát slabé podpoře Tinkoffu, která byla mimochodem na Flandrech vynikající…), dojel 11.      


Na patnáctý pokus

Mathew Hayman dosáhl vítězství způsobem, o kterém sní snad každý cyklista, který je jinak oddaným domestikem svým lídrům a v roce dostává jednu nebo dvě příležitosti jet na sebe. V roce 2003 skončil tehdy v jako ještě mladík v Rabobanku na 25. místě a od té doby se snažil v tomto závodě pozici vylepšit. Až po třicítce dosáhl dvou umístění v desítce. A teď, v 37 se mu vše sešlo. 

hayman2008_cycllingtipscom

Hayman ve sprše na velodromu v roce 2008, když dojel 113., poslední z celého pole  (zdroj: cyclingtips.com).

Je to pro něj odměna za celoživotní tvrdou a nezištnou práci a slzy štěstí, ke kterým po dojezdu neměl několikrát daleko a nevěřícné kroutění hlavou svědčí o tom, že závod musel jet v jakémsi transu s hlavou soustředěnou jen na příští správnou věc v závodě, kdy každou vteřinu lze vše ztratit.

„…teď, teď ujíždí dobrá skupina, dostanu se do ní…“

„…nebudu se na čele moc šťavit, nedávno zlomená ruka vypadá ok…“

„…Arenberg už je tady, projeto bez problémů, jede se pěkně zostra, a vzadu je to určitě maso…“

„…50 km do cíle, dojíždí nás skupina, není v ní pár velkých jmen, cítím se ok, jedu s nima…“

„…bacha Rowe to rozjíždí na větru, teď hlavně neodpadnout…“

„…pitomý Stannard takhle mě naremplovat, ale klid, klid, dojedu si je na těch příštích kostkách…“

„…Vanmarcke je odjetý, má pár metrů, ti ostatní tři ho stahují…“

„…mrknu na Boonena, vypadá nejsilnější, EBH toho má dost…“

„…asi 5 kiláků do konce, zkusím zaútočit, jen takový malý test…“

„…útočí Boonen i Stannard, a Boonen podruhé tentokrát silněji, vyrážím za ním, ostatní jsou mrtví…“

„…nastoupím hned z háku i Tomekemu, je za mnou, ale jak na gumě ale nakonec mě dojede…“

„…a je tu velodrom, zkusím si najet nahoru, ať získám rychlost, Vanmarcke je zase za mnou, Boonen zůstal dole…“

„…jdu na rovince přes Boonena a makám, makám, ideální stopa…“

„…čekám, kdo mě zprava přejede…, nikdo, nikdo, já vyhrál?… JÁ TO SNAD DOOPRAVDY VYHRÁL!!!“

Paris Roubaix je prostě závod kde se občas stane malý zázrak a letos tomu tak bylo. Radost týmových parťáků a DS svědčí o tom, že tohle prostě nikdo nečekal. 

Tomeke, ajajaj

To bylo zvolání belgického komentátora, poté co jejich bůh skončil na velodromu těsně druhý. Přitom on a jeho tým udělali závod a ještě před pár lety by tato pozice pro něj skončila vítězstvím o dvě délky. Ale Tom Boonen aspoň ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Po těžkém zranění hlavy na Abu Dhabi Tour to s ním pro letošní klasiky nevypadalo dobře. Ale dokázal se z toho dostat, i když až do Roubaix to nebylo ono. Ale tohle je jeho závod a forma už od začátku klasik nebyla zas tak špatná. Ve flanderských kopcích mu už sice chyběl ten správný “punch“ na to, aby se udržel se ostatními soupeři, ale na francouzských kočičích hlavách ukázal velké zkušenosti s tímto závodem a přehled. Na pódiu byl skoro tak vysmátý jako by to sám vyhrál. Belgičané jej i proto milují, a on sám nevyloučil ještě jednu sezonu.

123

Tomeke byl na pódiu usměvavý a přející – opravdový šampion (zdroj: eurosport.fr)

Spartakus naposled

Fabian Cancellara jel letos poslední sezonu na kostkách a byl výborně připraven. Jediný kdo mohl konkurovat jeho nástupům v prudkých dlážděných kopcích, byl Sagan. Jeho stíhací jízda na Oude Kwaremontu a Paterbergu, to bylo něco. Skoro by se až nabízela možnost prodloužit kariéru ještě o rok, ale Spartacus chce zřejmě odejít na vrcholu. Roubaix mu zkazil pád, jako už tolikrát na těchto velkých závodech. Ale to je asi daň za úspěch. Oba největší závody prožíval velmi emotivně a dal do toho vše co mohl. Díky Fabiane za krásné zážitky!

Pašáci v černém

Sky je team, který se mi na kostkách asi nejvíce líbil. Dříve jim byl vyčítán nedostatek klasikářské závodnické taktitky, ale oni se rok co rok na těchto závodech zlepšují a Kwiatkowski, Rowe či Stannard mohou v příštím roce vyhrát klidně jeden z monumentů. Možná byla chyba že Geraint Thomas chce letos jezdit Grand Tours a týdeňáky, mohl by ještě zvýšit šance týmu na případný úspěch. V záloze mají ještě mladého Gianni Moscona, který si do pádu v neděli na své první Roubaix nevedl vůbec špatně.

Lefévrúv vzek

Etixx Quickstep naopak vychází z kostkových klasik s prázdnýma rukama, tedy téměř. Boonenovo druhé místo v Roubaix a Kittelovo vítězství na semiklasice Scheldeprijs nemohou uspokojit Lefevrovo belgické přebujelé ego. Opět byl často vidět stejný obrázek jako v minulých letech, kdy jezdci Etixxu sice měli na čele závodu mnoho lidí, ale jakoby postrádali přesvědčení o tom, kdo je vlastně jejich lídr. Akorát zraněného Lampaerta vystřídal Trentin. Pouze na Paris Roubaix se díky použití Tonyho Martina (to je prostě lokomotiva!) podařilo Etixxu konečně závod ostatním pořádně ztížit, a taky to přineslo ovoce. Jako příklad práce pro lídra se mi strašně líbilo to potáhnutí Luka Rowea na Roubaix, kdy to na větru zavařil třem členů přední skupiny a sám pak odpadl. To od Etixxu letos nikdo v rozhodujících fázích závodů neuměl. Štybar letos neměl takovou fazonu a byl bržděný nemocí, Terpstrovy roky jsou zdá se už pryč, to samé lze i s výjimkou (neděle) potvrzující pravidlo říci o Boonenovi. Bude zajímavé sledovat co se stane po přestupové sezoně, Lefevre totiž chce mít vždy toho nejlepšího.

Nové tváře

Jasper Stuyven je asi nejvýraznějším novým Belgičanem letos. Vyhrál Kuurne a byl pátý na E3. V hlavních kostkových závodech sice uvadal, ale i tak k němu Vlámové vzhlížejí s nadějí stejně jako před rokem k Benootovi nebo dříve Vanmarckemu. Ovšem vyrovnat se s nálepkou nového Vlaemincka, Musseuwa nebo Boonena je v této zemi velmi těžké. Svým způsobem i Michal Kwiatkowski je letošním objevem kostkových klasik. Ukázal se už před pár lety (myslím že dvěma) při úniku na Flandrech, skvěle ovládá kolo na těchto površích, časovku má perfektní a spurt více než solidní. Je jen na něm a na týmu Sky na jaké závody se bude v budoucnu připravovat, protože z jednodenních závodu mu sedí snad vše. Imanol Erviti zřejmě nebude úplně nový talent vzhledem k tomu, že je ročník 1983, ale letos se mu to prostě sešlo a na dvou největších závodech byl v desítce. Byla na tom vidět ta velká zkušenost, protože tyhle klasiky jezdí už 10 let a také čich na správný únik. Klidně z něj za rok může být nový Hayman. Dylan van Baarle potvrdil zvěsti o svém velkém talentu a prosadil se letos 6. místem na Flandrech U plošších závodů mě zaujal sprinter Fernando Gaviria, jel tyto těžké klasiky poprvé, a přesto mu k vítězství na některé z nich nescházelo mnoho. Po pádu před cílem v San Remu má definitivně pověst obávaného sprintera.     

Smrt na pavé

Nešťastná tragická nehoda Antoina Demoitiého  v závodě Gent Wevelgem způsobila opětovné volání po omezení množství motorek a doprovodných vozů na závodech. Na těch úzkých silnicích a při vysokých rychlostech se může stát vše strašně rychle a výsledná zranění mohou být pro nechráněné cyklisty fatální. UCI připravuje změny v počtu vozidel a vyšší zpřísnění řidičských licencí. Nutno dodat že tým Antoina, Wanty – Groupe Gobert, se poté na Flandrech překonal a Dimitri Clayes dokončil pro ně jistě velmi emotivní závod na 9. místě. Smutnou atmosféru podtrhl a i předčasný skon po Critérium International.

CfN1m6-UAAE2qLy

Skvělí fanoušci

Roubaix a Flandry znamenají krásnou oslavu cyklistiky. Ačkoliv Francii i Belgii deprimují nedávné teroristické útoky, lidé se nenechali odradit a dorazili ku tratím v obrovském počtu. Slunné jarní počasí tomu nahrávalo, ale věřím tomu, že i kdyby lilo jak z konve diváků by byl pořád obrovský počet. I česká televize se připojila k rostoucí popularitě a letos vysílala 3 hodiny závodu. Jaká byla sledovanost zatím není jasné.

Takže zase za rok na stejných kolbištích s jinými příběhy.   

Photo: Iri Greco / BrakeThrough Media | www.brakethroughmedia.com

Fanoušci barevnější než závodníci, tak se fandí na Flandrech (zdroj: www.brakethroughmedia.com)

Rubriky: At races | komentářů 5

Kdo kam

Zítra naplno startuje sezona v Austrálii. Mrkl jsem se tudíž na to kdo kde bude od této sezony jezdit, abych se pak nedivil proč má ten který závodník na sobě úplně jiné triko než vloni.

I když byl v minulém roce na poli přestupů docela klid, vyvolaný zejména skutečností že po dlouhé době žádná z profi stájí nezanikla, pár zajímavých transferů se odehrálo.

Do AG2R přišli Cyril Gautier (z Europcaru) a Jesse Sergent (Trek). Po Betancurovi se ve Francii asi nebude nikomu stýskat.

V Astaně přibyl do již tak početné italské komunity Eros Capechi (Movistar). Vino přibral také nějaké další Kazachy, i když ti budou zřejmě jen do počtu.

V BMC je jasně největší posila Richie Porte (Sky), snad mu prospěje větší volnost a změna prostředí.

Cannondale -Garmin je letos velmi obměněný tým. Přišli Matti Breschel, Simon Clarke, Lawson Craddock, Pierre Rolland, Rigoberto Uran, Wouter Wippert a tvoří tak zajímavý kotlík plný talentů, zkušených závodníků, „odpadlíků“ z jiných stájí toužících zkusit něco jiného a závodníků, kteří se zatím prosazovali jen na domácí US scéně. Poslední ze zakládajících členů původního Garminu Ryder Hesjedal odešel na důchod do Treku.

Tým Dimension Data vznikající z MTN Qhubeky doplnil volné 18. místo ve WT a dává dohromady část staré party z HTC – Marka Cavendishe, Marka Renshawa (oba Ettix) a Bernie Eisela (Sky). Dále přichází polozapomenutý Igor Anton (Movistar),  Omar Fraile (Caja Rural), Konstantin Sivcov (Sky), kteří se spolu s mladými Afričany pokusí zaplnit díru po nečekaném odchodu Meintjese v kopcovitějších závodech.

Do Ettix Quickstepu přišel Bob Jungels (Trek), Dan Martin (Cannondale), a samozřejmě Marcel Kittel (Giant Alpecin). Je jasné, že se tým po odchodu Urána už bude výhradně soustředit na oblíbené klasiky, jakýkoliv GC úspěch na Grand Tour nevypadá reálně. Snad je s tím Dan Martin srozuměn.

dan martin_www.cyclingweekly.co.uk Daniel Martin představuje nový dres Etixxu (www.cyclingweekly.co.uk)

V FDJ stojí za zmínku snad jen příchod Sébastiena Reichennbacha (IAM).

V IAM bude tuto sezónu působit nenápadný Oliver Zaugg (Saxo – Tinkoff). Uvidíme zda se mu ještě podaří zazářit tak jako kdysi na Lombardii. Odchází naopak Sylvain Chavanel, po letech v zahraničních týmech jde zpět do Francie do Direct Energie.

V Lampre se docela dost měnilo. Přišel Yukia Arashiro (Europcar), Marko Kump (Adria Mobil), Matej Mohoric (Cannondale), a hlavně Louis Meintjes (MTN). Veteráni Pippo Pozzato (Southeast) a Plaza Molina (Orica) se rozloučili.

Lotto Soudal si vytáhl nahoru Jelle Wallayse (Topsport), do hor přišel Rafael Valls (Lampre).

Už tak silný Movistar přivítal Daniho Morena(Katusha), jestli bude přínosem i Carlos Betancur (AG2R) se ukáže časem.betancur www.cyclingnewsCarlos Betancur má co shazovat i dokazovat (www.cyclingnews.com)

Do Oricy přichází pisatel vtipných komentářů a pro tento tým jako stvořený Christopher Juul Jensen (Saxo). Dále Amets Txurruka (Caja Rural), Luka Mezgec (Giant), Plaza Molina (Lampre). Angažování obou španělských veteránů je mi trochu záhadou, možná jedině na pomoc Chavésovi jak do hor, tak i na pokec.

Giant nakonec ukecal Laurense Ten Dama (Lotto Jumbo), který chtěl původně závodit jen v USA v nějakém menším tým. Je možné, že po odchodu Kittela se bude některým závodníkům z jeho vláčku lépe dýchat a dostanou více prostoru k rozvoji.

Do Katushy přichází Michael Morkov (Saxo), Jurgen Van Den Broeck (Soudal) a Rein Taaramae (Astana). Ztráta Daniho Morena ale bude pro Purita bolestná.

Lotto Jumbo angažovalo Enrico Bataglina (Bardiani), který poslední sezónu docela stagnoval.

Team Sky – přišli Michalové Kwiatkowski a Golas (Ettix), Benat Inxausti (Movistar), už po Giru domluvený Mikel Landa (Astana) a sprinter Danny Van Poppel (Trek).

Tinkoffa jakoby se všichni báli, nebo větřili jeho brzký konec v následující sezoně. Přišel tak pouze Jurij Trofimov (Katusha) který zazářil na Giru, slovenský talent Erik Baška (AWT) a Adam Blythe (Orica) na pomoc Saganovi do sprintů a na klasiky. Stejně je to ale málo, Breschel, Juul Jensen nebo Morkov mu budou chybět v závěrech těžkých klasik. Odešel krom Zaugga i Chris Anker Sorensen (Fortuneo Vital Concept). 

Trek přibral jako sponzora Segafredo a přivítal navrátilce do WT Jacka Bobridge (Budget Forklifts), Rydera Hesjedala (Cannondale), Kiela Reijnena (Unitedhealthcare), Petera Stetinu (BMC) a výborného mladého klasikáře Edwarda Theunse (Topsport).

Neopros

Mezi týmy se rozdělilo také pár zajímavých nováčků, které bude dobré v novém roce pozorně sledovat. Kdo z nich ukáže hvězdný potenciál?

Nebudu zmiňovat jména jako Gaviria, Küng, Soler, Latour či  Benoot, kteří se prosadili už v minulé sezoně i když technicky vzato stále patří mezi neopros.

Itala Gianniho Moscona  si zvolila Sky, a to už samo o sobě něco musí znamenat. Jeho krajani Davide Martinelli a Simone Petilli budou zkoušet štěstí v Etixxu, resp. v Lampre. Mnoho talentů z Itálie v posledních letech přechod k dospělým nezvládlo, tak uvidíme, jestli se to podaří alespoň jednomu z nich. Lotyš Toms Skujins ukázal všem mladíkům jak si říct o místo u profíků vítězstvím v etapě na Californii a jde do Cannondale. Jack Haig je novým nadějným Australanem v Orice.  Časovkář Lennard Kämna se ukazuje jako budoucí nástupce Toniho Martina, ale nejde zatím do Wolrd Tour nýbrž do Teamu Stölting. Je mu nakonec teprve 19. Z Holandska jdou samé dobré zprávy o Samu Oomenovi. Tvrdý chleba profesionála okusí v Giantu. Další Holanďan Floris Gerts má sice už skoro 24, ale BMC zaujal na podzim svými výsledky jako stážista. Alex Peters doplňuje britskou ekipu ve Sky.  Laurens de Plus je už podle jména jasný Belgičan a tudíž přichází do týmu Patricka Lefevra.  Dánský časovkář Soren Kragh Andersen jde do Giantu, Kiwi Paddy Bevin do Cannondale, a jeden z mnoha nadějných Rusů Matvey Mamykin pochopitelně do Katushe.  Cristian Rodríguez, Julen Amezqueta (oba Southeast), Jaime Rosón (Caja Rural) jsou tři zajímavé jména, které se vynořily ze španělské domácí scény. Nicméně u nich je to vždy otázka těžké adaptace na evropský styl závodění a změnu mentality. Ale jelikož si první dva z nich zvolili italský tým, je vidět že to myslí se závoděním v Evropě vážně.

Kdo vloni pověsil kolo na hřebík

Bradley Wiggins,Ivan Basso, Cadel Evans, Kevin De Weert, John Gadret, Alexander Kolobnev, Pablo Garcia Lastras, Björn Leukemans, Alessandro Petacchi, Gert Steegmans. Tyto kabrňáky už na okruhu neuvidíme, i když Wigginse bude možné sledovat ještě na prknech, myslím že v Riu si dojede pro další zlatou v týmové stíhačce.  basso dailypeloton

Ivan Basso se svým pověstným „úsměvem“ na Tour 2005.

Alessandro Ballan, Tom Danielson, Giampaolo Caruso, Gustav Erik Larsson, Luca Paolini, Emanuele Sella – tito také pravděpodobně skončí, nebo alespoň zatím nemají smlouvu. Někteří ze zcela pochopitelných důvodů, kdo by je taky chtěl. Jose Serpa a hlavně Chris Horner (44!) budou pokračovat ve svých domovinách v malých týmech. Z našich borců je stále otázkou kde skončí Franta Paďour, škoda by ho byla.

2. liga

Změny na 2. úrovni profesionální cyklistiky byly jako vždy značné. Některé stáje změnily sponzory, některé povýšily z kontinentální úrovně. Pozitivní je že se jejich počet zvedl z 20 na 23.  Z Dánské Cult Energy se stal německý Stölting Service Group  s poměrně silnou sestavou. Bretagne – Séché Environnement se přejmenoval na Fortuneo – Vital Concept, Europcar na Direct Energie. Z kontinentální divize přichází francouzská stáj Delko – Marseille Provence KTM, polská Verva – ActiveJet (s Karlem Hníkem a Jiřím Polnickým), britská One Pro Cycling, švýcarský Team Roth.  Končí bohužel dvojnásobný účastník Gira – Colombia.  

Kontinentální farma Etixxu AWT Greenway se přejmenovává na Klein Constantia. Pro tento rok v ní budou působit Franta Sisr, Michal Schlegel a Roman Lehký. Zvláště osud Sisra byl nejistý a je dobře že je nyní ve stáji ve které může zaujmout manažery World Tour. 

 

Rubriky: At races | Napsat komentář

2015

zimnikmRok je skoro u konce. Silniční profi sezona je dávno u konce, resp. spíše je blíže ta nová. Ale ještě se zkusím ohlédnout za tím, co bylo, dokud jsou dojmy ještě aspoň tak čerstvé jako vánoční kapři v kádích na náměstí.

Sypu si popel na hlavu, protože jsem docela dlouho nic nenapsal, vlivem nejrůznějších vnějších okolností. Snad se s nadcházejícími zimními měsíci frekvence příspěvků zvýší.

Takže pár dojmů a poznámek z minulého roku…

Těžký život profíka

Nibali, Sagan, Urán, Cavendish. Řeknete si, že tihle čtyři nemají mnoho společného. Mají. Až příliš často v průběhu sezony jejich týmoví šéfové vyjadřovali nespokojenost s jejich výkony a hlavně výsledky. Přitom s odstupem času je vidět, že všichni dosáhli velkých vítězství, akorát nebyli prostě úspěšní v těch několika závodech, ve kterých to okolí nejvíc očekávalo. Nejmarkantnější je to u Rigoberta Urána. Ačkoliv podle některých zdrojů (cqranking) měl nejlepší sezónu v kariéře, přesto již v průběhu Gira byl v Etixxu pro další sezonu zavržen. Připadá mi, že na hvězdy pelotonu je vyvíjen velký, až nepřiměřený tlak od fanoušků, sponzorů, novinářů a manažerů. Tím, že se základna vynikajících jezdců rozšířila je nesmírně těžké udržet se na špici a neustále opakovat nebo vylepšovat své výsledky. Všichni chtějí růst, zlepšovat se, pokud to ale soustavně nedokazujete, máte problém. Dříve byl jeden slabší rok ok, nyní to vypadá, že to bude stačit ke ztrátě důvěry v jedince a staneme se tak asi svědky neustálého pendlování mezi týmy, kdy nikdo nebude schopen zůstat v jedné stáji déle než 3 roky.

uran_quebecRigoberto vyhrává Quebec s výmluvným gestem (zdroj: www.uci.ch)

Richie Porte a jeho podivuhodný případ

Už už se zdálo, že Richie Porte půjde v šlépějích Wigginse a Frooma, a přetaví svou dominanci z týdenních etapáků ve vítězství na Grand Tour. Jenže ouha, něco se zaseklo. Na jaře vyhrál, co se dalo, a pro Giro byl považován za jednoho ze tří favoritů, jenže opět zklamal. Jakoby mu nebylo souzeno na GT uspět. Jako domestik ukazoval v posledních letech obdivuhodnou vrchařskou formu, ale jako lídr to předvést nedokázal. Jeho nelepším umístěním tak zůstává GIRO 2010 a 7. místo po poněkud podivném uniku s následným bráněním vydobytých pozic. Snad jediným podobným případem, který mě napadá, je Simon Spilak. Ten je také vždy skvělý od Nice do Švýcarska, ale na GT už raději ani nejezdí, protože by tam nepochodil. Jak sám ale říká, nemá rád teplo a prostě a víc jak 10 dní je pro něj moc. Richie ale doufá, ačkoliv mu bude příští rok 31, že se v novém týmu BMC vše změní. No uvidíme. Hlavně bude zajímavé to, jak se srovná s Teejayem Van Garderenem, který je podobným typem, ale hlavně má na kontě už výsledky na GT. Zatím oba chtějí být lídry na Tour.

Peter Sagan

Peter Sagan konečně dosáhl velkého vítězství – stal se mistrem světa. Přitom se jeho sezóna nevyvíjela zpočátku nijak růžově. V jarních klasikách měl sice standardní formu, ale byly z toho jen dvě 4. místa a Tinkoff nešetřil na jeho adresu kritikou. Poté sice skvělým způsobem vyhrál Californii, na které ukázal, že  i do kopce mu to jde, když je o co se rvát. Na Tour sice stejně jako vloni nedokázal vyhrát etapu, ale zelený dres získal s přehledem. I když mu organizátoři trochu ztížili podmínky, byl zvláště ve druhé půlce Tour fantastický a dostal se do téměř všech úniků. Na MS vyvrcholila jeho sezona brutálním útokem v ten správný čas, možná k tomu hodně přispělo i to, že závody v Americe má opravdu rád. Je stále svůj a hlavně zábavný. Do médií mluví svým nakřáplým hlasem a nejistou angličtinou, na Tour si dělal šoufky z Frooma a v Dubaji na vyhlašování UCI zaujal rockerským outfitem mezi kravaťáky. Příští rok to bude mít v duhovém ještě těžší, ale i když letos po Van Avermaetovi převzal přezdívku „věčně druhý“, určitě to bude stále zkoušet a hlavně to bude zábavné. Akorát tu politiku by mohl z pozávodních prohlášení vynechat.

sagan_mtbaldyPeter Sagan si na Mount Baldy pěkně hrábl (zdroj: tinkoffsaxo.com)

Naši

Pro domácí závodníky to byla velmi úspěšná sezóna, jak z pohledu celku, tak i z hlediska celé domácí scény, a i když český fanoušek chce vždy víc, byla spousta důvodů k radosti. Zdeněk Štybar měl skvělé jaro, jen malý kousek mu chyběl k dosažení vítězství na velké klasice. Nicméně jeho triumf na Strade Bianche a druhá místa z E3 a Paris – Roubaix, způsobily všem našim fanouškům čirou radost. Jakoby si Zdeněk přenesl z cyklokrosu tu touhu prát se každý týden v sobotu či neděli o vítězství, akorát pouze trochu přidal na kilometrech. Vítězství v etapě Tour de France bylo sladkou třešničkou na dortu.  Na MS sice zkusil odvážně zaútočit v předposledním kopci, ale nakonec to nevyšlo na dobré umístění. Roman Kreuziger vybojoval největší vítězství u „zeleného stolu“, když byl téměř po dvou letech soudních tahanic očištěn z nařčení z dopingu. Vyznění celého jeho případu je sice prapodivné, ale všichni jsou rádi, že se může v klidu soustředit na další kariéru. I přes tento dvouletý zádrhel předvedl Roman pár slušných výsledků, zejména 5. místo v Liége a vítězství v etapě v Coloradu ukázaly, že příští rok po tréninku s čistou hlavou může být zase tak dobrý jako v r. 2013. Leopold König měl rozpačité jaro. Už to vypadalo, že se ve Sky nechytne a ztratí se v té velké konkurenci. Ale na Trentinu se chytl a těžké Giro zajel skvěle poté, co Porte vypadl ze hry. Zase tak posunul svoji GT laťku o něco výš. Na Tour pomohl Froomovi k vítězství, i když jeho prohlášení do médií někdy nevyznívaly příliš týmově. Snad mu to neuškodí v další sezoně, v nabité Sky dostane totiž jen omezené množství příležitostí jet na sebe a bude se muset naučit lépe zvládat i roli domestika. Mladí závodníci jako Vakoč, Hirt nebo Schlegel jdou po strmé křivce vzhůru. A čtyři Češi na Tour plus Štybarovo vítězství definitivně stvrzují návrat českých cyklistů mezi elitu.

styby_lehavreŠtyby vítězí v Le Havre a česká cyklistika je zpět na výsluní (zdroj: www.ceskatelevize.cz)

Noví klasikáři

Na jaře přišla malá revoluce a střídání stráží v klasikách. Tom Boonen si s Cancellarou pravidelně rozděloval tituly na největších závodech, ovšem letos je nahradili John Degenkolb s Alexandrem Kristoffem. Jsou to podobné typy jako kdysi Rikové Van Looy a Van Steenbergen, prostě odolní a siloví závodníci kteří umí přejet krátké kopce nebo v nich dokonce setřást většinu soupeřů a ten zbytek porazit ve sprintu. Spolu s nimi se letos prosadili i tři mladí Belgičané Tiesj Benoot, Yves Lampaert a Edward Theuns, takže místní fanatičtí fanoušci nemusí vyhlížet konec Tommekeho s velkými obavami.

Na klasikách ardenských vyletěl jako kometa Julian Alaphilippe. Tak velký progres v tak těžkých závodech svědčí o mimořádném talentu. Francouzi mají také další důvod k radosti v osobě Alexise Vuillermoze. Prosadil se na Tour vítězství v 8. etapě, kde v krátkém kopci útočil tak dlouho, dokud nezvítězil. Pro tento typ těžkých klasik je zdá se předurčen. Michael Matthews ukázal, že bude dobrým nástupcem svého krajana Gerranse, má dobrý sprint a zvlněný profil mu také nevadí. Akorát mu může v Orice ublížit právě ta rivalita se svým typově podobným kolegou, která vyústila v malou slovní válku na MS v Richmondu.

Chamtivost mocných

V průběhu sezony a na jejím konci se událo několik obchodů a přestupů s velkými jmény, které vzbuzují otázky. Přijde mi, že se rozevírají ekonomické a tím pádem i výkonnostní nůžky mezi silnými stájemi a těmi slabšími. Mikel Landa přestupuje do Sky, kde sice uvolnil místo Porte, ale je zde početná skupina lídrů v čele s Froomem. Thomas, König, Nieve, Roche či Henao, …, byla by škoda nechat celý rok tato jména pouze domestikovat.

roche„Pojedu ještě někdy něco jako lídr?“ (zdroj: www.skysports.com)

Zrovna Sky a Etixx ještě nedávno platily za stáje, které kladly velký důraz na výchovu a postupné zařazování britských potažmo belgických talentů na soupisku. Pokud budou pokračovat v politice nakupování hotových hvězd, může se stát že na to dojedou. Přestup Kwiatkowského a Daniela Martina je toho příkladem. Jsem docela zvědav zda si oba polepší po stránce příležitostí a vítězství.

Třetím prudce dominantním týmem v pelotonu se stala Astana. Astaně se podařilo to, že hodně přeskupila kádr někdy v době příchodu Nibaliho, udělala pár dobrých akvizic, a i když má nyní jasné dva velké lídry, tak disponuje obrovskou silou v (loajálních) domesticích. Fuglsang, Cataldo, Tiralongo, Zeits, Kangert, Rosa, LLSanchez, to je prostě síla a to ještě odešel Taaramae a (neloajální) Landa. Její dominance na Giru byla zarážející a vzhledem k minulosti této stáje se nelze pochybovačům příliš divit. Uvidíme, jak budou pokračovat v příštím roce poté co nepopulárního Martinelliho nahrazuje Fofonov (prodloužená Vinova ruka?).

astana_giroAstana na Giru, typický obrázek (zdroj: roadcyclinguk.com)

Rok karambolů

Letošek byl bohužel také ve znamení pádů a karambolů způsobených auty a motorkami doprovázejícími peloton. Případů bylo takové množství, že to není možné brát jako náhodu a UCI spolu s organizátory s tím budou muset něco dělat, zřejmě zredukovat počet fotografů a kameramanů, nebo nasadit přísnější pravidla pro řidiče jejich strojů. Peter Sagan a Sergio Paulinho na Vueltě, Matthew Brammeier V Utahu, Greg Van Avermaet na San Sebastianu, Jesse Sergent na Flandrech, prostě výčet událostí je příliš velký. Konkrétní kroky zatím UCI nepodnikla, tak jsem zvědav, co vymyslí pro příští sezónu.

Aktuální roztržka mezi UCI a A.S.O. také nevěstí nic dobrého pro budoucnost cyklistiky, ale bylo to holt už na spadnutí. Francouzi jsou v tomto sportu mocní. Snad změny, které nutně nastanou nezpůsobí zrušení některých závodů, a ještě větší prohloubení ekonomických rozdílů (mezitím co jsem to psal zrušili Bayern Rundfahrt, jeden z mála slušných závodů v Německu).

 

Pro mě osobně byl uplynulý rok nic moc, na kole jsem toho moc nenajezdil, resp. méně než vloni, což je vždycky tak nějak špatně. Na běžky to zatím moc nevypadá, tak se zkusím namísto vánočního vysedávání na gauči zúčastnit Rapha Festive 500. Přidejte se, bude to maso.

Pěkné vánoce všem!

Bike blog : A young woman rides a bicycle under heavy snowfall

Rubriky: At races | Napsat komentář

Večer v Prostějově

ovalNěkdy na jaře jsem v médiích narazil na zprávu, že Mark Cavendish se chystá na konci srpna závodit na Memoriálu Otmara Malečka v Prostějově. Rozhodnutí vypravit se tam podívat bylo v tu chvíli zpečetěno. Jedná se o náš nejkvalitněji obsazený dráhařský podnik s dlouhou tradicí a podle výsledků z let minulých bylo jasné, že to není jen nějaký domácí pouťák, ale zúčastňují se ho i kvalitní zahraniční závodníci bojující o cenné UCI body. Dorazil jsem na hlavní čtvrteční program někdy kolem šesté a strávil jsem tam pěkný letní večer plný kvalitních výkonů. Atmosféra byla zprvu pohodová, fanoušci kolem hrazení oválu i uprostřed se občerstvovali pivem s uzeninou, až ke konci večera při finále sprintu a hlavně eliminačním zavodě do omnia se podařilo skvělým komentátorům večera (Svaťovi Buchtovi a Lukáši Thunovi) dostat ty dvě stovky příznivců trochu do varu. S přibývající tmou a umělým osvětlením se atmosféra závodů postupně proměňovala a pořád se bylo na co koukat. Po celý večer vládla výborná atmosféra, kdy se závodníci mísili s příznivci a rodinnými příslušníky. Dalo se dokonce i osahat dráhové speciály FES či Look, které se „povalovaly“ vedle výčepu.

kelemPavel Kelemen dojíždí 5. ve sprintu

Představili se výborní závodníci např. Evgeniya Romanyuta, Andrii Vynokurov, Njisane Phillip, Aaron Gate, Tim Veldt, Lucas Liss, Viktor Manakov, mnozí z nich mistři světa, plus domácí špička a velmi silná polská ekipa.

njisaneNjisane Phillip při rozjížďce sprintu

Právě na výborně připravené Poláky nestačili naši  závodníci ve sprintech, Tomáš Bábek a Pavel Kelemen (oba Dukla Brno) skončili těsně pod stupni vítězů. Lucie Hochmann (Dukla Praha) zajela parádně Omnium a skončila druhá za suverénní Romanyutou. Na pevném kilometru předvedl výborný výkon mladý Jirka Fanta – čas 1:03,941 je na betoně víc než solidní. Výborný výkon podal v eliminičním závodu Franta Sisr (Dukla Praha), skončil třetí. Eliminační závod byl také i díky své délce a stupňujícímu se napětí nejlepším zážitkem celého večera.

eliminOmnium – elimination race, zlatý hřeb večera

Pořadatelé i rozhodčí odváděli kvalitní práci, i když to někdy v těsných dojezdech neměli lehké. Malý renonc, kdy chtěli jet ještě třetí finále sprintu, ačkoliv první i druhé vyhrál Damian Zielinski, je odpustitelný. I když Cav nakonec nepřijel, byl to parádní večer a za rok se pojedu podívat zase. Přijďte také!

lipa_zielFinále sprintu vyhrál Damian Zielinsky (vlevo) před Mateuszem Lipou.

Výsledky obou dní

Více foto (profesionálních) zde

 

 

Rubriky: At races | Napsat komentář

La Vuelta

THE PELOTON ON STAGE EIGHTEEN OF THE 2008 TOUR OF SPAIN

Vuelta bývá poslední roky velmi zajímavý závod. I když je pořád ve stínu svých Grand Tour konkurentů, nabízí většinou atraktivní podívanou, ne tak svázanou taktikou a nervozitou jako na Tour, což je dáno jejím zařazením na konci sezóny, kdy už není co ztratit, a také velmi těžkou trasou. Většinou se na ní střetnou závodníci, kteří měli za cíl uspět na Giru s těmi, kteří nějakým způsobem nedostáli svým osobním a týmovým ambicím na Tour a chtějí si spravit chuť v poslední Grand Tour sezóny. Letos je to ale jinak, protože Vuelty se zúčastní první čtyři závodníci z Tour, takže bude velmi zajímavé sledovat kdo vydrží se silami oproti relativně odpočatým borcům, co jeli Giro. Snad jediným velkým jménem které ve startovce chybí, je Alberto Contador. Třetí GT v roce by už byla pro něj moc a hazardoval by tak s plány pro svou poslední sezónu.

Trasa

Letošní trasa je i na Vueltu poměrně inovativní. Nechybí sice už skoro tradiční krátká týmová časovka na začátku a brzký výjezd na kopec, který zajistí zajímavé změny v pořadí už ve druhé (!) etapě, ale jinak jsou to samé změny. Dojezdů na kopec je opět přehršel, ale všechny jsou v závodě nové. Španělé mají opravdu z čeho vybírat ve své hornaté zemi, diváci i závodníci tak objeví neprobádaná teritoria. I klasičtí sprinteři nemusí naříkat, budou mít několik šancí, i když velkou výhodu budou mít ti, kteří jsou schopní přejet kopec nebo do něj (dokonce) zasprintovat. V prvním týdnu jsou konečné kopce spíše kratší a slibují souboje adeptů na GC s punchery. Bezkonkurenčně nejtěžší etapou celého závodu bude číslo 11. 1111. etapa bude brutální zkouškou (zdroj: lavuelta.com)

Po prvním volném dnu čeká na cyklisty zubatá, 138 km dlouhá pila s celkem 6 náročnými vrcholy. Těžkou zkouškou bude také 16. etapa, závěrečný kopec Alto Eremita de Alba má sice jen 7 km, ale jeho procenta málokdy klesnou pod desítku. Zajímavý je poslední týden. Začíná poměrně dlouhou a plochou časovkou na 39 km. Po ní už jsou jen čtyři záludné etapy na pláních a horách kolem Madridu, kterým sice chybí dojezd na kopec, ale pořád jsou natolik těžké, že se v nich může ještě mnohé stát.alto ermitaZávěrečný kopec 16. etapy Alto Ermita de Alba (zdroj: lavuelta.com)

Favorité

Chris Froome nakonec sebral Tinkoffem pomyslnou hozenou rukavici ve smyslu jeho výkřiků, že ti nejlepší závodníci by měli jezdit spolu všechny GT v roce. Pokouší se tak jako Contador letos o double, možná ještě vzácnější, protože Vueltu a Tour se podařilo vyhrát v jednom roce jen dvou závodníkům (Anquetil 1963, Hinault 1978), ale to ještě tehdy když bývala Vuelta v dubnu. Je zase fakt, že po vítězné Tour většinou závodníci Vueltu nejezdí, což by ale ani v nejmenším nesnižovalo výjimečnost tohoto počinu. Je otázkou jak se on spolu s Quintanou, Valverdem a Nibalim dokázali zregenerovat po náročném francouzském závodě a nakolik budou schopní konkurovat odpočatým soupeřům. Pro Frooma hovoří to, že má letos po částečně vynechaném jaru jen 48 závodních dní za sebou (Quintana a Nibali 57, Valverde dokonce 63). Quintana vypadal ke konci Tour ze všech nejlépe, je sice stále hodně mladý na dva tak těžké závody po sobě, ale jeho talent v horách je obrovský. Valverde má vynikající celou sezónu a jeho schopnost udržet se ve vysoké formě celý rok je obdivuhodná. Nibali nebyl na Tour v nejlepší formě, Vueltu má navíc rád a bude chtít ukázat i před svými spolulídry v týmu, že je to on kdo si zaslouží výsadní místo v Astaně. Mikel Landa a Fabio Aru budou dělat závod zajímavý svým agresivním stylem. Teejay Van Garderen, který vypadal před svým odstoupením z Tour velice dobře, si chce spravit chuť. Joaquim Rodriguez a Dani Moreno opět vytvoří nebezpečnou úderku, zvláště na krátkých ostrých stojkách. Je otázkou zda pojedou na pořadí či na etapová vítězství v této konkurenci. Dominico Pozzovivo byl před svým pádem na Giru ve skvělé formě, uvidíme zda se mu ji podaří oprášit na Vueltě. Mohli by uspět i Andy Talansky, Daniel Martin, Rafal Majka, možná i Frank Schleck.

Young guns

Na Vueltě se vždy vyskytne nějaké to překvapení v první desítce. V minulých několika letech to byli dokonce i velmi nečekaní vítězové v podobě JJ Coba a Chrise Hornera. První velký výsledek na tomto závodě zaznamenali i třeba Leo König, Peter Velits (bohužel zatím i poslední), Andy Talansky, Warren Barguil a vlastně i Chris Froome. Je jasné že takový závodník musí být hlavně talentovaný vrchař. Letos by to mohl být např. Louis Meintjes, který se na Tour spíše zatím učil jak zvládat třítýdenní závod. Jhoan Chaves z Oricy má už s GT více zkušeností a nyní by mohl konečně prorazit. Joe Dombrowski se po trápení ve Sky opět našel v Garminu. Zatím mu to letos šlo jen na závodech na domácím okruhu, tady ho čeká náročné evropské závodění. Lawson Craddock nebo George Bennett se mohou také prosadit. A nebo to může být úplně někdo jiný, komu se to letos v září všechno sejde.joedJoe Dombrowski zajel v Utahu výborně, dokáže to zopakovat na Vueltě? (zdroj: cyclingnews.com)

Sprinteři

V soubojích sprinterů nebývá na Vueltě obvykle největší konkurence, což neznamená že by hromadné dojezdy nemohly být zajímavé. Přítomen je devítinásobný vítěz španělských etap John Degenkolb. Jeho největším konkurentem bude Peter Sagan, má velmi dobrou podporu k ruce v podobě Bennatiho nebo McCarthyho. Otázkou je, zda se Saganovi bude chtít objet závod celý nebo ho bere jen jako přípravu na MS. Nacer Bouhanni se bude chtít svému týmu revanšovat za zpackanou Tour a bude vidět hlavně v plochých etapách. Jeho soupeři by mohli být také talentovaní Caleb Ewan, Danny van Poppel, Matteo Pelucchi.

cewanCaleb Ewan se bude snažit potrápit sprintery na své první Tour (zdroj: greenedgecycling.com)

Týmy

Snad ještě nadupanější sestavu než na Giru má Astana. Je ale velkou otázkou jak se 3 lídři v jednom týmu srovnají. Martinelli sice tvrdí, že existuje určitá hierarchie v níž jsou nejvýše oba Italové (kteří ale spolu jeli naposledy Lombardii 2013), ale je otázkou jestli se Mikel Landa bude chtít podřídit roli pomocníka, když z Astany odchází. Jeho zařazení do týmu bylo spíše Vinovým rozhodnutím, protože pro něj je rok bez vyhrané GT neúspěchem.

astanaTento obrázek bude možná často k vidění i na na Vueltě (zdroj: roadcyclinguk.com)

Froome má okolo sebe silnou podporu do hor, Sergio Henao nebo Nicolas Roche budou plánem B. Nepředpokládám že by “GThomas zajel obdobně skvěle jako na Tour, přeci jen už má za sebou letos 65 závodních dnů. Movistar má v záloze ještě Amadora, čtvrtého z Gira, ale jinak pomoc do hor není příliš valná.

U týmů pozvaných na divokou kartu můžeme očekávat opět zajímavé výkony od MTN-Qhubeky, rozhodně mají na to aby po Tour uspěli i zde. Domácí Caja Rural a Team Columbia budou určitě předvádět dobré výkony ve svém oblíbeném terénu.

Počasí ve Střední Evropě bude na přelomu srpna a září jistě pořád pěkné, takže i když mnohý fanoušek cyklistiky dá přednost najíždění předpodzimních kilometrů před sledováním Vuelty, zdá se že ani tato druhá možnost nebude úplně špatná. Pěknou zábavu.

Rubriky: At races | Napsat komentář

Tour 2015 – shrnutí

Letošní Tour je u konce. Byla velmi opět nabitá vzrušujícími momenty, ostatně jak tento svátek cyklistiky vždy bývá. Závodníci brali každou etapu útokem a nebyl den kdy by se něco zajímavého nestalo. Kdo byli tedy hlavní aktéři, ať už vítězové či poražení.

Chris Froome byl letos nejlepší a vyhrál zaslouženě. I když trasa nebyla pro něj ideální, tedy bez časovek, ukázal že jako závodník vyspěl a v kombinaci se skvělým týmem dokázal získávat cenné vteřiny a minuty na konkurenty během celých tří týdnů. Závěrečné ohrožení Quintanou si už pak mohl dovolit a možná i tím posledním dnem, kdy našel v Nairovi svého rivala pro další sezóny, naznačil pochybovačům že není stroj (mimozemšťan, či podvodník), a že i pokud je v nejlepší formě může se najít někdo kdo jej nakonec porazí. Jeho výkon v 10. etapě byl ovšem zdrcující, v obrovském horku knokautoval v prvním velkém kopci konkurenci a po zbytek Tour byl již ostražitý a kontroloval s týmem její vývoj. Skoro by se dalo říci, že nestranným divákům Tour znechutil, ale po třech týdnech je jasné že to bylo pro něj jediné správné řešení, a nemělo smysl vyčkávat. Je zřejmé, že v době kdy už se (snad) nedopuje a kdy mezi závodníky nejsou tak velké výkonnostní rozdíly, neuvidíme neustálé přelévání pořadí, zázračné výkony a naopak hluboké propady, či zmrtvýchvstání, ale čím dál častěji urputnou taktickou bitvu, kdy budou vyhrávat maličkosti. Taková je i politika Sky a jejich “marginal gains“. Když Froome viděl v 10. etapě, že jeho protivníci na tom nejsou nejlépe, dal do toho prostě maximum.

 

Nairo Quintana

Kdoví jak by vše dopadlo, kdyby Tour nabídla ještě jeden těžký den v horách. Ale na kdyby se nehraje a ačkoliv byl Nairo stejně jako před dvěma lety v závěru Tour lepší než Froome, je nakonec opět druhý. Možná se mu stala osudnou už druhá etapa na větru, kde na Frooma ztratil 1:28. Kostky zajel mladý Kolumbijec až překvapivě dobře, k jeho štěstí jich bylo jen 13 km.

 

Alejandro Valverde se nakonec vklínil mezi velkou čtyřku a zaslouženě si vydobil první pódium na Tour. Jako jediný tým měli vepředu v pořadí dva lidi, možná mohli trochu víc zkoušet taktiku střídavého útočení na lídra. Ve 20. etapě se jim to povedlo dokonale. U Valverdeho ale není jisté, nakolik by byl schopný se pro úspěch Quintany naprosto obětovat, a je zase jasné že lepší je mít na pódiu dva lidi než jednoho. Možná tomu konečnému výsledku trochu obětoval individuální úspěch v etapě, protože příležitostí tam měl letos spoustu, ale vyplatilo se. Stárne jak víno a je vždy zábavné ho sledovat.

Nibali

I když mu budou někteří vyčítat, že útok v 19. etapě, kterou vyhrál byl nefér, zrovna ve chvíli kdy měl Froome potíže s kolem, zachránil tím pro sebe zatím ne moc dobře se vyvíjející závod. A navíc, posledních pár let se už moc v pelotonu tohle gentlemanství nenosí, každý se snaží využít chyb či nepřízně osudu protivníka. Enzo byl sice znovu na začátku velmi aktivní na kostkách, ale nic z toho nevytěžil, a když pak ztrácel v první horské etapě, Vinokourov ho na chvíli sesadil z pozice lídra týmu. Když pak ani Fuglsang nejel nic moc,  zase ho tam vrátil a i trochu naštvaný Vicenzo ve zmiňované etapě na La Toussouire předvedl odvážný dlouhý atak. Pokud by se ho přesto Astana pokoušela zbavit na konci sezóny jako neperspektivního, bylo by to od ní velmi hloupé. Vicenzo je pořád jedním z nejzajímavějších závodníků posledních let a bude favoritem každé Grand Tour na které bude startovat.

Alberto Contador se stal sám sobě i světovému pelotonu pokusným králíkem ve snaze dokázat zda lze v dnešní době vyhrát dvě GT po sobě. Resp. Kombinaci Giro – Tour. Odpověď je jasná – nelze. Protože kdo jiný než nejlepší GT závodník poslední dekády by to mohl dokázat. Všichni ostatní velcí lídři mají problém udržet svoji výkonnost vysoko po dobu několika měsíců, Albertovi se to vždy dařilo a často závodil od začátku roku až do konce. Nicméně tady bojoval s větrnými mlýny a čtyřmi lepšími soupeři, kteří na rozdíl od něj Giro nejeli a možná i přibývajícími roky. Příští rok bude pravděpodobně jeho posledním, bude zajímavé sledovat pro jakou GT se rozhodne. Konkurence se mu totiž pěkně rozrostla.

Peter Sagan počtvrté v řadě vyhrál zelený dres, navíc v 25 letech, k tomu není moc co dodat. Tinkoff a i určitě on sám jsou sice frustrovaní z toho že nevyhrál ani jednu etapu, ale způsob jakým Sagan bojoval téměř každý den o body i o vítězství je obdivuhodný. Na pomezí druhého a třetího týdne byl ve čtyřech únicích v řadě a právě tady si vybudoval rozhodující náskok. Organizátoři se mu sice snažili hodit klacek pod nohy tím jak bodovačku změnili, ale zároveň mu i pomohli v tom, že vytvořili několik dojezdů kde klasičtí sprinteři neměli šanci. A dokázal si tradičně Tour i užít jak je v jeho povaze.

Francouzi

Favorizovaní francouzští cyklisté byli ze začátku velmi rozpačití a nechali se zlákat do nástrah prvního týdne všichni do jednoho až na Tonyho Gallopina, který se dlouho statečně držel v popředí klasifikace. Možná ještě mladý Warren Barguil by se dal za první týden pochválit, ale ve vysokých horách už spíše ztrácel. Jeho konečné 14. místo, ale pořád potvrzuje jeho velký talent. Pinot, Bardet, Rolland i Peraud poztráceli v prvním týdnu moře času. Ale první tři se nakonec revanšovali domácímu publiku odvážnými eskapádami v horách. Pinot i Bardet vyhráli etapu a Rolland se nakonec vetřel do první desítky. Domácí diváci asi doufali v umístění někoho opět na pódiu, ale to by bylo při letošní tak skvěle obsazené Tour nereálné a tento výsledek je pořád potvrzením vzestupu francouzské cyklistiky.

Sprinteři

Čtyři první místa dělají z Andrého Greipela jasného krále sprinterů letošní Tour. Německá gorilla s tichým hlasem měla nejlépe sestavený vlak a načasovanou formu (naštěstí je jeho sprint lepší než jeho rap). Marka Cavendishe jakoby zabrzdila první nepovedená etapa do Zeelandu, kde po poziční chybě skončil 4. Sice poté vyhrál v etapě do Fougéres, ale jinak neměl na Greipela nárok. Nutno podotknout, že tato Tour byla pro klasické sprintery asi nejméně vděčná za poslední roky, celkem těch dojezdů balíku bylo jen 5, a to ještě v 2. etapě to byl balík značně zredukovaný.

Trochu zklamal Alexandr Kristoff, ve své skvělé sezóně získal na Tour jen dvě 3. místa. Michael Matthews byl bohužel od hrůzostrašného pádu ve 4. etapě dosti pomlácený, ale Tour nakonec statečně dokončil. O francouzských sprinterech se nedá říct to samé jako o jejich GC kolezích. Bryan Cocquard se sice dobře rval, ale na víc než jedno druhé a jedno třetí místo to nestačilo. Pořád to bylo ale lepší než u Demareho, a hlavně u Bouhanniho, který odstoupil po pádech už v 5. etapě.

Team Sky si letos zaslouží velký obdiv za kolektivní výkon. Frooma provezli všemi nástrahami úvodních dnů, zejména etapou na kostkách, nebo když se peloton rozdělil na větru. Zde hlavně zpečetili svoji víru v to, že letos mohou vyhrát a v první etapě v horách jí dal Froome razítko. Celých 15 dní museli hlídat žluťáka a dělali to skvěle. Geraint Thomas byl Froomův strážný anděl téměř celé tři týdny a sám mohl dlouho pomýšlet na umístění v první pětce, až předposlední horský den zaplatil za svoji tvrdou práci. Ale na člověka, který nikdy třítýdenní etapák nejel na pořadí a na jaře tak zářil na kostkových klasikách, je to obdivuhodný výkon a příslib. Sky v něm má dalšího potenciálního vítěze GT. Stejně tak Richie Porte i přes to, že ze Sky odchází, předvedl velmi oddaný výkon. Ve třetím týdnu jej sice brzdila nemoc, ale v 20. etapě kdy už “G“ Chrisovi moc pomoci nemohl, to byl právě on kdo svého lídra tahal na Alpe za letícím Quintanou. Wout Poels se po celou Tour zlepšoval a v závěrečných pasážích v Alpách byl hodně vidět. U Königa sice bylo znát, že Giro v nohou má, ale pracoval jak nejlépe mohl. I situaci, kdy někteří experti zpochybňovali Froomovu watáž při první horské etapě, ustál tým docela dobře, když svolal tiskovku a data ze SRM zveřejnil. Sky tak nepřestává vládnout už několik let po sobě světové cyklistice, a i přes občasná drobná zakolísání ukazuje, že jejich nastolená cesta nese ovoce.

Z dalších týmů asi nejvíce potěšila výkonem MTN Qhubeka. Nejenže Daniel Teklehaimanot nosil chvíli puntíky a stal se tak nejen ve Francii velmi populárním, ale Serge Pauwels si připsal 13. místo, své nejlepší na GT, a dresy MTN byly neustále vidět v únicích. Stephen Cummings jejich parádní kolektivní výkon završil skvělým vítězstvím v Mende, když mu Pinot s Bardetem dali trochu prostoru a pak ho marně stíhali nevěda, že je to bývalí dráhař. Pěkný kolektivní výkon předvedlo BMC v týmové časovce.

Čtyři čeští mušketýři

Naši se rozhodně neztratili, všichni měli sice své povinnosti, ale patřili mezi základní kameny svých týmů a byli vidět. První Tour Zdeněka Štybara dopadla fantasticky. Vrhl se do toho hlavou, a i když nedopadl dobře jeho pokus roztrhat pole v etapě na jeho oblíbených kostkách, využil v 6. etapě zmatku po pádu Martina a vyhrál etapu po útoku na posledním kilometru. Je to první české vítězství od r. 2001 a Jána Svorady.

Jan Bárta byl snad v polovině všech úniků. Sice mu nevyšla díky problémům s technikou úvodní časovka, ale zdravě se naštval a hned v následujících dvou etapách ho bylo možné vidět na čele. Účastnil se pak i velkých úniků v Alpách a bylo vidět, že jeho forma je nejlepší jakou kdy na GT měl. Celkové 25. místo je fantastické.

Roman Kreuziger nebyl po Giru úplně v top formě. Pracoval hodně dobře prvních 9 dní na rovinách, v Pyrenejích měl trochu krizi a Alberto byl často poměrně osamocen, což nejde ale jen na jeho vrub. V Alpách se nakonec Roman zlepšil a objevil se i ve dvou únicích, ze kterých Saxo nic nevytěžilo. Konečné 17. místo je fajn, ale bylo vidět, že ani jemu kombinace Giro – Tour nebude svědčit. Ale jsem rád,  že vůbec Tour po dvou letech jel.

Leopold König si odvedl svoji práci ve Sky pro Chrise Frooma a zaslouží si také palec nahoru. Akorát se mi zdálo, že ve vyjádřeních pro média je vidět, že se s touto rolí domestika jen těžko smiřuje, protože za léta působení v PSK a Netappu ji tak úplně nepoznal. Ve Sky to bude mít na denním pořádku, tady se mohl učit správnému přístupu od Thomase nebo Porteho.

Další letošní příběhy

Teejay Van Garderen se slzami v očích slézá po druhém volném dni z kola a vzdává pro něj tak dobře rozjetou Tour.

Adam Hansen si to zase užívá, i přes těžký pád dokončuje svoji 12. GT v řadě.

Didi the Devil nakonec v důchodu ještě není, a i přes dvě operace kolen mu to stále skáče. Diváci přišli v obrovských davech, bohužel někteří jedinci se nechovali zvlášť ke žlutému trikotu příliš sportovně.

Orica neměla letos sice moc důvodů k radosti, ale ten tým je mi prostě ohromně sympatický ve všem co dělá.

Rohan Denis má sice na časovkářské koze zvláštní posed, jakoby se na ní nemohl se svou dlouhou postavou vlézt, a působí trochu rozevlátě, ale v technickém prologu (i v TTT) ukázal obrovskou sílu. Povedlo se mu tak v jednom roce mít rekord v hodinovce a současně držet žlutý dres.

Sympaťák Ivan Basso po prvním dnu volna bohužel musel odstoupit kvůli rakovině varlat. Contadorovi by Ivan ve výborné formě hodně pomohl.

To Greg Van Avermaet odstupoval díky příjemnějším povinnostem, narození potomka. Navíc jeho vítězství v Rodez, kdy porazil jak jinak než Petera Sagana, bylo ukázkou sázky na jednu kartu. GVA to ne vždy vyjde, často bývá blízko, ale tady za to vzal a nedal Peterovi nejmenší šanci ho ospurtovat.

Eduardo Sepulveda z Bretagne Seche byl díky své hlouposti diskvalifikován, když se nechal popovézt ke svému týmovému autu vozidlem AG2R. Přitom do té doby byl tento nadějný Argentinec na 19. místě.

Perrig Quéméneur a Pierre-Luc Perichon byli neustále v únicích, jak se na druhodivizní Francouze sluší.

Matthias Frank se nenápadně v úniku propašoval do desítky. Mnozí poté čekali že odsud zase v posledních těžkých etapách vycouvá, ale jemu se podařilo držet se s favority a desítku uhájit.

Objevem Tour se stal Alexis Vuillermoz, na krátkých strmých dojezdech byl mladý Francouz vynikající. Zvláště na Mur de Bretagne, kde útočil tak dlouho dokud se mu nepodařilo odskočit a zvítězit.

Vousáč Simon Geschke udělal radost všem fanoušků německé cyklistiky, kteří měli možnost po letech Tour sledovat i v domací německé TV, a parádním útokem z úniku  dlouhým 45 km v horském terénu zvítězil v Pra Loup. Spolu s Tonym Martinem a Greipelem tak Němci vyhráli 6 etap.

Joaquin Rodriguez zvítězil ve dvou etapách, když už to nestačilo na boj o GC. Sice chvíli ještě zkoušel útočit na puntíky, ale v závěru neměl sílu. I tak klobouk z hlavy pro tohoto veterána.

Robert Gesink dokázal, že i po zdravotních problémech které měl, může být tam kde před lety. Ve výborně obsazeném závodě je 6. místo pro něj velký úspěch a jasná odpověď těm, kteří mu už nevěřili.

Tony Martin prohrál v úvodní časovce o necelých 5 sekund, ale jeho touha obléci poprvé v kariéře žlutý dres byla tak velká, že se nakonec mohl radovat. Ještě ve druhé etapě mu ji pokazil kamarád Cavendish, když se na pásce nechal předjet Cancellarou, ale odvážný útok v závěru 4. etapy už slavil úspěch. Radost celého týmu v cíli pak vháněla do očí slzy čiré radosti. Škoda jen že si ho pak víc neužil. Nicméně pro mě to byl asi nejsilnější okamžik celé letošní Tour.

Tak zase za rok, Adieu.

Rubriky: At races | komentáře 4

Vloni na Tour

Poslední týden Tour de France je před námi a i když je zdá se mnohé rozhodnuto, je z pohledu zdejšího fanouška lákavý tím, že se odehraje v naší relativní blízkosti, tedy v Alpách. Do Gapu či Modane je to něco málo přes 1000 km a volný den je ideální na to vyrazit. Počítám s tím, že u trati bude vidět zase velké množství českých vlajek na podporu všech našich zatím skvěle jedoucích borců.

Nedávno se mě mí přátelé ptali co z toho mám, když se zajedu podívat někam na cyklistický závod přímo ku trati. Peloton přece rychle profrčí a je hned pryč, říkali mi. Většinou nevíte kdo a jak vyhrál, pokud zrovna není nablízku hospoda s přenosem závodu, nebo vedle vás nestojí majitel rádia, které vysílá ve vám srozumitelném jazyce. Závody se konají často v odlehlých místech, část trasy musíte zdolat na kole či pěšky, auta a jiné dopravní prostředky mají zákaz vjezdu. Zřídka se vám dostane příležitosti koupit si občerstvení, prostě s párkem, pivem, natož záchody nelze počítat. Navíc jste vystaveni rozmarům počasí (vždy když se někam vyjedu podívat tak kupodivu prší, což ovšem ze mě nedělá žádného ultras, např. ve srovnání s lidmi kteří třeba kempují na Alpe-d’Huez 3 dny). Prostě negativ je spousta. Přiznám se, že jsem jim v ten moment nebyl schopen úplně dobře vysvětlit jaká jsou ta pozitiva, která nakonec způsobí, že člověk překoná vrozenou lenost a ku trati závodu se vypraví. Snad mi chyběla slova pro vyjádření těch emocí nebo bariéra jejich nepochopení byla příliš vysoká. Pokusím se to tedy alespoň částečně osvětlit na příkladu mé návštěvy na Tour v minulém roce. Snad to navnadí některé příznivce, kteří ještě váhají zda se na Tour vydat či ne.

Když byla minulý rok k nám Tour nejblíže, ve Vogézách, rozhodl jsem se tam vypravit z nedalekého Švýcarska, které jsem projížděl na těžko na kole. Loňský červenec nebyl rozhodně tak suchý jako letos a jak to o dovolených bývá, pršelo skoro každý den. Měl jsem v plánu navštívit 3 etapy.

8. etapa – Tomblaine – Gérardmer

9. července jsem projel příhraniční Juru a v sobotu 12. července se blížil k Vogézám. Už ve Švýcarsku jsem příležitostně sledoval konce některých etap, zvláště ta 5. na kostkách byla epická. Měl jsem v plánu dojet do městečka La Bresse a zde sledovat průjezd ve stoupaní na Col de Grosse Pierre asi 15 km před koncem etapy. Jenže ve stoupání na Ballon de Alsace mě chytl takový slejvák, že jsem se před ním musel 2 hodiny skrývat . A jelikož jsem i tak stíhal s odřenýma ušima, skončil jsem nakonec promočený odpoledne v městečku Le Thillot pod kopcem asi 10 km od místa kde peloton projížděl. Vše zde bylo nazdobeno, protože městečkem měl slavný závod projet za dva dny. Všude visely vlaječky, barevná kola, figuríny, prostě to tam Tour jen žilo. Hledal jsem vhodný podnik kde bych se jednak občerstvil (usušil), a také shlédl alespoň závěr etapy. Bar za odbočkou na Cornimont vypadal slibně, v oknech měl rozvěšené repliky čtyř hlavních dresů Tour i nějaký nápis (něco jako Vive le Tour..) zde byl. Zaparkoval jsem kolo a s očekáváním vešel. Uvnitř byl celkem poklid, jen pár zdejších chlápků popíjelo a četlo noviny na baru. V rozích svítily dvě menší televize, ale k mému překvapení ani na jedné neběžel přenos slavného závodu. Na jedné, kterou sledovali chlápci běžely dostihy se sázkovými kurzy, na druhé nějaké reklamy. „Co se to děje?“, říkal jsem si a přemýšlel o změně lokálu. Když se ke mně přitočil vrchní (asi majitel což jsem později zjistil) a přinesl mi dříve objednané malé “blonde“ pivo, tázavě jsem se na něj zahleděl a ukazoval směrem k televizím se slovy „la tour, la tour?“ Z toho co mi řekl jsem pochopil, že jeden přístroj není vůbec televize a druhý nemůže kvůli těm štamgastům přepnout. Pomalu jsem srkal pšenici a mé zklamání nad ztracenými jistotami a řádem světa bylo viditelné. Asi bylo tak zjevné, že se ke mně majitel/vrchní za nedlouho přitočil a posunky mě lákal někam za bar do útrob podniku s tím, že si mám pivo vzít s sebou. Byl jsem překvapen, ale nakonec se ukázalo že dresy ve výloze nebyly jen tahem zkušeného obchodníka. V obýváku za barem seděla za stolem babička (asi maminka majitele) a upřeně sledovala televizi (větší než v baru) v otevřené skříni, kde běžela Tour. Majitel se jí něco zeptal, asi průběhu závodu, mě řekl ať si sednu vedle a dívám se. Tak jsme tam seděli, dva fanoušci cyklistiky, což bylo naše jediné ale silné pouto, a sledovali mlčky uplakaný konec etapy, ve které zvítězil navíc domácí borec Blel Kadri. Babička to kvitovala spokojeným pomlaskáváním a já popíjel pivo (objednal jsem si myslím i druhé za tu pohostinnost) a byl jsem šťastný jak se situace nakonec vyvrbila.podnikDenní bar v Le Thillot

9. etapa – Gérardmer – Mulhouse

V neděli jsem brzo vstal a plánem bylo jet se podívat na start etapy do místního centra a letoviska Gérardmeru. Pěkné počasí tentokrát zajistilo, že vše proběhlo dle plánu. Po cestě jsem potkal zaparkovaný autobus Lotta u malého hotelu, kolem kterého se procházel Adam Hansen a telefonoval. S každým kilometrem, kterým sem se přibližoval ke Gérardmeru bylo jasné že se tam něco děje. Předjely mě další autobusy Movistaru a Astany. Ve městě byly obrovské davy lidí. Chvíli mi trvalo než jsem pochopil, kde vlastně bude probíhat předstartovní prezentace, protože Tour a její zázemí zabíralo celé širší centrum města. Všude byly organizátoři, policajti, oficiální auta, zábrany, prostě mumraj. V hotelu nedaleko centra bydleli (vůči Lottu trochu protekčně) jezdci domácího Europcaru. Před autobusem čekal roj fanoušků na podpis domácí hvězdy Voecklera. Jezdci se postupně trousili z hotelu, Gene, Cocquard, Arashiro, a nakonec i populární “Thoma“. Podepsal pár svých fotek, vyfotil se a zmizel v útrobách autobusu. Na samotnou prezentaci se jezdci trousili po jednom, trvalo to snad hodinu než se všichni prostřídali. Projížděli na kolech předstartovním koridorem, bylo možné si všechny prohlédnout což také fanoušci dělali. Kluci sedící na ramenou svých tátů nadšeně hlásili jména jezdců, kteří projížděli kolem, někteří v poklidu někteří rychle a já jsem byl udiven jejích znalostmi. Postupně projeli i všechna auta s le Directeur Sportifs, Vinokurov lišácky pomrkával na diváky, asi už věděl že letos bude Tour jejich. Po startu odjela všechna doprovodná vozidla a zaměstnanci organizace začali jak mravenci rozebírat celý ten cirkus k přesunu do dalšího města a lidé se poklidně rozešli. Odpoledne jsem již pak sledoval velké vítězství Tonyho Martina po sólovém úniku v televizi v hotelu.

10. etapa – Mulhouse – La Planche les Belles Filles

Část desáté etapy jsem si chtěl projet na kole, i když jsem nevěděl moc o tom jak je to s uzávěrkami u trati a zda je to vůbec možné. Ale bylo to v pohodě. Projel jsem kolem baru z prvního dne v Le Thillotu, babička se synem se určitě chystali sledovat průjezd před domem. Vystoupal jsem 3 km na Col des Croix, všude obrovské davy diváků, někteří mi dokonce fandili a nebylo to vůbec nepříjemné nebo nepatřičné (dokonce se to i pak jelo líp). Na Col des Chevréres vedla úzká lesní nepříliš kvalitní cesta. Stoupání bylo pěkně ostré (9,5 %), fandění diváků už moc nepomáhalo, takže jsem asi v půlce tříkilometrového kopce slezl a rozhodl se uvelebit pro dnešek na tomto místě. Kolem mě už bylo hodně lidí, a to do příjezdu pelotonu zbývaly ještě tři hodiny. Temperamentní Francouzi se bavili mezi sebou, a vymýšleli různé kratochvíle jak si zkrátit čekání na peloton. Díky společnému zájmu tam vznikala zvláštní chemie. Obecenstvo bylo různorodé, od dětí až po důchodce. Fandilo se projíždějícím, zejména ženám. Děti kreslili na cestu obrázky a jména svých oblíbenců. Nikomu nevadilo ani občasné mrholení. Asi dvě hodiny před pelotonem projel závod espoirs – mladíků (ani sem nevěděl že se tam něco takového děje).

Kdosi, kdo poslouchal příruční rádio, prohlásil nahlas že “Contador abandonné“, čemuž rozuměl i takový nefrankofil jako já. Davem projel zvláštní šum plný zklamání. I když Francouzi Contadora zrovna nemilují, Tour bez jednoho z favoritů už nebude taková jak by měla.

Poté už předznamenal blížící se závod průjezd reklamní karavany. Hostesky házely z roztodivně ozdobených vozů malé reklamní předměty. Bylo zřejmé, že někteří diváci na takové akci nejsou poprvé jako já a zručně je pochytali nebo posbírali. Pak už bylo cítit jak napětí stoupá s každým projíždějícím vozem a policejní motorkou. Místo jsem zvolil dobré, protože zrovna tady se začal lámat únik v čele s Rodriguezem. Tonymu Martinovi po včerejším vítězství zrovna tady došlo, což bylo skoro slyšet. Z ostrého tempa si vystoupil a jel skoro tak jak před ním zdejší hobíci. Zanedlouho po úniku se prohnala hlavní skupina dirigovaná Astanou a až dlouho po nich jela osamocená pětice ze Saxa, zdeprimovaná odstoupením svého lídra. Po průjezdu posledního pomláceného Tiaga Machala projel zametací vůz “voiture balai“ a lidé věděli že se mohou pomalu rozcházet, protože dnešní představení alespoň pro toto místo bylo u konce.

Dodatek: Na samotné Col des Chevréres (pár dní po závodě úplně opuštěné) a La Planche jsem si vyjel o den později stejnou trasou jako závodníci a musel jsem konstatovat, že jsou ta stoupání, do kterých peloton jen letěl, pěkně těžké. Tuším že závodníci měli standardní převody 39×23 (možná 39×25) a já se se svými 37×27 pěkně vytrápil. Planche jsem jel pomalu v páru s nějakým Němcem, který v klidu točil trojtalíř. Odměnou nahoře byla hospůdka, kde čepovala “belle fille“ výborné pivo ze štrasburského minipivovaru.

Pocit být u toho se nedá u televizní obrazovky zažít i přes všechny nesporné výhody jaké moderní přenos má. Je to v podstatě investice, protože se jedinec stává větším fanouškem, než byl dosud. A pokud se Vám ještě podaří některé části etap projet a protrpět na kole, dovolím si tvrdit, stáváte se pak, alespoň zdánlivě, malou součástkou celého toho velkého kolosu.

I když letos návštěvu staré dámy nestihnu, bude mi náplastí srpnová malé česká tour.

Rubriky: At races | Napsat komentář

102. ročník staré dámy

Každý rok v červenci se srdce cyklistického fanouška na 3 týdny rozbuší o trochu víc i v klidovém stavu při sledování skvělé podívané jakou je Tour de France. Opět nabídne velké množství příběhů, hrdinných výkonů a záběrů televizních kamer, při kterých se tají dech. Nic není předem dané, jen trasa, až sami závodníci si určí scénář tohoto epického divadla.

Trasa

Letošní trasa je silně vrchařská. Pryč jsou časy kdy se jezdily dvě padesátikilometrové časovky, i ta týmová je docela krátká. Ale prvních devět dní je, jak řekl Chris Froome, spíše klasikářských, a pokud to závodníci pojmou tak jako podobné etapy na Giru, bude se v každé etapě na co koukat. Škoda jen že ve 20. etapě vypadl Galibier díky sesuvu půdy. Col de la Croix de Fer není dostatečnou náhradou.

Etapa 1 Úvodní časovka v Utrechtu na 13,8 km by snad měla ubrat z nervozity a množství pádů, ale to by se nesmělo jet v Holandsku. Vzpomeňme na rok 2010 kdy start Gira i Tour právě v Nizozemí poznamenalo velké množství pádů, hlavně díky „silničnímu nábytku“. Časovka se poměrně dost klikatí i když je rovná jak placka.

Etapa 2 Naprosto plochá etapa z Utrechtu do Zélandu může být zajímavá, pokud bude od moře foukat boční vítr. Někteří favorité mohou ztratit pokud se peloton nadělí.

Etapa 3 – belgická, končí dojezdem na Mur de Huy, 1,3 km dlouhý v průměru 9,6 % kopec známý z klasiky Fleche Wallone. Hlavní favorité zde musí zůstat pozorní a zejména si před nájezdem na kopec pohlídat pozici. Rozdíly by neměly být velké, přesto může být etapa velmi nervózní. Žlutý dres zde zřejmě změní majitele.

Etapa 4 – celkem 13,3 km kostek čeká na peloton v nejdelší etapě Tour, z toho je většina sektorů v posledních 40 km. Pokud bude pršet, bude to podobný masakr jako vloni. Nibali bude mít kromě loni výborného Fuglsanga ještě Larse Booma a může opět získat výhodu oproti ostatním favoritům. Froome bude spoléhat na dovednosti svých výborných klasikářů. Maličký Quintana zde může ztratit.

Etapa 5 – do Amiens. Stáčí se na jihozápad nyní už ve Francii a může znamenat nebezpečí v podobě otevřené krajiny a tudíž vystavení pelotonu větru. V etapě se také neustále mění směr, takže nebezpečí pádu bude velké.

Etapa 6 do Le Havre – po pobřeží Normandie a končí se krátkým sprintem do kopce. Favority budou Peter Sagan, Michael Matthews nebo Simon Gerrans.

Etapa 7 – Livarot – Fougeres – papírově asi nejklidnější etapa, bez kopců ani bočního větru. Nemělo by se stát nic zásadního, ale na Tour člověk nikdy neví.

Etapa 8 – Rennes – Mur de Bretagne – závěrečný kopec má 2 km a 6,9 %, v roce 2011 na něm zvítězil Cadel Evans a pak vyhrál celou Tour. Valverde bude mít tuto etapu červeně vyznačenou v kalendáři.

Etapa 9 Plumelec – středně dlouhá týmová časovka na 28 km bude pěkně těžkým testem soudržnosti týmu na docela kopcovitém terénu. Navíc pokud některým týmům bude scházet po těžkém úvodu jeden nebo dva lidé, bude to znát. Rozestup mezi prvním a posledním týmem může být až do 3 minut.

 ttt     Týmová časovka bude letos pěkně těžká. (zdroj: letour.fr)

Etapa 10 – Tarbes – Le Pierre Saint Martin – hned po prvním volném dni přichází první a těžký horský test v Pyrenejích. Mnoho bude závodníků, kteří zde zaplatí za těžký první týden, obzvlášť bude-li horko. A jelikož je 14. 7., svátek dobytí Bastilly, Francouzi se budou chtít ukázat v nejlepším světle. Závěrečný kopec je velmi těžký a pekelně dlouhý. 34 km a průměr 4,7 %. Nicméně posledních 15 km je kolem 7,4 %! Tato etapa ukáže mnohé.

La Pierre Saint MartinPrvní pořádný kopec je sice až v 10. etapě, o to bude možná náročnější. (zdroj: letour.fr)

Etapa 11 – Pau – Cauterets – Klasická pyrenejská etapa s Aspinem a Tourmaletem, která končí 6,4 km/5 % výjezdem do Cauterets. Je docela možné že etapa skončí úspěšným únikem. Ovšem pokud to favorité budou chtít udělat těžké, může být už na Tourmaletu pěkně horko.

Etapa 12 – na Plateau de Beille – asi zatím nejtěžší etapa, královská pyrenejská, navíc po dvou přetěžkých dnech. Jedna dvojka a dva jedničkové kopce a závěrečná HC 15,8 km/7,8 % v průměru budou pořadně těžkým testem. Celkově se zde stoupá celých 47 km. Po této etapě již nebude v první desítce náhodných jmen. Závěrečný kopec se jel poprvé v roce 1998, kdy na něm vyhrál Marco Pantani, tehdejší vítěz Gira i Tour. Uvidíme zda přinese podobná konstelace štěstí Albertu Contadorovi.

Etapa 13 – do Rodez – klasická tranzitní etapa na Tour, se zvlněným terénem, ve které půjde spíše o odpočinek, ale sprinterské týmy nebudou chtít nechat ujet únik. Ale nebudou to mít lehké, silná sestava může vydržet a na těžším terénu ke konci mohou klasičtí sprinteři trpět.

Etapa 14 – do Mende – závěrečný kopec “Laurenta Jalaberta“ má 3 km a v průměru 10 %. Je to už čtvrtý dojezd na krátký kopec letos, ale tento je zdaleka nejtěžší a rozdíly budou mnohem větší. GC favorité si musí dávat pozor, každá mezera může znamenat cenné ztráty. Nicméně pravděpodobné je i vítězství někoho z úniku.

Etapa 15 – Mende – Valence – další z tranzitních etap a poslední šance před Paříží pro sprintery. Jen Col de l’Escrinet 60 km před cílem může znamenat komplikaci.

Etapa 16 – do Gap – tradiční etapa do Gapu přes Col de Manse. Šance bude jak pro únik, tak i pro souboj GC zájemců. Sjezd do Gapu je totiž pekelně těžký a např. Nibali zde bude útočit. Nebo Contador zde může předvést podobný útok jako na Fuente Dé. Navíc před druhým volným dnem se nebude nikdo šetřit.

Etapa 17 – na Pra Loup – opět po volném dni pěkně těžká první Alpská etapa, ale přesto těžší etapy ještě přijdou. Col d‘ Allos je nejvyšším vrcholem Tour po vyřazení Galibieru a na Dauphinné se ukázalo jak je důležitý sjezd z něj, když v něm ujel pozdější vítěz Bardet. Nibali ho také bude znát, takže pozor na něj. Tady začnou slábnout ti, kdo vydrží jen dva týdny.

Etapa 18 – jediná alpská etapa bez dojezdu na kopec, nicméně pořád těžká. Velký únik v ní může uspět až do konce, ale GC závodníci nebudou mít odpočinkový den. Celkem jsou zde 3 kopce 3. kategorie a 3. druhé plus HC v podobě Glandonu, ze kterého je těžký sjezd.

Etapa 19 – do La Toussuire – celkem 61,5 km stoupání dělá z této etapy královskou celé Tour. V předchozích ročnících si ASO vyzkoušelo že zařazení takovýchto kratších etap v horách je velmi atraktivní. Sprinteři budou trpět hned od začátku a jejich snahou bude hlavně zvládnout časový limit. A to je v další etapě čeká repete. Všechny čtyři kopce mají sice v průměru pod 7 % ale načítaná únava se v závěru projeví.kral

Královská etapa a její kopce. (zdroj: letour.fr)

Etapa 20 – konec na Alpe d’Huez – Kvůli sesuvu a neprůjezdnému tunelu vypadl Galibier, který tak byl trochu nedostatečně nahrazen Col de la Croix-de-Fer. Etapa má jen 110 km a nebude již důvod šetřit si nějaké síly. Závěrečný výjezd na Alpe tak bude soubojem na pěsti o celkovou klasifikaci nebo alespoň slavné vítězství.

Etapa 21 – pokud po útrapách předchozích dní vůbec nějací sprinteři v pelotonu zbudou, bude vítězství na Elysejských polích o to sladší. Boj o zelené triko bývá již zpravidla rozhodnutý, ale tady jde především o prestiž.

Velká čtyřka

Mnoho bylo napsáno o tom, že tato Tour bude velkým soubojem čtyř jmen – Chrise Frooma, Naira Quintany, Vicenza Nibaliho a Alberta Contadora. Je velmi nepravděpodobné, že by v Paříži stál na prvním stupínku někdo jiný, nebo dokonce se někdo jiný prodral na pódium. Avšak nástrahy prvního týdne jsou nemalé a zvláště kostky, pokud bude zlé počasí jako vloni všechny prověří.

Alberto Contador se pokouší o historický double Giro – Tour (resp. první od Marca Pantaniho v r. 1998), čímž by ještě zvýraznil a potvrdil svoji pozici nejdominantnějšího GC jezdce postarmstrongovské éry. Nicméně jeho první pokus v r. 2011 nebyl příliš úspěšný a to byl na Giru mnohem dominantnější. Ale nesházelo mu mnoho. Letos měl v předposlední etapě menší krizi a je otázkou zda ve velmi těžkém třetím týdnu na Tour nebude takových krizí více. Proti němu hovoří také těžší soupeři a věk se nedá zastavit. Jeho výhodou mu bude obrovská taktická vyspělost a zkušenosti, schopnosti využít i nepřízně osudu. Bude doufat také ve větší podporu a chránění od svého týmu, který na tom na těžkém Giru nebyl nejlépe.

Chris Froome po podivném startu do sezóny, kdy střídal dobré výkony se závody kdy odstoupil díky zdravotním potížím, ukázal na Dauphinné opět svoji dominantní tvář a svým vetřelčím stylem vyhrál dvě horské etapy po sobě, jakož i celý závod. I když letos není v trase tolik kilometrů proti chronometru, nemusí mu to vadit, protože je zdá se ve své nejlepší formě i v horách. Kritický však pro něj a jeho tým může být první týden. Vloni dostalo jeho ego pořádnou ránu ještě než se dostal na kostky a sebevědomá prohlášení o dominanci na staré dámě po dobu pěti let už z úst nevypouští. Od roku 2012 se mašina kolektivního pojetí Sky na GT závodech (naštěstí) trochu zadrhla, uvidíme zda dokáží být opět dominantní silou v důležitých okamžicích.

Tichý Nairo Quintana je nejmladším ze čtyřky favoritů, ale v minulých dvou letech dokázal, že je zrozen pro to být prvním Kolumbijcem v historii, který ovládne Tour. Připravoval se v klidu rodných hor a na Route du Sud ukázal, že Contadorovi v horách stačí v pohodě. Jeho pověstný „pokerface“ musí temperamentnější soupeře pěkně štvát. Bude tohle už jeho rok? Zde se o něm dá zjistit víc informací, než o něm bylo prozatím známo dohromady.

Sicilský žralok Vicenzo Nibali má podobnou sezónu jako vloni, nic moc jaro, občasné záblesky formy. Na Dauphinné byl den ve žlutém, ale v zbývajících etapách jakoby se šetřil. Opětovné vítězství na domácím šampionátu mu ale zvedlo pořádně náladu, protože letos byl bez vítězství. Vítěze všech tří GT z posledních pěti let nelze podceňovat. Proti ostatním má výhodu odolnosti při nepřízni počasí a skvělé ovládání kola, což se může v prvním týdnu projevit zejména na kostkách (stejně jako vloni) nebo v mokrých a technických sjezdech, kterých bude letos hodně. A pokud se k tomu přidá stejně skvělá Astana jako na Giru, nelze říci že by byl tím čtvrtým vzadu.

nibaliNibali vyhrává domácí šampionát. (zdroj: cyclingnews.com)

…a ti další

Nelze je snad ani nazvat v této konkurenci černými koni, spíše favority „druhého sledu“. Ti, kteří by měli doplnit desítku v závěrečném pořadí (nehledě na velkohubá předzávodní prohlášení) by měli být nejspíš Thibault Pinot, Teejay van Garderen, Baude Mollema,Wilco Kelderman, Joaquin Rodriguez, Alejandro Valverde a Jakob Fuglsang. Tour je obecně tak náročná a hlavní hvězdy jsou v takové formě, že většinou nedochází k velkým překvapením v podobě málo známých jmen v popředí tak jako na Giru nebo Vueltě. Možná překvapí znovu Francouzi z AG2R a nebo někdo ze (super)domestiků zastoupí svého lídra.

Francouzská renesance

V uplynulých několika letech se domácí závodníci obdivuhodným způsobem dostali opět na výsluní k všeobecnému nadšení fanoušků. Navíc závodní styl jejich hlavních hvězd naštěstí nedoznal změn a je vítanou protiváhou oproti strojovému koukání se na wattmetry. Thibault Pinot je často přidáván jako černý kůň ke čtyřem výše uvedeným favoritům. Jeho vítězství v královské etapě na Tour de Suisse bylo i přes nepřítomnost hlavní konkurence odvážně hozenou rukavicí. Domácí publikum ho požene vpřed a nemusí se obávat časovek.

Romain Bardet zvítězil ve etapě na Dauphinné, která bude i letos na Tour, a bude chtít alespoň zopakovat své šesté místo z loňska. Od JC Perauda, vloni druhého, asi letos i kvůli přerušované přípravě a věku nelze tolik očekávat. Na etapová vítězství mohou útočit vždy agresivní Pierre Rolland, Tony Gallopin a Warren Barguil, pro něhož je to první Tour.

Nacer Bouhanni, Arnaud Démare a Bryan Cocquard. Škoda jen že Bouhanni se nepříjemně zranil na domácím mistroství, bude tak zřejmě poloviční i pokud neodstoupí hned v úvodních etapách.

Týmové sestavy

Na Giru jsme viděli naprostou dominanci jediného týmu – Astany. Ta si z ostatních dělala trhací kalendář a ve chvílích, kdy se hlavní pole zúžilo na patnáct, dvacet lidí, astaňáků tam bývalo šest a zběsilým tempem ořezávali hlavní pole favoritů jak tužku z kohinooru. Tady bude Astana také silná, nicméně tlak očekávám spíš ze strany Sky a hlavně Movistaru, který se lepší s každou GT nehledě na obsazení. Saxo se snad poučilo a nebude se fanfarónsky producírovat na čele pelotonu jak na Giru a pošetří síly na důležité okamžiky. Útok v echelonu jako v roce 2013 může být klidně zopakován. Otázkou je jak s týmem a taktikou zacvičí Tinkoff, pokud opět usedne týmového auta.

Od domácích druhodivizních týmů Cofidis, Europcar a Bretagne-Seché je možné očekávat aktivní pojetí s množstvím zástupců v únicích. Překvapit mohou Sepulveda, Navarro a již zmiňovaný Bouhanni s Rolandem a domácím miláčkem Voecklerem. Bora bude po odchodu Königa spoléhat na Nerze. MTN-Quhubeku bude zajímavé sledovat nejen pro to, že je to první africký tým na Tour, ale jeho účastníci budou podle mě z proconti týmů nejvýraznější. Boasson Hagen nebo Louis Meintjes mohou urvat etapu.

Češi

Důkazem zvedající se úrovně české profesionální cyklistiky je letošní účast našich čtyř borců. A nebudou jen do počtu! Jan Bárta se podruhé účastní Tour a bude po boku Nerze jedním z lídrů Bory. Tým na něj bude spoléhat zejména v prologu a šance na dobrý únik bude velká. Leopold König pojede po úspěšném Giru bez nervů, bude jedním z posledních pomocníků Frooma a tahoun do časovky. Individuální úspěch v etapě nemusí tímto být ale vyloučen. Zdeněk Štybar je nakonec na startu, ačkoliv nad jeho jménem byl díky narození potomka (to se nedalo lépe načasovat Štyby?) dlouho otazník. Jeho pozice v týmu je dobrá, nemusí moc pracovat na Cavendishe ani na žádného vrchaře a může se pokusit o nějaký dílčí úspěch, třeba v etapě na jeho oblíbených kostkách. Čerstvě očištěný a psychicky silnější Roman Kreuziger bude pro svého lídra velkou pomocí. Objeté Giro by mu mělo vrátit závodní rytmus a Roman se bude snažit zopakovat svůj skvělý výkon z roku 2013. Z předzávodních prohlášení vyplývá že bude spíše pomocníkem pro střední kopce, ale uvidíme.

LBL15-Caruso-KreuzigerRoman Kreuziger útočí na Lieége – Bastogne – Liége (zdroj: profimedia.cz)

Další zápletky

Neúčast Marcela Kittela trochu snižuje zajímavost boje o zelené tričko a v hromadných dojezdech. Organizátoři opět trochu upravili bodový systém, který zvýhodňuje klasické sprintery oproti těm co přejedou i kopec a bojovat se tak bude o každou prémii. Vítěz posledních tří trikotů Peter Sagan, je i přes slabší vstup do sezóny a kritiku od svého mecenáše Tinkoffa, opět největším favoritem. V Kalifornii,Švýcarsku a na mistrovství v Žilině ukázal, že jeho forma jde správným směrem. Nevýhodou pro něj však je, že oproti ostatním ryzím sprinterům bude muset pracovat na Contadora, pokud ten bude na dohled žlutého dresu, a sám nebude mít k ruce celý tým snad jen jednoho či dva závodníky. Mark Cavendish bude chtít navázat na své úspěšné roky na Tour po loňském pádu a sesazení z trůnu nej sprintera od Kittela. Zajímavé je, že letos nemá ještě vítězství na závodě nejvyšší kategorie a je otázka zda to bude stačit na letos zářícího Alexandra Kristoffa, který od klasik výrazně zhubl a útok na zelený dres avizoval. Leadouty mají oba srovnatelně kvalitní. Tuto trojku papírových favoritů budou chtít co nejvíce narušit němečtí džentlmeni André Greipel a John Degenkolb a stále se lepšící Michael Matthews.

Je skoro zbytečné zmiňovat že Adam Hansen je opět v sestavě Lotta. Na Giru solidně potrénoval a na Tour si půjde za etapou. Zajímá mě, co předvede Richie Porte. Zda se od něj dočkáme oddaného výkonu superdomestika se slabšími dny jako v roce 2013, či bude chtít předvést, že je schopen zajet celé tři týdny na GC pokud jede bez tlaku, nebo se dokonce pokusí o malou revoltu i vzhledem díky tomu, že mu končí smlouva. Zkušení eskapisti Sylvain Chavanel a Thomas Voeckler povedou své týmy do boje, ale francouzskou zástavu asi budou držet výše jiní. Vítěz loňských dvou etap Rafal Majka se zdá se dostává do formy, otázkou je jaká bude jeho role v týmu. Jeho krajan Michal Kwiatkowski bude jezdit na Tour v duhovém, ale nedávné švýcarsko zatím ukázalo že to bude spíše v grupettu. Toniho Martina nemusí mrzet nedostatek dlouhých časovek, vloni ukázal že i v úniku se mu může málokdo rovnat. Zajímavé bude také sledovat na první Tour mladé bratry Yatesovy (zvláště Simon si letos na jaře vedl dobře) a zda Orica i s nimi ovládne týmovou časovku. Rui Costa předvedl na Dauphinné kvalitní výkon, je ovšem otázka zda se bude soustředit při takovéto konkurenci na GC či na etapy. To samé bude platit zřejmě i o duu z Garminu – Danielu Martinovi a Andrewu Talanském.

Takže pěknou podívanou (na kolo asi sedne v červenci prach)!

Tour de France  2012 stage - 16

Rubriky: At races | 1 komentář