ZDW

-toto  je (možná) komerční sdělení-

Ve Zlíně tento týden probíhá Zlin Design (Dyzajn?) Week a Velocafé se rozhodlo také trochu  zúčastnit. Skromně, ne v hlavní expozici rozmístěné v kostkách na náměstí, ale trochu guerillově ve stojanu u radnice. Nakonec se taky nejedná o nějaký nový, převratný design (jako návrh kola Tomáše Vargy vystaveného na Zlínském zámku), ale recyklovaný materiál ve spojení s novými komponenty. Ale  o to tu nejde. Design je všude kolem nás, dobrý nebo špatný, něco nás osloví něco ne. Jeho vnímání není přímočaré a stejně jako třeba  architektura působí spíše na naše niternější struny.

Ve smyslu funkce stroje jímž je jízdní kolo je design téměř zanedbatelně podstatný. Stejně dobře může jezdit ošklivé podivně hranaté kolo, jako bicykl ladných křivek léty proveřených (záměrně se vyhýbám uvedení konkrétních značek :-)). Ale vždy když si vybíráme nové kolo je jednou z nejdpodstanějších položek právě jeho design. Protože kolo je společník, který přináší radost ale i nás donutí pořádně trpět. A ten komu někdy ukradli bicykl, na kterém ujel spoustu kilometrů nebo strávil část dětství ví, co to je citový vztah k věci. A ten se vytváří lépe když kolo padne do oka na první pohled.

A (nejen) proto recykluju stará kola k obrazu jejich uživatelů.

zdw1

parazitující příspěvek Velocafé k ZDW zdw2Takže pokud byste chtěli do práce či školy, nebo jen tak, jezdit na něčem osobitém s vlastním návrhem, dejte vědět.

šrot1Ze zdánlivě mrtvého šrotu (až se někdy divím co lidi vyhodí)…

P1020271…lze vytvořit nový život.

více příkladu zde a další budou následovat.

Pokud by měl někdo zájem o to udělat pěkné kolo do města kontaktujte mě na info@velocafe.cz nebo na FB.

Rubriky: Recyklo | 2 komentáře

Flandry v obrazech

Nedělní edice Ronde van Vlaanderen bude zvláštní v tom, že na jejím startu budou chybět Tom Boonen a Fabian Cancellara, oba mající po třech vítězstvích. Nikomu v historii se zatím nepodařilo vyhrát čtyřikrát a i to svědčí o tom, jak je tento závod těžký a vítězství v něm ceněné. Ronde je nejčistší esencí belgické cyklistiky, plné krátkých, ostrých a špatně dlážděných kopců, úzkých silnic, bahna, často nevlídného počasí, fanatických a silným pivem opilých belgických fanoušků. Prostě nic pro slečinky, ale ty nejodolnější příslušníky pelotonu. Kdo se  zařadí mezi nezapomenutelné letos? Zde je přehled několika z těch, kterým se to podařilo v minulosti.

1913-Deman-PaulPaul Deman – první vítěz Ronde v r. 1913. Závod měl tehdy 330 km a 38 účastníků.

1923-suter-heriPrvním a až do roku 1949 nadlouho posledním nebelgickým vítězem byl Heiri Suter.2009837_cycle_010_presssport_lowGerard Debaets byl prvním komu se podařilo vyhrát závod dvakrát, v letech 1924 a 1927.

1944-46-Van-Steenbergen-Rik and SchotteRik Van Steenbergen vyhrál v roce 1944 v pouhých 19 letech, což z něj dosud činí nejmladšího vítěze monumentu. Vítězství zopakoval po dvou letech. Vpravo je zklamaný rovněž dvojnásobný vítěz Briek Schotte.

fiorenzo-magni-tour-of-flandersPo 2. světové válce se začaly prosazovat i nebelgičané. Fiorenzo Magni, přezdívaný „ten třetí“ (pochoopitelně za Coppim a Bartalim) vyhrál dokonce tři edice za sebou, což se dosud nikomu nepodařilo zopakovat a právem mu náleží titul „Lion of Flanders“.

bobet rondeLouis Bobet byl v r. 1955 prvním vítězným Francouzem a po Magnim druhým z mála univerzálů, kteří dokázali uspět ve Flandrech i na Grand Tours.  

rikSprinter Rik Van Looy, přezdívaný „císař“, zahájil vítězstvím v r. 1959 další silnou éru Belgičanů, seskupených hlavně do stájí Faema a Flandria. Zde v závěsu za svým dvorním domestikem Noelem Foré (také vyhrál v r. 1963).

19_simpson_flandersTom Simpson je jediným anglicky mluvícím vítězem Flander z r. 1961.

Eddy MerckxEddy Merckx vyhrál Flandry „jen“ dvakrát. Konkurence byla v jeho době v těchto závodech obrovská. 

filephoto - more“Monsieur Paris–Roubaix” Roger De Vlaeminck při svém jediném vítězství v r. 1977.  Jeho silovému pojetí více seděl francouzský závod.

godefWalter Godefroot byl ne nadarmo přezdíván „Bulldog of Flanders“. Dokázal vyhrát dvakrát v rozpětí deseti let.

1980Moser leads eventual winner Michel Pollentier, followed by Marc De Meyer and Jan Raas. Moser looks like the Hulk compared to PollentierFrancesco Moser Flandry nikdy nevyhrál (všimněte si těch paží). Tady v roce 1980 ho sleduje pozdější vítěz Michel Pollentier.

Archives pituresStřety s diváky nejsou vyjímkou. Dvojnásobný holandský vítěz Jan Raas insultuje fotografa na poté co ho zastavil na už tak obtížném Koppenbergu.

adri van den poelAdri Van Der Poel měl pro tyto závody dobrou průpravu z cyklokrosu. Zvítězil v roce 1986 a je posledním holandským šampionem. Napodobí ho Zdeněk Štybar?

Edwig Van HooydonckEdwyg Van Hooydonck zvítězil dvakrát na přelomu 80. a 90. let a skončil předčasně s kariérou kvůli rozšíření EPO v pelotonu.

Cor Vos ArchivesTrojnásobný vítěz Johan Museuw sleduje Andreje Tchmila při jeho vítězství v r. 2000.

Cor Vos ArchivesAndrea Tafi a Michele Bartoli v typických barvách Mapei. Italové vyhráli od roku 1990 šestkrát. Poslední z jejich silné generace Filippo Pozzato bude i letos na startu. 

Ronde van Vlaanderen 2006Tom Boonen při svém druhém vítězství v roce 2006, navíc v dresu světového šampiona.

2011 NuyensNick Nuyens v roce 2011 překvapil všechny favority.

Ronde van Vlaanderen  2014

Stijn Devolder bude letos jediným jezdcem na startu, který okusil chuť vítězství na Ronde. Ronde van Vlaanderen  2010Slavný Muur van Geraardsbergen letos opět neuvidíme, z trasy byl vyřazen v roce 2012.

PIC449820531Fabian Cancellara se pokouší setřást Sepa Vanmarckeho na Kwaremontu v loňské edici.

Odkazy a zdroje:

http://cyclingtips.com.au/2014/04/tour-of-flanders-moments-in-history/

http://bikeraceinfo.com/images-all/classics-images/flanders-historical/

http://www.steephill.tv/

http://www.flandriabikes.com/heroes

http://en.wikipedia.org/wiki/Tour_of_Flanders

Rubriky: At races | 1 komentář

La Primavera

La Primavera pro cyklistické fanoušky neznamená jaro, ale přezdívku závodu Milán – San Remo, každoročně prvního z velkých klasických jednodenních závodů, tedy pěti monumentů. Je zajímavý tím, že je to jediná velká klasika kde mají šanci klasičtí sprinteři oproti útočným, výbušným typům a horským blechám. Někdo říká, že ten závod je dokonce nudný. Skoro 300 km sledujeme jak se peloton proplétá z italského vnitrozemí směrem k moři a pak je během pár desítek sekund rozhodnuto. Ale na San Remu je krásné, že jde právě o to neustále narůstající napětí vedoucí k nevyhnutelnému závěru, urputnému souboji v posledních kilometrech. A i když je scénář závodu často podobný, vítězství je obrovsky cenné a hlavně po těch 300 km vždy zasloužené.

primavera

Dobová pohlednice (www.ganzomag.com/)

Trasa

Hned po odjezdu z Milána je vše silně svázané taktikou, odjede vícečlenný únik, kde jsou zastoupeny hlavně menší týmy. Pak se v podstatě opravdu dlouho nic neděje, jen ve špatném počasí obávané Passo del Turchino může věci zkomplikovat (v neděli by mělo snad jen trochu pršet, teploty kolem 10 °C). Pobřežní brdky Capo Mele, Cervo a Berta slouží v dnešní době spíše jen k protažení nohou před posledními dvěma náročnými testy, než jako startovací rampy pro rozhodující útoky. První skutečné pokusy odvážných jsou vidět až na Cipresse, ale dlouho nevydrží, a až na Poggiu se skutečně něco děje. Většinou se po sjezdu sjede menší balík a vítězí sprinter, kterému zbylo nejvíce sil. Ale co když to třeba bude letos jinak? Poslední vítězství osamoceného gladiátora se povedlo v r. 2008 Cancellarovi a je skutečností, že drobné změny provedené v trase nahrávají opět spíše sprinterům.

MSR2015route Letošní profil se blíží původnímu záměru organizátorů (http://www.gazzetta.it/)

Sprintery obávaný vršek Pompeiana se totiž nakonec ani letos na trase neobjeví, a ubylo i La Manie. Jakoby si organizátoři z RCS uvědomili právě ten historický odkaz závodu – tedy sprinterské klasiky.

Po sedmi letech se změnil i dojezd. Po cíli na pobřeží Lungomare se vrací na ikonickou ulici v centru – Via Roma. Zajímavé je,  že se tak sníží vzdálenost od vršku Poggia do cíle asi o 700 m, což by mohlo nahrávat nějakému odvážnímu úniku.

Poggio

 poggioNájezd na Poggio (inrng.com)

Na to jak je tento kopec vzhledem ke svému převýšení v podstatě nevýznamný, jedná se o jedno z nejikoničtějších stoupání vůbec, srovnatelné snad jen s alpskými velikány z Tour de France. Před nájezdem na něj panuje v pelotonu obrovský zmatek a boj o pozice, většina týmů právě zde přetaví poslední síly svých domestiků k vytvoření co nejlepší pozice pro svého lídra. Pak následuje zatáčka vpravo a už se stoupá. Většinou je na začátku stoupání rychlost pelotonu hodně přes třicet a když asi v půlce trochu klesne začnou první útoky. Na 8 % rampě těsně před koncem se zpravidla ukáže kdo má nejvíce sil.

Nejrychlejší výjezd na Poggio zaznamenal v roce 1994 Giorgio Furlan. Zvládl to za 5:45 s průměrnou rychlostí 38,5 km/h. Dnes už víme, že to bylo hlavně zásluhou jeho tehdejšího sportovního doktora Ferrariho.

Někdy je víc než samotné stoupání důležitější hodně technický a docela dlouhý sjezd z Poggia. I tady se dá závod vyhrát či ztratit (často pádem). Třeba vnikající sjezdaři jako Nibali, Kwiatkowski nebo právě Cavendish tady mohou získat předtím ztracené vteřiny po atacích, které na Poggiu určitě přijdou či upevnit už vybudovaný náskok. Viz. vítězství Seana Kellyho v 92 (ten komentář je prostě skvělý).

poggio_cipProfil Cipressy a Poggia (www.cyclingnews.com)

Favorité (a černí koně)

Na vítězství si brousí zuby celá řada cyklistů. A oprávněně, protože poslední roky se nikomu nepodařilo vyhrát dvakrát. Jen Fabian Cancellara prokazuje v tomto závodě obdivuhodnou stabilitu výkonů – poslední čtyři roky byl vždy na pódiu. Letos je také ve formě což dokázal na Tirrenu v časovkách. Minulý vítěz Alexander Kristoff má letos již 5 vítězství a jeho silový dlouhý sprint bude velmi těžké přebít. O to se bude snažit Mark Cavendish, jež se po vítězství v r. 2009 neskrývá s obdivem a úctou k tomuto závodu. Jeho šéf Lefevre na něj nedávno vyvinul tlak narážkou na to, že už není králem sprintu, a je otázka zda Mark najde v sobě sílu mu tuto invektivu vrátit formou vítězství. V obdobné situaci se nyní ocitl Peter Sagan.V pondělí zaznamenal teprve první vítězství v sezoně (a to dokonce od loňského června!?), a i když by byl jinak obrovský favorit, je otázkou zda unese tlak od fanoušků a prohlášení velkohubého bosse stáje Tinkova o tom, že byl měl letos vyhrát 2 až 3 velké klasiky. Velmi silný bude John Degenkolb. Vloni nešťastně píchnul, ale tenhle závod je přesně pro něj a Giant je čím dál lepší tým.

Tirreno Adriatico 2015Řadí pondělní vítězství na Tirrenu P. Sagana mezi favority?

 Z „puncherů“ jsou v dobré formě Stannard, Van Avermaet, Valverde, Kwiatkowski, Gallopin, Thomas, Rui Costa a Štybar. Nibali, Paolini, Pozzato či Chavanel jsou se svojí formou spíše tajemní, ale určitě je nelze šmahem odepisovat. A nelze zapomenout určitě ani Gilberta, i když ten letos zatím také moc nezáří.

Mezi černé koně lze řadit Geralda Ciolka. Vítěz z roku 2013 by mohl patřit mezi favority, ale je pravda, že od té chvíle zase spíš uvadal. V pondělí se však ukázal druhým místem na Tirrenu. Matthews, Bouhanni, Greipel, Lobato, Swift, Nizollo, Cimolai a Haussler by mohli promluvit do souboje sprinterů. Zejména prvně jmenovaný bude nebezpečný, silná Orica pojede vyloženě na něj. Z ostatních týmů jsou nejsilnější BMC a Ettix, jelikož jsou připraveni na více scénářů vývoje závodu. I Lotto Soudal, Sky, Tinkoff-Saxo a Giant budou svou kolektivní silou určovat tempo a vývoj závodu.

Pro českého fanouška je skvělé, že může v neděli sledovat hned tři naše cyklisty v akci. Zatímco Honza Bárta se bude pravděpodobně zkoušet dostat se do nějakého úniku a Roman Kreuziger bude hlavně pomáhat Saganovi, Zdeněk Štybar je mnohými považován za jednoho ze širšího okruhu favoritů.

Zajímavosti a fakta z historie MSR

První ročník se jel v r. 1907. Závod se nejel jen v letech 1916, 1944, a 1945. Letos se jede 106. ročník. V r 1906 se sice také jelo, ale jednalo se o dvoudenní akci bez jakékoliv publicity. Rok nato už závod zviditelnil žurnalista z La Gazzetta dello Sport Eugenio Costamagna.

Nejvíc vítězství má Eddy Merckx – 7, na druhém místě je s 6 vítězstvími předválečný Ital Costante Girardengo.

Pořadí národů: Italové 50 vítězství, Belgičané 20, Francouzi 12, Německo 6, Španělsko5, Holandsko 3, Británie, Irsko, Švýcarsko, a Austrálie po 2.

Nejmladším vítězem byl Ugo Agostoni – 20 let a 252 dní. Nejstarší Andrei Tchmil, 36 let a 57 dní.

Ital Wladimiro Panizza drží rekord v počtu účastí, jel 18 krát.

Lucien Petit-Breton vyhrál první ročník. V tom a následujícím roce vyhrál i Tour.
První ročník začal ve 4 ráno, jelo se 288 km a zúčastnilo se 33 závodníků. Petit-Breton jel trasu 11h04’15“. Jen 13 závodníků dokončilo.

Eugène Christophe vyhrál v r. 1910 poté co 185 závodníků nenastoupilo vůbec do závodu kvůli sněhové bouři. V cíli měl takové omrzliny že se z toho dostával dva roky.

Milán byl vybrán jako startovní město díky tomu, že byl v té době centrem italské výroby jízdních kol. V San Remu končí proto, že se nápad na závod zrodil v klubu Unione Sportiva Sanremese, sídlícím v tomto městě.

Traduje se že v r. 1946 Fausto Coppi, poté co unikl sám na Turchinu, měl v San Remu takový náskok, že sesedl z kola a dal si v jedné z kaváren na pobřeží kávu.

1948-coppi-attackFausto Coppi se chystá na rozhodující útok v r. 1948

V r. 1953 poprvé vítěz jel pod 7 hodin – 6h59’20“.
Po poválečné éře, kdy se ve vítězství střídali velikáni Coppi s Bartalim, přišly tři vítězství belgických spurterů za sebou. Proto se rozhodli zhrzení Italové pro zařazení kopce na konci, aby měli více šancí na úspěch. Takže přišlo v roce 1960 Poggio, kde byl první Gastone Nencini. Nicméně italské vítězství zaznamenal až v r. 1970 Michele Dancelli. Nyní jsou již domácí 8 let bez úspěchu po vítězství Pozzata v r. 2006.

Cipressa byla přidána v r. 1982

V dřívějších dobách se závod často rozhodoval už na Passo del Turchino. Poté co se zlepšila závodní technika a peloton se vyrovnal ve výkonosti, organizátoři přidávali v závěru další a další kopce k zatraktivnění závodu.

45.806 Km/h – nejvyšší průměrná rychlost závodu, kterou zaznamenal Gianni Bugno v r. 1990.

V r. 2004 si Erik Zabel byl tak jistý svým prvenstvím, že už zvedal ruce nad hlavu ve vítězném gestu. Ovšem lišák Oscar Freire využil jeho nepozornosti a závod vyhrál, když úspěšně vrhl své kolo před německého špurtéra.

freire zabelSlavná prohra Zabela s Freirem

Mezi lety 1937 a 1981 se jezdilo 19. března na den sv. Josefa. Poté dlouho v tradiční sobotu, ale poslední 2 ročníky se stejně jako ostatní velké klasiky jedou v neděli.

A na závěr můj tip na vítěz MSR 2015: Cancellara

Použité zdroje a odkazy:

http://www.milansanremo.co.uk/facts.htm

http://cyclopunk.blogspot.com

http://inrng.com/

http://www.cyclingnews.com

 

Rubriky: At races | 5 komentářů

Luzern

Minulý rok se mi podařilo dvakrát navštívit zemi přesných hodinek a čokolády. A jelikož bylo krásné jarní páteční odpoledne, Švýcaři byli v pohybu. A nebylo to žádné pinožení. Ať už z práce, školy nebo po nákupech, všichni v ulicích a velká část z nich se pohybovala vlastními silami. Samotné město má sice jen kolem 80.000 obyvatel, ale řekl bych že kol tam bude asi tak stejně a spíš i více. Že by tajný recept švýcarské vlády na zdravý a prosperující národ?

pesi zonaStřed města zabírají rozlehlé pěší zóny bez aut, kola zde samozřejmě mohou…

hipsterNa kolech jezdí místní hipstři….

slapou vseci…ale i maminky s dětmi

kola vsudeJsou prostě všude a nemusí být ani nutně zamčené

kousek2Většinou jsou však pohodlné a dobře udržovanépodivnostA najdou se i podivné kousky…spesl…moderní záležitosti…kousek…či vymazlené single-speedy

cokoJe jasné kde Švýcaři berou tolik energie.

Více fotek zde.

Rubriky: City | 4 komentáře

Na francouzských prknech

I když většina fanoušků cyklistiky se (pokud vůbec) upínala k začínající silniční sezóně na Iberském poloostrově či v dalekém Ománu, nebo provětrávala nohy po dlouhé zimě v nesmělém jarním sluníčku, já sledoval MS na dráze v novém francouzském národním stánku v Saint-Quentin. Díky solidnímu zpravodajství ČT i dobrým výkonům závodníků se bylo na co dívat.

Domácí hvězdy BaugéPervisem těšili nadšené publikum skvělými výkony, i když prvně jmenovaný to měl ve sprintu až příliš jednoduché. Trochu zklamali Němci ve sprintech, a hlavně ženy vyklidily medailové pozice. Velkým překvapením bylo až čtvrté místo německých suverének posledních let WelteVogel v týmovém sprintu.

bauGregory Bauge byl jedním z mála který na tomto oválu dokázal vítězit i z nepříliš výhodné zadní pozice (cyclingnews.com)

Nový Zéland zaujal skvělými výkony v týmové stíhačce a sprintu. Vždy měli výborné mužstva v týmových disciplínách, teď to vypadá že jsou o krůček napřed před svými soupeři vzhledem k olympijským hrám v Riu. Je zajímavé kde se to v all blacks bere, protože dobré výkony zůstávají a jména se obměňují bez nějakých výrazných individualit a přesahů na silnici. Zřejmě dobrý státem podporovaný sportovní program se dvěma krytými velodromy1. Až na Marca Ryana byli v obou kiwi týmech samí mladíci.

kiwi pursuitKiwi tým ve stíhačce (cyclingnews.com)

Zvláště Australané a Britové nevypadali ve Francii úplně dobře, a to i vzhledem k tomuto předolympijskému mezidobí. Je ale zřejmé, že hlavně Britové se do Ria určitě dobře připraví (zajímavé bude sledovat jak se do týmu zapracují WigginsCavendishem).

Kolumbijec Gaviria vyhrál Omnium a pár dní na to podepsal avizovaný kontrakt s Ettixem2. Je to spíše od Lefevra chytrý tah k vytváření tlaku na Cavendishe, než nějaký rozumný krok, protože mladý Kolumbijec se rozhodně bude soustředit na kariéru na dráze až do her v Riu.

Australanka Annette Edmondson byla jednou z největších hvězd mistrovství, když s přehledem vyhrála omnium i týmovou stíhačku, dokonce ve světovém rekordu.

aeAnnete to v duhovém sluší (cyclingnews.com)

Pervis dominoval v kilu a v královské disciplíně keirinu ukázal všem, kdo je na této dráze pánem. Vždyť je zde téměř doma, bydlí 500 metrů od dráhy (zajímalo by mě zda jezdí na kole nebo chodí pěšky).

Nestárnoucí Anna Meares přidala 24., 25. a 26. medaili ze sv. šampionátů bronzem z týmového sprintu, stříbrem v pětistovce a zlatem v keirinu. Skutečná legenda. Zato britská hvězda Laura Trott byla jaksi bez šťávy, v závěrečné bodovačce omnia se jen jednou pokusila o jakýsi útok, ale na víc než na stříbro a “povinnou“ medaili ze stíhačky to nestačilo.

Jack Bobridge poté co před pár dny neposunul rekord v hodinovce, překvapivě prohrál i tady ve stíhačce s mladým švýcarem Kuengem, i když v kvalifikaci zajel mnohem lepší čas (o 3 s).

Naši závodníci ukázali, že se ve světové konkurenci nemohou moc měřit, i když pár nadějných záblesků by se našlo. Ale žádný, který by výrazně trčel z průměru. Snad se jim bude dařit v dalších UCI závodech a vyjedou nějaké body pro co největší účast do Ria.

Je to přece jen pořád o tom, že u nás není takové zázemí jaké by si zasloužili v podobě pořádného dvěstěpadesátkového velodromu. Pražský malý Motol opravdu nestačí a venkovní beton v Brně je pro takový klub jako je Dukla Brno nedůstojný.

Zajímavé bylo, že ten kdo ve sprintech držel první figuru na protilehlé rovince většinou už nebyl předstižen, což buď svědčí o charakteristice klopení nebo o výkonnosti závodníků. Nevím.

Dráha na pařížském předměstí byla rychlá, a až na to že ze střechy do haly občas kapala na prkna voda, bylo celé mistrovství vydařené. I díky skvěle fandícímu a erudovanému diváctvu.

RemiseClefVelodromeCL116Velodrom v Saint-Quentin-en-Yvelines (www.skyscrapercity.com)

Odkazy:

[1] http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_cycling_tracks_and_velodromes#.C2.A0Czech_Republic

[2] http://www.cyclingnews.com/news/gaviria-signs-two-year-deal-with-etixx-quickstep

Rubriky: At races | Napsat komentář

Úvodník

Tento blog vzniká z prosté potřeby tvořit a sdílet ať už vlastní, tak převzaté články o kolech a lidech kolem nich. A hlavně proto, že mě ten svět všeho, co se pohybuje jen pomocí dvou šlapajících nohou už několik let nepřestává fascinovat a inspirovat.

I když první článek napovídá že budu psát příspěvky hlavně o závodech a silniční cyklistice, nechtěl bych se takto jasně vymezovat. Doufám, že se zde objeví i něco o historii, technice, zajímavých výrobcích kol a komponentů, cestování na kole nebo o kole jako dopravním prostředku ve městě.

A proč název velocafé? To spojení je celkem jasné. Nejde o to že mám rád kola a kávu (což je sice také pravda), ale spíš se mi líbí myšlenka virtuální kavárny kterou navštěvují lidi, které cyklistika a kola obecně baví. Budu rád i za nějaké náměty od čtenářů a komentáře.

Takže přeji pěkné čtení, třeba i se šálkem dobré kávy 🙂

Rubriky: Other | Napsat komentář

Co nás čeká v silniční sezóně 2015

Po úvodním oťukávání u klokanů na Tour Down Under se sezóna 2015 rozjíždí naplno závody v Perském zálivu (i když také trochu tréninkovými), a už se nezastaví až konce října.

Cyklistická média konečně přestanou řešit v okurkové sezóně co zase prohlásil Armstrong (osobně se divím proč dostává pořád takový prostor), a budou se soustředit na vypjaté boje na světových kolbištích.

V kostkových klasikách jsem zvědav jak si povede Peter Sagan, vítězství v některé z těch opravdu velkých visi na dosah. Nejsem ovšem přesvědčen o tom že v Saxu bude mít o moc větší podporu než v minulých sezónách. Zřejmě bude opět dominovat Etixx (vloni Omega),  a Cancellara také ještě neřekl poslední slovo (zvláště když se vzdal honu za rekordem v hodinovce). A co sir Wiggins…, letošní Paris-Roubaix může být jedním z jeho posledních velkých závodů na silnici.

Bradley Wiggins nejel v minulém roce Paris – Roubaix vůbec špatně

Ardénské klasiky byly poslední roky trochu nezáživné, uvidíme zda bude letos úspěšný nějaký odvážný únik.

Vloni se poprvé od doby co se jezdí 5 monumentů – tedy největších klasik – stalo to, že ani jeden nevyhrál nikdo z klasických zemí Francie, Belgie, Španělska a Itálie. Náhoda nebo důkaz globalizace cyklistiky? Zřejmě obojí, nicméně africký tým MTN Qhubeka, který letos pojede Tour, spíše nahrává druhé možnosti. Ne vždy je ale snaha o globalizaci pod taktovkou UCI úspěšná, což vedlo k tomu že letos už neuvidíme nemastnou neslanou Tour of Beijing. Kromě čínské tour je kalendář závodů nejvyšší kategorie téměř neměnný

Zraky většiny fanoušků se jako vždy nejvíce upírají k Tour, kde svedou souboj největší esa posledních let Contador, Froome, Nibali a Quintana. Největší otazník je nad Contadorem, který si vytyčil cíl vyhrát Giro i Tour v jednom roce. Protivníky bude mít velmi silné, obzvlášť ty výše jmenované na Tour, na Giru to bude mít o něco snadnější.

Francouzská nová vlna (Pinot, Peraud, Bardet, Rolland, Barguill?) určitě bude chtít také promluvit zvláště do dění na domácí Tour, ale podle mě se jejich úspěch z minulého roku nebude v této podobě opakovat.

Tour má letos poměrně zajímavou trasu, s kratší časovkou, kostkami, více kopci a záludnými dojezdy už v prvních několika dnech. Bude to spíše série jednodenních klasik, ztratit či získat bude možné téměř kdekoliv. Giro je už tradičně velmi náročné, letos navíc ozvláštněné dlouhou časovkou. Roli bude hrát určitě i počasí jako vždy v jarních Alpách proměnlivé. Vuelta je opět sérií náročných kratších etap se spoustou dojezdů do kopce. Ovšem etapa 11 to je opravdu něco!

Zajímavé budou určitě souboje o nejlepšího sprintera. Mark Cavendish nebude chtít určitě korunu nejrychlejšího muže předat Kittelovi bez boje a možná do jejich souboje promluví i někdo z mladých Francouzů.

Podzimní MS v v americkém Richmondu není opět úplně jednoduché, i když asi pro úplné vrchaře ty 50-ti metrové brdky nebudou a uvidíme vítězství někoho jako je Gerrans, Gilbert nebo Degenkolb.

Z cyklistů kteří ukončili kariéru mi bude v pelotonu asi nejvíc chybět Cadel Evans, Jens Voigt, Thor Hushovd a David Millar. A zvláštním způsobem také Andy Schleck. Kameramani na motorkách budou mít aspoň o starost méně, když ho nebudou muset hledat jak vlaje na konci pelotonu tři kopce od cíle.

Jensie se loučí se svými fanoušky na USA Pro Challenge

Z pohledu českého fanouška bude určitě zajímavé sledovat jak se povede Leopoldu Königovi ve Sky. Zatím po prvních testovacích závodech na Mallorce, a poctivém tréninku ve skvěle zorganizované stáji vypadá dobře.

Roman Kreuziger bude doufat v rozřešení svého případu, který se však může táhnout další dlouhé měsíce a přerůst až v právnickou bitvu u civilního soudu.

Zdeněk Štybar měl minulý rok smolný na pády, snad se dal pořádně dohromady, a budeme moci opět sledovat jeho skvělý výkon ve Flandrech či v “pekle severu“.

Jan Bárta bude opět jedním z lídrů Bora-Argon na Tour, bude čekat na ten pravý únik. Bude zajímavé sledovat další vývoj talentů Vakoče, Hníka, Hirta a Černého. Osobně doufám v to že se Jan Hirt probojuje v sestavě CCC na Giro a neztratí se tam.

Jan Hirt trénuje doma v r. 2010 (tehdy o něm psal do magazínu Rouleur Herbie Sykes)

V srpnu se domácí tifosi mohou těšit na Czech Cycling Tour, která povýšila o kategorii a tudíž v ní uvidíme i některé World Tour stáje (Ettix snad i Sky). Určitě se na tyto závody pojedu podívat, snad se tato akce udrží u nás déle.

Takže je na co se těšit a nezbývá než popřát pěkné zážitky při sledování závodů v roce 2015 ať už naživo či v TV.

Rubriky: At races | 7 komentářů