Giro 2018 – výsledky a úvahy

Máme za sebou první Grand Tour tohoto roku. Zkusím napsat pár poznámek a komentářů o tom jak jsem ji vnímal a k tomu co se odehrálo.

Giro bylo jako vždy velmi zajímavé, nepředvídatelné, s jedním velkým zvratem na konci jako vystřiženým z hollywoodského trháku (např. Šestý smysl). Za posledních několik let se něco podobného stalo snad jen před dvěma lety kdy Nibali v posledních dnech Gira převrátil pořadí naruby, i když hlavně díky tomu že Kruiswijk spadl. I na Vueltě se občas podobná zápletka objeví (Contador 2012 nebo souboj Dumoulin Aru před třemi lety), ale třeba na Tour která je více svázaná si takové drama v novodobé éře nepamatuju.

Hlavní momenty Gira

Už úvodní časovka v Jeruzalémě naznačila že Giro bude velmi zajímavé. Rohan Dennis dlouho seděl v budce pro vedoucího závodníka, až mu nakonec sebral prvenství obhájce Tom Dumoulin. Časovka nebyla nakonec tak jednoduchá jak to vypadalo na papíře, a hodně vyhovovala vrchařům. V následujících dvou etapách v Izraeli jasně ukázal Elia Viviani kdo bude králem letošních sprintů. Ve čtvrté etapě na Sicílii splnil úlohu favorita v klasikářském dojezdu Tim Wellens. V páté podobné etapě s trochu lehčím dojezdem pak zvítězil Enrico Bataglin a Giro se dostávalo do obrátek. V prvním horském dojezdu na Etnu se výborně ukázali závodníci Mitcheltonu. Esteban Chaves se dostal překvapivě do velkého úniku a zvítězil. V závěru etapy se k němu ještě z malé skupiny favoritů dotáhl Simon Yates a projeli cílem společně. Chris Froome nevypadal v této etapě vůbec dobře, ale nakonec ztratil čas pouze na Yatese. V dalším stoupání se pak předvedl talentovaný Ekvádorec Richard Carapaz. V závěrečné etapě prvního těžkého týdne na apeninský velikán Grand Sasso zvítězil Simon Yates. Zde Froome ztratil dokonce více než minutu a s jeho ambicemi to nevypadalo vůbec dobře.

Takto vypadalo pořadí po prvním týdnu:

  1  YATES, Simon (MITCHELTON – SCOTT)                                   37:37:15
  2  CHAVES RUBIO, Jhoan Esteban (MITCHELTON – SCOTT)        + 32
  3  DUMOULIN, Tom (SUNWEB)                                                             + 38
  4  PINOT, Thibaut (GROUPAMA – FDJ)                                                 + 45
  5  POZZOVIVO, Domenico (BAHRAIN – MERIDA)                              + 57
  6  CARAPAZ, Richard (MOVISTAR)                                                      + 1:20
  7  BENNETT, George (LOTTO NL – JUMBO)                                     + 1:33                                  8  DENNIS, Rohan (BMC RACING)                                                       + 2:05
  9  BILBAO LOPEZ DE ARMENTIA, Pello (ASTANA)           
10 WOODS, Michael (EF EDUCATION FIRST – DRAPAC)              + 2:25
11 FROOME, Chris (SKY)                                                                          + 2:27

Rozdíly sice nebyly až tak dramatické (zvláště při pohledu na konečné pořadí), ale spíše styl jízdy závodníků jako je Yates, Chaves a oproti tomu Froomův, v této fázi závodu byl více než vypovídající.

Prvním zásekem do brnění Mitcheltonu bylo odpadnutí Chavese hned v prvním kopci po volném dnu. Direktoři zmiňovali alergie, možným problémem u Chavese je také jeho křehká fyzická povaha, jelikož dříve prošel vleklým zraněním, nebo prostě nevyladil formu na tři týdny těžkého závodu. Až do konce závodu už nenašel sílu k výraznému výsledku v etapě, dokonce ani v horských dojezdech nebyl vidět po boku Simona Yatese. Etapu vyhrál Matej Mohorič, ze kterého se stává specialista na tyto etapy z úniku. V 11. etapě která končila krátkým ostrým kopcem zvítězil opět Simon Yates a pevně tak svíral otěže závodu. Froome ztratil dalších 40 sekund. Následující sprinterské etapy si rozdělili Sam Bennett a Viviani. Na mýtickém Zoncolanu se poprvé ukázal znovuzrozený Chris Froome, odrazil závěrečný nápor Simona Yatese a potvrdil že od souboje s Cobem na Angliru mu tyto prudké dlouhé kopce svědčí. Ovšem hned následující den se v etapě do Sappady role převrátily. Simon Yates zaútočil již na předposledním kopci a dojel do cíle 41 sekund před prvním pronásledovatelem. Froome na něj ztratil dokonce 1:32.

Pořadí po druhém týdnu:

 1  YATES, Simon (MITCHELTON – SCOTT)                     65:57:37
 2  DUMOULIN, Tom (SUNWEB)                                             + 2:11
 3  POZZOVIVO, Domenico (BAHRAIN – MERIDA)            + 2:28
 4  PINOT, Thibaut (GROUPAMA – FDJ)                                + 2:37
 5  LOPEZ MORENO, Miguel Angel (ASTANA)                     + 4:27
 6  CARAPAZ, Richard (MOVISTAR)                                       + 4:47
 7  FROOME, Chris (SKY)                                                           + 4:52                                                 8  BENNETT, George (LOTTO NL – JUMBO)                      + 5:34
 9  BILBAO LOPEZ DE ARMENTIA, Pello (ASTANA)          + 5:59
10 KONRAD, Patrick (BORA – HANSGROHE)                       + 6:13

Časovku po dni volna vyhrál Rohan Dennis, Dumoulin ani Froome neztratili mnoho. Simon Yates zajel velmi slušně a z růžového trikotu nebyl vysvléknut. Nicméně později sám uváděl že toto čtyřiceti minutové úsilí bylo klíčové k výpadkům v regeneraci v dalších etapách a přispělo k jeho zlomení. Poté slavil ve dvou etapách úspěch Quickstep s Vivianim a Maxem Schachmanem na Prato Nevoso. Již zde Simon Yates ztratil pár sekund na Dumoulina a v tomto poměrně nenáročném kopci to povzbudilo jeho soupeře. Poprvé se v horách objevila u Yatese slabost a žraloci ucítili ve vodě krev. A v následující etapě to přišlo. Sky říkalo, že připravuje velký plán, bylo to samozřejmě i součástí psychologických hrátek před královskou etapou, ale určitě to nalomilo nejednu unavenou mysl. Na prvním kopci se nepodařilo vytvořit dostatečně velký únik a až pod úpatí Colle delle Finestre se jelo pekelné tempo, únik měl jen minutu na peloton. Stoupání má 18 km a již v úvodní čtvrtině se podařilo Sky orvat peloton jak samicu, hlavně Simon Yates začal výrazně ztrácet. V půlce kopce ještě před šotolinou pak už z tak zběsilého tempa nastoupil Chris Froome a svou typickou kadencí se vzdálil Dumoulinovi a ostatním pronásledovatelům. Na vrcholu Finestre měl asi 40 sekund na malou skupinku vedenou Dumoulinem, a svůj náskok navyšoval i ve sjezdu. Byly před ním ještě dvě stoupání do Sestriere a Jafferau a i díky tomu že stíhat ho v malé skupince musel hlavně Tom Dumoulin dojel o více než 3 minuty před nimi a převlékl se do růžového. V následující etapě už si vítězství pohlídal i díky pomoci Astany a navzdory dvěma pokusům Toma Dumoulina o útok. Do té doby na pódiu jedoucí Thibaut Pinot v této etapě těžce zaplatil za předchozí úsilí a vypadl z pořadí. Giro je prostě kruté. Kruté a krásné. V poslední etapě v kulisách římských monumentů našel nejvíce sil v nohách Sam Bennett.

Konečné pořadí:

1  FROOME, Chris (SKY)                                                      86:11:50
2  DUMOULIN, Tom (SUNWEB)                                              + 46
3  LOPEZ MORENO, Miguel Angel (ASTANA)                   + 4:57
4  CARAPAZ, Richard (MOVISTAR)                                     + 5:44
5  POZZOVIVO, Domenico (BAHRAIN – MERIDA)          + 8:03
6  BILBAO LOPEZ DE ARMENTIA, Pello (ASTANA)      + 11:50
7  KONRAD, Patrick (BORA – HANSGROHE)                   + 13:01
8  BENNETT, George (LOTTO NL – JUMBO)                    + 13:17
9  OOMEN, Sam (SUNWEB)                                                 + 14:18
10 FORMOLO, Davide (BORA – HANSGROHE)               + 15:16

Chris Froome si zaslouží samostatný odstavec….

Spadl ještě před časovkou, kterou jel pak docela opatrně. V úvodních etapách byl nevyrovnaný, ztrácel v krátkých kopcích na koncích etap. Až na Zoncolanu se probral a zvítězil, ale i v následující etapě zaplatil za své úsilí a opět ztratil na Yatese o hodně víc než v předchozí etapě získal. Stále nad ním visí salbutamolový přízrak a je velmi nejisté zda se objeví na Tour (otázka je jestli po třech GT za sebou mu to vůbec tělo dovolí i když sám na Tour chce). Až v předposlední možné etapě si připravil útok jako z dílny Coppiho či Pantaniho (i když někteří spíše zmiňují Landise zejména v souvislosti s nepovolenými látkami). Jeho tým, který do té doby jakoby jen trénoval mu připravil dokonalou pozici a na Colle delle Finestre naprosto zničili celý peloton, zlomili do té doby suverénního Yatese. Další závodníci dojeli s velkými ztrátami nebo zaplatili další den. Osmdesáti kilometrový útok jediného osamoceného muže v horském terénu je opravdu něco co vejde do historie cyklistiky a kdo měl možnost to vidět si to bude dlouho pamatovat. Je vidět, že z Frooma se stal naprosto výjimečný a komplexní závodník, u něhož je nejdůležitější ta zkušenost s výhrou Grand Tour. Prostě ví jak na to, podařilo se to jednou, dvakrát, třikrát, podaří se to znovu. Dříve se opíral o časovku a o jeden zdrcující nástup v horách. Nyní je i vynikající sjezdař, a poprvé předvedl tak dlouhý sólo únik. Nutno dodat že to bylo přesně to co stačilo, jiným způsobem by Dumoulina neporazil. V jisté nadsázce se dá říci, že mu v podstatě stačil jeden vynikající výkon v jedné etapě, který následně potvrdil tím že v další etapě nic neztratil. Dumoulin předváděl sice skvělé časovky a v horských dojezdech vždy dojížděl na předních pozicích, ale bez toho že by některý den dokázal výrazně odskočit. Froomovi opět sice k vítězství pomohl skvělý tým kolem něj, ale těch 80 km si musel ujet sám. To že za to nezaplatil v následující etapě může asi jeho skvělá regenerace zvláště v těchto koncích těžkého závodu.     

V moderní éře cyklistiky se tak stal prvním člověkem, kterému se povedlo vyhrát 3 GT za sebou (dříve jen Mercx a Hinault).

Na druhou stranu lze říct, že Froome neměl na Giru vůbec startovat, než se vyřeší aféra z Vuelty 2018. Takto se jedná o výsledek, který stejně jako mnoho jiných může být vymazán z historických tabulek.

…stejně jako Tom Dumoulin

Čekalo se na to v jaké přijede formě po celkem nevýrazném jaru, ale Tom od úvodní časovky ukázal, že je v něm síla se kterou se bude muset v následujících letech počítat. V přímém souboji s nejlepším závodníkem na Grand Tours posledních let sice prohrál, ale jen o 46 sekund a jeho zarputilost a vytrvalost i v těch nejprudších horských dojezdech je obdivuhodná. Sice není schopen reagovat na prudké nástupy, ale vytrvalým tempem si vše dojede a někdy i nastupující horské blechy odpáře. Je ideálním závodníkem pro Tour, na které ještě vlastně v nejlepší formě nestartoval, zejména pokud bude na programu delší časovka.

…a také Simon Yates

Po dva a půl týdne si počínal naprosto suverénně a vládl Giru. Čtyřmi odvážnými útoky v závěrech etap si postupně navýšil své vedení a zdál se neohrožen ve vedení. Novináři i veřejnost na jeho styl závodění pěli ódy. Zdá se mi až trochu zvláštní, že jeho forma spadla z naprosté špičky až někam k bodu mrazu, že nebyl ty poslední dvě etapy schopen dojet trochu slušně a alespoň uhájit místo v desítce. Možná se ještě dovíme co za tím bylo, snad nemoc, nebo prostě nebyl jeho organismus dobře vyladěn na poslední týden a tělo řeklo “už dost”. Orica tak musí nadále doufat, že jeden z bratrů Yatesů nebo Chaves nakonec tu první příčku urve. Tady tomu bylo blízko i když přeci jen strašně daleko.     

 

Naši závodníci bohužel zapadli do průměru Gira. Roman Kreuziger si z Arden přivezl dobrou formu, kterou potvrdil šestým místem ve čtvrté etapě (mohlo to být i lepší pokud by najížděl do kopce v lepší pozici), ale pak už pomáhal svému lídrovi spíše na začátcích kopců. Na to aby vydržel do závěrů neměl natrénováno resp. se to u něj neslučovalo s přípravou na Ardeny. Zdeněk Štybar zkoušel několik útoků v závěrech etap ale výraznějšího umístění se nedočkal. Může se radovat aspoň ze čtyř vítězství Vivianiho, kterému dobře rozjížděl spurty. Honza Hirt zůstal za očekáváním, v horských dojezdech nejezdil v popředí a nepovedl se mu ani výsledek z úniku. Spíše pracoval pro své lídry, ale v závěrech stoupání odpadal.   

Známkování jednotlivých týmů:

Team Sky – 1

Jasná 1 vzhledem ke všemu  již výše řečenému. Opět se ukázala na konci Gira jejich skvělá připravenost. Čtyři závodníci by klidně v jiném týmu mohli jet Giro na sebe, hlavně Woutu Poelsovi by měl Chris Froom postavit pomník za jeho loajalitu a pomoc v závěrečné fázi už několikáté GT. Sky vyhrálo i týmovou klasifikaci.

Quick Step – 1-

Elia Viviani vyhrál celkem 4 etapy a získal trikot pro vítěze bodovací soutěže. Další etapu vyhrál ještě mladý talent Max Schachmann, takže pro belgickou sestavu tradičně úspěšná Grand Tour. Minus je za poslední etapu v Římě. 

Bora Hansgrohe – 1-

Sam Bennett byl Vivianimu velmi zdatným soupeřem a nedal mu nic zadarmo. 3 vítězství jsou maximum čeho mohl dosáhnout, možná i díky převaze sprinterského vlaku Quickstepu je to trochu nadplán. Ostatní sprinteři tak na Giru ostrouhali a 7 etap si rozdělili právě tito dva. Navíc mladíci Davide Formolo a Patrick Kondrad potvrdili své Grand Tours ambice a skončili oba v desítce.    

Mitchelton-Scott – 2

Sympatická stáj z Austrálie sice vyhrála díky svým vrchařům pět etap, ale zůstane v nich hořký pocit z neúspěchu v GC. Vždyť v jednu chvíli to vypadalo tak růžově (:-)). Simon Yates vozil od 6. až do 19. etapy růžový dres a dominoval závodu, a Esteban Chavés se jevil také velmi dobře. Ale jeden špatný den u Chavése a úbytek formy Yatese ve třetím týdnu znamenají že si tento tým bude muset na další úspěch ještě počkat. Alespoň Jack Haig ukázal velký potenciál v horách.

Astana Pro Team – 2

Sice nezvítězili v žádné etapě, ale nakonec si odvážejí úspěch v podobě 3. a 6. místa. U Miguela Lopeze se čekalo, že bude vysoko i když byl spíše nenápadný a ke konci raději jen bránil bílý dres před Carapazem. To Pello Bilbao dosáhl životního výsledku. I když je mu už 28 a vždy platil za talent, podařilo se mu až nyní prosadit se takto vysoko.

Movistar – 2

Movistar jel na Giro se sestavou bez hvězd, ale nakonec bojovali s Richardem Carapzem o bílý trikot a i když si ho Lopez pohlídal je 4. místo skvělý úspěch pro talentovaného Ekvádorského vrchaře. Navíc vyhraná etapa. Carlos Betancur ukázal, že v něm stále dříme někdejší talent.

Sunweb – 2

Tom Dumoulin přijel ve skvělé formě a i přes všechnu snahu to na vítězství nebylo. V horách jel spíše defenzivně, ale to je jeho styl. Navíc i pořád se zlepšující Sam Oomen proklouzl do desítky.

Androni Giacatolli – Sidermec – 3

Zástupci domácí stáje chodili hlavně do úniků, Davide Ballerini získal dvě prventství v soutěži průběžných sprintů a combativity. Manuel Belletti nebyl ve sprintech moc vidět, nejlépe skončil pátý.

Lotto Fix All – 3

Lotto vyhrálo díky Wellensovi jednu etapu a velice dobře si vedl také v úvodní etapě Victor Campenaerts. Adam Hansen odjel svoji 20. GT v řadě na solidním 60. místě. Jens Debuscherre byl daleko od úspěchu ve sprintu. Na víc to v téhle sestavě být nemohlo.

Bahrain-Merida – 3

Sice urvali jedno vítězství díky Mohoričovi, ale zklamáním bylo vypadnutí Domenica Pozzoviva z boje o titul nebo alespoň pódium. I když 5. místo je pro něj vyrovnáním nejlepšího umístění, vypadal na víc.

AG2R – 3-

Můj oblíbenec Alexandre Geniez se téměř protlačil až do desítky. Pouze Nico Denz a jeho druhé místo v etapě stojí za zmínku.

Lotto Jumbo – 3-

V druhém Lottu si vedl solidně Bataglin a vyhrál 5. etapu. V únicích mě zaujal Koen Bouwman. Robert Gesink je svým někdejším stínem, ale to je po jeho zdravotních lapáliích docela pochopitelné.

Bardiani CSF – 3-

Giulio Ciccone předváděl v horách odvážné kousky, ale k vítězství v etapě bylo daleko. Byl druhý v klasifikaci vrchařů, kterou na začátku vedl jeho kolega Barbin.

BMC Racing – 4

BMC se pokoušelo přetvořit Rohana Denise z časovkáře na GT závodníka a ne úplně se to podařilo. Každopádně toto Giro pro to nebylo zrovna nejvhodnější. V časovkách vynikající, dokonce vezl chvíli i růžováka. Ale v horách na nejlepší zatím nemá. Ostatní z týmu docela neviditelní.

Groupama – FDJ – 4

Dlouho to vypadalo na úspěch pro Pinota v podobě pódia, ale sny se zhroutily v předposlední etapě. Sébastien Reichenbach se opět zapsal jako jeden z nejlepších horských domestiků, ale tady sázka na jednu kartu nakonec nevyšla.

Dimension Data – 4

Zklamáním byl výkon Louise Meintjese, který se nepotkal s formou a vzdal. V překvapení naopak pokračoval objev Ben O’Connor, který se držel na hraně desítky. Bohužel při sjezdu ze Sestriére spadl a zlomil si klíční kost.

EF Education First – Drapac – 4

Michael Woods dlouho figuroval v popředí, ve čtvrté etapě téměř zvítězil. Ale v závěru couval v pořadí až z toho bylo 19. místo v GC. Sacha Modolo byl ve sprintu nejlépe druhý. Vrchaři Dombrowski a Carthy nepředvedli až na pár účastí v únicích nic převratného.

Katusha Alpecin – 4

V Katushi překvapil José Gonçalves umístěním v úvodní časovce a  nakonec i 14. místem v GC. Tony Martin už není v časovkách to co býval, takže v té delší bral jen druhé místo.

Israel Cycling Academy – 4-

Pouze veterán Ruben Plaza předvedl v jedné z etap velmi sympatický výkon a dojel si pro druhé místo. Ke konci Gira byl v únicích aktivní i Kirsts Neilands, ale jinak tato nová stáj ničím nepřekvapila. Ben Hermans nepředvedl nic.

UAR Team Emirates – 4-

Všechny karty měli vyložený na Fabia Arua, ale když ten odpadl a posléze odstoupil už bylo pozdě znovu míchat balíček. Zpočátku byl velmi aktivní Valerio Conti.

WILIER TRIESTINA – SELLE ITALIA – 5

Po odstoupení sprintera Jakuba Mareczka už se na víc než pár účastí v úniku nezmohli. Celkově velmi slabé vystoupení italských prokontinentálních týmů.

Trek – Segafreddo – 5

Dost žalostný výkon Treku. Jakoby v tom závodě ani nebyli.

 

Rubriky: At races | Napsat komentář

La passione per il Giro

V Itálii dělají s vášní skoro vše, od politiky, přes fotbal, italskou kuchyni, design, umění. Někdy se nám to může zdát jako vyprázdněný pojem, fráze a klišé, ale pokud tu vášeň někomu věřit, tak Italové jsou první v pořadí. A o cyklistice to platí obzvláště. Giro bude zase třítýdenní oslavou tohoto sportu, plnou růžové barvy v kulisách krásných italských měst a horských velikánů. Letos se organizátoři rozhodli opět pro export závodu, a to až do Izraele. Poté se závod přesune od Sicílie směrem k severu Itálie a končit se bude v Římě ve smyslu křesťanské symboliky a historického spojení věčného města s Jeruzalémem. A také je zde ještě spojující prvek Gina Bartaliho, vyznamenaného titulem spravedlivý mezi národy za svou činnost v proti-fašistickém odboji a pomocí židovské rodině jež ukrýval ve svém sklepě.  

     Gino Bartali – cyklista a hrdina (https://www.rollingstone.it)

Trasa

Tím, že se začíná v Izraeli a končí v Římě, se Giro vrátilo ke svému často cyklisty a týmy kritizovanému nešvaru, tj. dlouhým transferům. Přelety jsou dva, no a pak ještě několik poměrně dlouhých přesunů mezi etapami.

Organizátoři také tentokrát vynechali nejvyšší horské velikány jako Stelvio nebo Gavia, zřejmě z obavy zkrácených etap kvůli počasí. Etapy jsou rozděleny na dvě individuální časovky, 7 etap pro sprintery, 6 středně těžkých a 6 těžkých etap. I když profily u Gira bývají někdy zrádnější než je z papíru, tedy obrázku profilu zřejmé. A samozřejmě bude také záviset na samotných závodnících jak si kterou etapu udělají náročnou.

Expozice

Krátká, lehce zvlněná časovka v Jeruzalémě a následující dvě ploché etapy budou mít pravděpodobně  pouze vliv na úvodní rozřazení závodníků, i když závodění v pro peloton netypické zemi může mít vliv na pády způsobené nervozitou v balíku.  

Po přesunu do Itálie se začíná v úterý na Sicílii a hned je na programu poměrně těžká klasikářská etapa s dojezdem do krátkého prudkého kopce. Ani 5. etapa není úplně lehká, ale v 6. etapě přijde první velký test – výjezd na Etnu. Kopec téměř od moře do 1736 m není sice úplně prudký (většinou pod 7% ve své druhé části), ale celkově má téměř 40 km. Často se stává, že někoho z favoritů první hora závodu překvapí a na Etně se k tomu určitě schyluje. Sedmá etapa je pro sprintery, ale závěr prvního týdne bude patřit opět vrchařům. Osmá etapa končí u klášteru Montevergine di Mercogliano a devátá šplhá na apeninský gigant Gran Sasso až do 2135 m. Víkendové etapy mají 209, resp. 225 km což bude hrát také svou roli. Jak na Etně tak i na Sassu mohou závodníci počítat se silným větrem. Pěkně náročných prvních 9 etap.   

4. etapa je zubatá jak pila (www.gazzetta.it)

Zápletka

Po dni volna následuje nejdelší etapa letošního ročníku, tedy 239 km dále směrem na sever Itálie, kterou by teoreticky měly kontrolovat spurterské týmy. Jedenáctá etepa bude jistě plná vzpomínek na Michele Scarponiho, zavítá do Fillotrana, tedy místa kde tragicky zahynul. Závěrečný krátký kopec v Osimu bude opět nachystán pro výbušné klasikáře. Po fotbale a cyklistice jsou třetí italskou sportovní vášní závody na rychlých strojích s motory, takže dvanáctá etapa zavítá do Imoly a i zde by měli vítězit nejrychlejší muži pelotonu. Třináctá etapa je rovněž plochá a předznamenává klid před bouří, kterou bude sobotní výšlap na Zoncolan, obávané a brutální stoupání Karnských Alp. Patnáctá etapa nevypadá na papíře tak náročně a měla by spíše vést k vítězství úniku, ale po útrapách na Zoncolanu v předchozím dni může mít někdo slabší den. Tyto dvě etapy jsou rovněž nejblíže z ČR takže uvidíme opět silnice obsypané českými fanoušky tak jako v minulých ročnících.   

Legendární Zoncolan a jeho šílený profil (www.gazzetta.it)

Velké finále

Ve třetím týdnu následuje hned po volném dni časovka na 34 km, která je převážně plochá a bude tak sedět specialistům. Horské blechy zde hodně ztratí a proto bude jistě závod v horách plný útoků. 17. etapa startuje v oblíbeném letovisku Riva u Gardského jezera, ale jinak se jedná o profilově spíše klidnější záležitost. Vyvrcholení závodu nastane v následujících třech etapách. Nejprve je cílem etapy Prato Nevoso, kopec který se postupně čím dál víc zalamuje. Ve dvacáté etapě čeká v půlce Colle delle Finestre, dlouhý a nemilosrdný stoupák s druhou polovinou na štěrkové cestě. Po něm se ještě před závodníky zvedne stoupání do Sestriere a Bardonecchie. Poslední šance na změnu pořadí bude ve dvacáté etapě končící v Cervinii, před kterou jsou ještě dva dlouhé kopce. Nedělní dojezd v Římě po leteckém transferu bude již formalitou a odměnou pro přeživší spurtéry.

19. etapu s Finestre se dá označit za královskou (www.gazzetta.it)

Maglia rosa

Hlavními favority na vítězství jsou obhájce Tom Dumoulin a Chris Froome. Dumoulin je vynikající časovkář, a vloni ho v horách nesetřásli ani Nibali s Quintanou. Letošní přípravu pojal nenápadně, ale patnácté místo na Liége a jeho vlastní slova o skvělé kondici naznačují dobrou pohodu. Nad Froomem jedoucím Giro po dlouhých devíti letech od časů Barloworldu se vznáší přízrak dopingového skandálu TUE, který se táhne od konce minulého roku. Froome navenek nenechává nic na sobě znát, ale v hlavě mu určitě hryže pocit nejistoty nad vývojem celé kauzy a nad budoucností svého závodění. Současně však bude chtít dokázat svoji nadvládu na pelotonem. I když jsou tifosi mnohdy k dopingu tolerantní, Frooma určitě vítat s otevřenou náručí nebudou. Ne že by snad na něj měli jako ve Francii lít moč, ale i informace, že jeho účast na Giru je výsledkem tučného finančního bonusu mu mnoho příznivců na trati rozhodně nepřidá. A jelikož se Sky se na Giru nikdy moc nedařilo je tento jinak jasný favorit třítýdenních podniků v nelehké pozici.

Chris Froome byl v roce 2009 ještě v dresu Barloworldu blízko k vítězství v etapě, vyhrál Simon Gerrans, Froome dojel šestý (www.bikeraceinfo.com)

Miguel Angel Lopez je jako předurčený pro ostrá stoupání italských hor. Bude navíc lídrem v silné Astaně. Stále je velmi mladý a chybí mu lepší výkonnost v časovce, nicméně v horách by mohl kralovat.  

Thibaut Pinot ukázal dobrou formu na Trentinu, chuť útočit mu nechybí i když jeho sjezdy jsou stále jeho achillovou patou. Oproti ostatním vrchařům, kromě Frooma a Dumoulina, má ale lepší časovku a může si tak dělat zálusk na pódium.  

Maličký Domenico Pozzovivo se na Giro dokáže vždy dobře nachystat a letos to platí opět. Trentino i  Liége pro něj dopadly skvěle. A tým z Bahrainu sice bude podporovat Nibaliho na Tour, ale Pozzovivo může i tak pomýšlet na vyrovnání svého nejlepšího umístění v první pětce.

I když se Fabio Aru na Trentinu nejevil tak dobře jak výše jmenovaní, může to pro něj znamenat pomalejší nástup formy s cílením na poslední týden Gira. UAE je ovšem citelně slabší tým než vloni Astana a zdá se, že Aru zatím tímto svým vydupaným přestupem trochu ztratil.

Simon Yates zaznamenal v jarních závodech velmi dobré výsledky a na Giro je dobře připraven.  Johan Esteban Chaves na jaře několik závodů nedokončil a jeho forma je mi trochu záhadou, nicméně někdo kdo skončil na Giru druhý nemůže být podceňován.

Další závodníci patří spíše mezi černé koně. Kanaďan Michael Woods by chtěl navázat na loňský úspěch na Vueltě a také na vítězství Rydera Hesjedala na Giru v roce 2012, ale sám naznačil že půjde hlavně po etapách. Novozélaňďan v barvách Lotta George Bennett už měl rozjeto několik slibných Grand Tour, ale vždy ho brzdily pády či nemoce. Letos by to mohlo vyjít, i když má už poměrně mnoho (28) závodních dní odjeto. Louis Meintjes je letos po návratu svého původního týmu poměrně neviditelný, spíše věřím někomu z dvojice Bory Davide Formolo, Patrick Konrad že budou vidět v popředí.

Maglia bianca

Na Giro se chystá množství talentovaných mladých vrchařů. Miguel Angel Lopez bude velmi pravděpodobně nejlepší z nich, ale jsem zvědav i na výkony mladých závodníků jako jsou Ben O’Connor, Sam Oomen, Giulio Ciccone, Hugh Carthy, Richard Carapaz nebo Jack Haig. Někdo z nich může zažít průlomový závod a skočit do desítky.   

Maglia ciclamino

Ciclamino jest italsky brambořík, a jeho fialová barva květů bude letos určena pro dres nejlepšího sprintera. Giro bývá tradičně sprintery opomíjené, ti se soustředí hlavně na Tour, a také množství klasických plochých etap je na Giru pomálu. Největším favoritem na ploché etapy je Elia Viviani, který má za sebou i silný podpůrný tým Quick Stepu a zatím také velmi dobře rozjetou sezónu. Ve Sky nedostal minulý rok vůbec příležitost jet Grand Tour, takže má o motivaci postaráno. Nahánět ho budou určitě další domácí spurtéři, zejména Sacha Modolo, Jakub Mareczko, Niccolo Bonifazio či Manuel Belletti, ale překvapilo by mě pokud by jeden z nich získal více než jednu etapu. prosadit by se mohl také Sam Bennett z Bory, ale letos nemá zatím moc dobrou sezonu.

Týmy

Nejsilnější tým má Astana, vždy se dokázali na Giro skvěle připravit a letos jsou snad ještě lepší. Na Tour of Alps měli v horách dominantní převahu a zde tým doplnili ještě o agresivního Lutsenka a spolehlivého domestika Kangerta. Ve Sky bude hodně záležet na výkonu Wouta Poelse, který Frooma často na Tour v posledním týdnu zachraňoval. Než se rozjede zastoupí ho ve formě jezdící maličký Elissonde a Sergio Henao. David de la Cruz má také zatím dobrou formu, Sky může být nakonec stejně silné jako je pro ně obvyklé na Tour. Tyto dva týmy by měly závod kontrolovat v horách, za nimi zeje poměrně hluboká díra. Sunweb obhájce růžového trikotu Toma Dumoulina není tak silný, spoléhat na formu stárnoucího Ten Dama a trojici mladíků Oomena, Hamiltona a Vervaekeho, může být ošemetné. Ale vloni to Dumoulin zvládl. Řada týmů vysílá na Giro sestavu, kde není lídr určený pro celkové pořadí a půjde jim tak zejména o dílčí etapové úspěchy. Je zde možné zařadit AG2R, Lotto Fix All, Quick Step, Movistar, Katusha, Trek, pravděpodobně i BMC. V případě druhodivizních domácích týmů se bude počítat hlavně agresivita a účast v únicích. Bude zajímavé sledovat jak se poprvé v závodě projeví snížení počtu závodníků z 9 na 8.

České zastoupení

Na Giro jedou Zdeněk Štybar, Jan Hirt a Roman Kreuziger a všichni tři vypadají ve skvělé kondici po vydařeném jaru. Zdeněk Štybar bude mít poměrně hodně prostoru k individuálním výsledkům, hned po Vivianim je asi největší nadějí Quickstepu na etapová vítězství. Jan Hirt je zdá se po přestupu do Astany v dobré pohodě a měl by zůstávat s Lopezem ve velkých kopcích co nejdéle. Je vidět, že nový materiál i kvalitní příprava v jedné z top stájí světového pelotonu ho zase nakopla o něco výše, v pohodě se se všemi dorozumí italsky a jelikož taktika Astany na Trentinu byla velmi útočná, klidně se může stát že může získat i nějakou etapu. Na celkové pořadí Jan nemyslí, ale tohle Giro ho i tak může posunout zase o něco výš v profipeletonu. Roman Kreuziger v Ardenách doslova zářil, a i na předešlých jarních závodech vypadal velmi dobře. Nicméně jeho hlavní práce bude domestikování pro Chavese a Yatese. V Australské stáji jsou ale i v dobré formě jezdící Haig a ve slušné kondici se po zranění vracející Nieve, takže na to Roman nebude sám a není vyloučen ani nějaký individuální úspěch v etapě. I když letos nejsou kopce na Giru tak vysoké, je u něj zřejmě vyloučeno vyšší umístění v pořadí, chybí mu vysokohorské soustředění a příprava směřovaná k výbušnosti na Ardenách zřejmě také není pro Giro ideální. Daniel Turek se bohužel neprosadil v Izraelském týmu pro Giro. Je to škoda, v únicích by ho bylo jistě vidět. Stejně tak Leo König dlouho figuroval v předběžné soupisce, ale jeho vleklé patálie s kolenem mu zabránily startovat. Nicméně i tak budou naši závodníci určitě vidět.          

Jan Hirt v útoku na Giro del Trentino (sport.idnes.cz)

Giro bude opět epickým dobrodružstvím s nepředvídatelnými zápletkami a krásnou, uvolněnou atmosférou italských měst a přírody. Přeji Vám hodně zážitků při jeho sledování.

Rubriky: At races | 1 komentář

Vive le Tour !

A je to zase tady. Červencová třítýdenní paralýza jménem Tour. Vrchol cyklistické sezóny. Miliony diváků na trase i přilepených u televizních obrazovek. 21 nepředvídatelných dnů, kdy se může stát cokoliv. Spousta velkých i malých příběhů, sladkých vítězství i hořkých porážek. Pot, krev, slzy, euforie i zklamání. Takže podívejme se na to, co nás čeká.

Trasa

Trasa je opět jiná, překvapivá, na papíře spíš lehká. Kromě tradičního střídání Alp a Pyrenejí ve druhém nebo třetím týdnu je letos nezvykle těžký první týden. Dříve v něm byly spíše rovinaté etapy, s nebezpečím větru, a maximálně jeden dojezd na kopec. Letos je hned v páté etapě těžký dojezd na Planche des Belles Filles (před třemi lety jsem si to stoupání zkoušel a je to pěkně náročný, i když krátký kopec). A navíc o víkendu dvě těžké etapy v pohoří Jura. Hlavně ta nedělní, tři velmi těžké kopce kolem deseti procent. Do toho ještě pořadí nadělí úvodní 14 km časovka v německém Düsseldorfu a možná i třetí klasikářská etapa do Longwy s kopcovitým dojezdem jako stvořeným pro Peťo Sagana.

9. etapa vypadá hrozivě (letour.fr)

Druhý, „Pyrenejský týden“ nabízí několik dobrých možností pro odvážné únikáře. Pro závodníky na celkové pořadí vypadá na papíře ne až tak náročně, ale všichni musí být pozorní, zvláště když v pelotonu jsou útočné typy jako Contador, Aru, Bardet nebo Daniel Martin. Zásadní tady určitě bude 12. etapa do Peyraguedes se stoupáním na Port de Balés a Col de Peyresourde v krátkém sledu před cílem. V následující 13. etapě pak následuje v posledních letech už každoročně zařazovaná krátká (jen 100 km!!) horská etapka, kterou se určitě vyplatí sledovat od začátku do konce. A možná 15. etapa je takovou nenápadnou záležitostí ala Fuente Dé.

 

Třetí týden nabídne alpské velikány Galibier a Izoard, ale už to nejsou tři horské etapy po sobě jako v minulých letech. Nicméně je tu i na závěr druhá časovka na 22,5 km, s ostrým krátkým kopečkem, která může nakonec rozhodnout o celkovém pořadí. I to je poměrně netypické, jen 36,5 km časovek celkem, žádná týmová. Nicméně po skoro třech týdnech závodění i zde mohou být rozdíly velké.

18. etapa a legendární Izoard (letour.fr)

Hlavní favorité

Chris Froome se letos nezdá neporazitelný. Jeho jaro bylo letos brzděno zraněními i rozvířenou situací kolem možných dopingových praktik v týmu Sky. Na posledním závodě před Tour – Dauphiné bylo vidět, že to není ještě ono. Na druhou stranu ale často útočil a je možné, že tuto taktiku od něj budeme vidět i na Tour a závod tak bude zajímavější, než když zaútočil pouze jednou a pak už jeho silný tým závod kontroloval. Překvapením byl na Dauphiné jeho výkon v časovce, kdy jej porazil nejen Porte, ale i Valverde a Contador.

Možná letos od Chrise uvidíme méně koukání na představec a více útočení (http://chrisfroomelookingatstems.tumblr.com)

Richie Porte se může stát druhým Australanem, který vyhraje Tour. Je tu ovšem několik ale. Vloni sice byl 5., a konečně tak dosáhl signifikantního výsledku, ale nevyhnul se mu jeden slabší moment tentokráte v podobě defektu. Nebýt toho dosáhl by pravděpodobně na pódium. Letos má za sebou vítězství na Tour Down Under a Romandii, vítězství na Dauphiné mu uniklo o sekundy, ale zase porazil všechny hlavní rivaly. Problémem může být to, že má vynikající formu právě už od lednových závodů v Austrálii a může mu něco chybět ve třetím týdnu. Rovněž jeho tým je slabší než Sky a Movistar, nicméně závodníci BMC nejsou ani žádná ořezávátka, někteří pomáhali k vítězství Cadelu Evansovi. Pro mě by bylo překvapení, pokud by nebyl na pódiu.

 

Richie Porte na trati časovky Dauphiné (letour.fr)

Nairo Quintana na Giru zklamal tím, jak nebyl schopný ujet Tomu Dumoulinovi ve vysokých horách italských alp. Nechci tím snižovat Holanďanův skvělý výkon, ale nejlepší vrchař posledních let by to měl dokázat, pokud chce vyhrát, ale nebylo tomu tak. Zda to bylo tím, že si nejlepší formu schovával na Tour bude zřejmé za pár týdnů. Ale je dost pravděpodobné, že ani on nedokáže zajet kombinaci Giro/Tour v top formě.

Alberto Contador a jeho forma je letos zahalena tajemstvím. V pořadí na letošních etapácích zaznamenal už 4 druhá místa, ale nemá letos ještě žádné vítězství. Na Dauphiné, kde byl až 11., jak sám uvedl, pouze ladil formu, ale je otázkou zda jeho fanoušci neuvidí jen další unavený výkon stárnoucího velikána. Jeho schopnost převrátit závod na hlavu se pomalu vytrácí, na jaře se mu to většinou ještě daří, ale v červenci jsou ostatní lídři i jejich domestici v takové formě že jeho útoky se obrací spíše proti němu. Tento rok se možná bude loučit s kariérou, tak uvidíme, zdase ještě v něm najde vzepětí k nějakému pěknému výkonu.

Alejandro Valverde vytrvale prohlašuje, že bude jen a jen k ruce svému lídru Quintanovi. Ale kdo by mu to věřil, že? Formu má stále skvělou, dokonce by se dalo říci, že se i zlepšuje, třeba v časovkách jsou jeho výkony z posledních let naprosto skvělé. Několik etap s kratšími kopci mu letos bude hodně sedět, možná snad alpští velikáni ve třetím týdnu nebudou pro něj to pravé ořechové, ale i tak by měl být celkově vysoko. Nebo alespoň mít pár vítězství v kapse.

Černí a jiní koně

Zdá se mi, že adeptů, kteří mohou doplnit pětici uvedenou výše na pódiu, je každým rokem více. O těch kdo mohou proniknout do desítky ani nemluvě. Napočítal jsem celkem 27 jmen v letošní startovce, kterým se to v minulosti podařilo (takže to mohou klidně zopakovat) a nadějných závodníků, kteří k tomu mají nejlepší předpoklady. Na Dauphiné jeli skvěle zejména Jakob Fuglsang, Fabio Aru a Dan Martin. Největší domácí nadějí bude Romain Bardet. Do desítky bude chtít určitě poprvé i dvojnásobný vítěz puntíků Rafal Majka a stabilně se zlepšující Louis Meintjes. Nad závodníky z Oricy, Chavesem a Simonem Yatesem visí otazníky. První se vrací po dlouhém zranění, u Simona Yatese mám pocit jakési křehkosti a nevyzrálosti pro Tour. Geraint Thomas může klidně napodobit Richieho Porta z let minulých a zůstávat se svým lídrem až do závěrů etap, což by mu mohlo vynést vysoké pořadí. Jako jeden z mála výše zmiňovaných (kromě Porteho a Frooma) má i skvělou časovku. Prostě dostat se letos do desítky bude vyžadovat velké výkony.

Fabio Aru pojede na Tour v mistrovském dresu své země (www.cyclingnews.com)

Mladíci

Louis Meintjes a Simon Yates se s největší pravděpodobností utkají o bílý dres, ale promluvit do tohoto souboje může i stále se lepšící Němec Emanuel Buchmann, a nadějní Francouzi Guillaume Martin a Pierre Latour.

Sprinteři

Sprinteři mají celkem 9 šancí na hromadný dojezd, což je v posledních letech nezvykle vysoké číslo ale v kontextu minulých desetiletí to není nic zvláštního. Peter Sagan může zaútočit na šestý zelený dres v řadě a vyrovnat tak Erika Zabela. Pokud bude stabilně dojíždět v popředí jak má ve zvyku a sem tam vyhraje nebo pobere body v nějaké těžší etapě, mělo by se mu to podařit. Marcel Kittel by měl sice několik etap vyhrát, ale na Sagana nemá a závodníci jako Michael Matthews, Sonny Colbrelli či Arnaud Démare, kteří jsou schopni přejet i kopec, zase nemají takovou stabilitu výkonů. Loňský vítěz 4 etap Mark Cavendish byl dlouho se svou účastí nejistý poté, co se léčil s mononukleózou a spíše se objevují názory, že nevydrží ani týden. Ale na druhou stranu vloni mu už také skoro nikdo nevěřil.

Týmy

Není překvapením, že už několikátý rok po sobě je Sky nejsilnějším týmem. Černá mašina sice letos mění tradiční barvu za bílou, ale opět čekejme vláček jejich jezdců v popředí pelotonu. Dokonce si mohli dovolit nevzít loňského hrdinu Wouta Poelse, nebo domácí borce Stannarda a Kennaugha. Henao, Nieve, Kwiatkowski, Thomas i Landa by byli v jiných týmech lídry. Tradičně silný bude i Movistar. Rovněž AG2R jde v poslední době hodně nahoru jako tým spolu s výsledky Romaina Bardeta. BMC nevypadá tak silně, ale Moinard, Caruso a Roche by měli Portemu ve většině etap být dostatečnou oporou. Chudák Daniel Martin nemá v Quick-Stepu nikoho, kdo by mu pomohl v horách, protože Julian Alaphilippe má zraněné koleno. Orica byla v posledních etapácích nezvykle neviditelná, ale na Tour by se mohli zvednout. Contadorovi budou v horách vozit bidony Felline, Pantano i Mollema. Nové týmy UAE a Bahrainu se svým majitelům určitě budou chtít prezentovat vítězstvími na největším závodě, ale budou to mít velmi těžké. Astana si veze tradiční závaží v podobě čtyř Kazachů, i když Lutsenko by se mohl předvést v nějakém úniku. Domácí týmy Cofidis, Fortuneo, Direct Energie a belgický nováček Wanty budou rádi za co největší počet km v únicích, i když Nacer Bouhanni by nějakou etapu vyboxovat mohl. Tuším, že Thomas Voeckler letos končí kariéru, určitě se od něj dočkáme nějakých velkých gest v průběhu závodu, přesně jak to mají jeho francouzští fanoušci rádi.

Naši hoši

I když Lefevre nás trochu napínal, bude na Tour startovat i Zdeněk Štybar. Je to asi naše největší šance na to, jak v závodě zanechat stopu. Před dvěma lety jednu etapu vyhrál, tak proč to nezopakovat. Dres mistra republiky mu dodá sebevědomí, práce pro Kittela by měla být spíše na jiných. Zda pojede i Petr Vakoč není jasné, podle mě ne. Pro Ondru Cinka je letošní sezona jedna velká pohádka. Nejdřív zjistil, že má na to jezdit ve světovém pelotonu, a dokonce že mu to docela jde do kopců a v časovkách a najednou je na nejslavnějším závodě hned v prvním svém roce na silnici. Jede jako hlavní pomocník Izagirreho a pokud pro něj bude příkladně pracovat, ještě se mu to mnohokrát vrátí. Roman Kreuziger prožívá nejhorší jaro kariéry, výsledkově se velmi trápil a zopakování umístění v desítce z minulých let je velmi nepravděpodobné. Nepochybuji o tom, že bude nakonec dobře připraven a bude příkladně pomáhat svým lídrům. Nicméně si myslím že Orica moc vysoko své zástupce v pořadí mít nebude a bylo by fajn, kdyby se Roman pokusil o nějakou etapu v závěru Tour. No a nesmím zapomenout na bratry Saganovy, hlavně Juraj jede poprvé na Tour a Peter s ním bude ještě lepší.

Letošní přenosy na ČT nabízí ojedinělou příležitost sledovat etapy od začátku do konce. I na tom je vidět že silniční cyklistika je u nás stále více sledovaná a populárnější. Snad se povede i týmu komentátorů a hostů doplnit skvělé obrázky alespoň slušným komentářem.

 

Rubriky: At races | Napsat komentář

Prach a kostky

Je tady velký týden, dvě neděle s nejvýznamnějšími kostkovými klasikami. Jsou to jediné dva z pěti jednodenních monumentů, které jsou takto blízko v kalendáři u sebe, takže napětí diváka je vysoce koncentrováno do těchto dvou nedělních odpolední. Pro mě jsou to i klasiky nejzajímavější. Na San Remu jsou vždy dlouhé hodiny klidu se závěrem kde se vše najednou stane strašně rychle. Liége je poslední roky také jaksi bez šťávy, velmi vyrovnaná,
navíc v šedivé Belgické průmyslové krajině. Lombardie má zase svým místem na konci cyklistického kalendáře už trochu unavený odér. Ne že bych jejich význam snižoval, ale je to můj subjektivní názor proč preferuji právě tento velký jarní týden.
Pokusím se shrnout co v těchto závodech bude letos zajímavé.

Okolo Flander
Trasa je letos trochu odlišná od loňska, vracíme se po letech na slavný Kapelmuur, ale jeho umístění v závodě nebude mít významný vliv na průběh, jelikož se nachází na 164 km (z 260). Finále je shodné jako v posledních letech. Zase zřejmě rozhodne dvojitý výjezd na Oude Kwaremont/Paterberg. Kopenberg, Tainberg i Kruisberg mezi, určitě sehrají klíčovou roli v prosetí pelotonu, možný je i nějaký překvapivý únik tak jako vloni Kwitkowského se Saganem.
Z uplynulých několika belgických závodů je jasné kdo bude v neděli favoritem a koho v závěru určitě neuvidíme, protože Flandry jsou v tomto nemilosrdné. Kdo na to nemá prostě vepředu nebude, v některém z mnoha kopců ztratí a už ho nikdy v
záběru televizních kamer neuvidíme.

Návrat Kapelmuuru na Flandry (foto: Tim De Waele)

Významní hráči (v obou závodech)
Jasným favoritem Flander je loňský vítěz Peter Sagan (dále o něm i viz. níže). Jeho dominance na Paterbergu vloni i jeho vůle po vítězství proti tak skvělému časovkáři v závěrečné rovině byla dominantní. Na Roubaix to Saganovi zatím moc nejde, jeho maximem je 6. místo z roku 2014.
Číslem dvě je Greg van Avermaet. Na Wevelgemu se ukázal na posledním kopci Saganovi rovnoceným protivníkem, jeho taktická vyspělost po letech druhých míst a skvělý sprint z něj dělá extrémně nebezpečného soupeře. Navíc má dobrý tým pomocníků, Daniel Oss se často objevuje později v závodě v útocích. Výhra v monumentu mu stále chybí, takže je hladový. A i na Roubaix umí být nebezpečný (3. a 4. místo v 2015 resp. 2013).                                                                                                                                               Třetím favoritem je pro mě Philippe Gilbert (o něm viz níže).
Pak je zde Sep Vanmarcke u něhož je zatím forma trochu neznámá po naražení žeber dříve na jaře. Z favoritů druhého sledu bych jmenoval Johna Degenkolba, který se v minulých závodech jevil i v kopcích velmi silný. Má navíc dobrou podporu v Theunsovi a Stuyvenovi. Ale více mu bude sedět Roubaix. To samé se dá říct o trojici Quickstepu Boonenovi, Terpstrovi a Štybarovi. Všem třem více sedí ploché, hrubé kostky severní Francie. Štyby už na Flandrech nějaké to umístění v desítce má, ale podle mě se letos někde opět ztratí v složité taktice svého týmu, který má navíc ještě Trentina a Lampaerta. Silný tým má i Lotto Soudal, s Benootem, Debusscherem a Roelandtsem. Poněkud nevýrazné je letos Sky. Thomas se soustředí na
etapáky a trio Stannard, Rowe a talent Moscon zatím nic světoborného nepředvedlo. Alexander Kristoff vyhrál dnes etapu v De Panne ale za favorita Flander se sám nepovažuje. Z dalších závodníků stojí za zmínku snad jen Lars Boom, který byl v loňských sezónách vždy nahoře. Pro Paris – Roubaix určitě domácí vkládají naděje do Arnauda Demarého, ale v minulých závodech byl velmi nenápadný. Z menších týmů jsem zvědav jestli dokáží obnovit solidním umístěním zašlou slávu Pippo Pozzato a Stijn Devolder. Na Roubaix jsou favorité v podstatě shodní se jmény výše uvedenými, s tím rozdílem že vyhrát může kdokoliv z asi 40 lidí.

Je také jasné, že v obou závodech uvidíme pády, mechanické problémy a tyhle malé osobní tragédie některé z velkých favoritů Flandrů nebo Roubaix vyřadí.
Počasí v neděli kolem Oudenaarde má být příjemně jarní, bez deště.

Těžká rozhodování páně Lefevra                                                                            

Sestava Quickstepu je opět na oba závody obrovsky nabitá velkými jmény. A to může být zase potíž. Závodníci Qucikstepu se často střelí do vlastní nohy, anebo přebírají tak dlouho až přeberou. Do posledních kilometrů mají vždy největší zastoupení v prořídlém pelotonu, ale jejich taktické řešení situací se většinou ukáže jako nesprávné. Otázkou je, nakolik je toto dané fyzickými schopnostmi závodníků či taktickými pokyny z auta sportovních ředitelů. Docela by mě zajímalo zda Lefevre nějak do auta udílí pokyny Peetersovi a Steelsovi či to nechává na nich.

Čerstvý vítr vnesl do jejich řad Philippe Gilbert (věděli jste že jeho další jména jsou Marc Jacky?). Možná za to může jeho ryzí závodnický instinkt. Sice se dříve zaměřoval na
Ardenské klasiky a etapáky, ale z Ronde už má z minulosti dvě třetí místa. Je to podle mě největší šance podlahářů na vítězství na Flandrech. Roubaix zřejmě nepojede. Jeho schopnost akcelerace do prudkých krátkých kopců a následné nastolení ostrého tempa do cíle, i velmi slušný sprint z něj dělá největšího kandidáta na alespoň pódium z modré party. Sám říká, že po patnácti letech v pelotonu tento sport stále miluje a motivace mu nechybí. Na Paris – Roubaix mají trochu větší šance na solidní umístění Štybar a Terpstra, nicméně se určitě pojede na Toma Boonena. Nicméně peklo severu je vždy velká loterie a kdo ví, Tomovi to nakonec může i vyjít (nebo může spadnout ještě před Arenbergem), ale byl by to konec jako z pohádek a ty se skutečností nestávají.

Gilbert je na třech dnech v De Panne jasně nejlepší (zdroj: www.zikloland.com)

Sagan vs Quickstep

Dnes se na CN objevil článek ve, kterém DS Quickstepu Peeters říká: „Nebudeme pracovat na Flandrech na 100 % se Saganem, pokusíme se ale vyhrát. Pokud ale nevyhrajeme, on nevyhraje také.“
Je to prostě válka slov, taktiky a svěšených nohou. Peter Sagan ji začal letos na San Remu, když si po dojezdu frustrovaně zanadával na své parťáky z úniku, který zinscenoval. Minulý týden na Gentu Wevelgemu zase Terpstra Sagana „odpojil“ od prvních dvou závodníků a ten pak prohlásil něco v tom smyslu, že má moc rozhodnout kdo závod nevyhraje. Je to prostě těžká úloha pro Sagana, pokud nemá nějaký problém mechanický či zdravotní, je vždy vepředu, odjíždí do úniků, útočí. Je to závodník kterého si každý hlídá, v pelotonu je díky mistrovskému dresu a výkonnosti naprosto nepřehlédnutelný. Minulé Flandry mu vyšly takticky dokonale, i přes heroický výkon Cancellary, dokázal že je jeho zdatný nástupce. Podle mě je jeho jedinou možností se v těchto velkých závodech uskromnit, zkoušet překvapivé útoky, má totiž ještě 10 let možnost je vyhrávat i když jeho někteří soupeři tu dávno nebudou. A také by mu dost pomohl ještě jeden velmi silný závodník v týmu na tyto typy závodů. Po přestupu z Tinkoffu do Bory přešel z bláta do louže. Saramotins nebo němci jsou sice zdatní pomocníci na kostky, kteří ho budou 200 km krýt v pelotonu, ale potřebuje někoho kdo by byl schopný v závěru útočit, ať Sagan nemusí stále tahat tempo menších skupin, nebo mu nějaký útok rozjet. Uvidíme za rok, třeba to bude Zdeněk Štybar.                                                                                                                             Je jen škoda, že Peeters a celý Quickstep zapomíná na to, že Sagan je také člověk a občas dělá chyby nebo nemá svůj den. V závěru takto dlouhé klasiky ho klidně může někdo přespurtovat nebo zkusit z malé skupiny na posledních km útok jako Thomas E3 v 2015. Jisté je to, že ten kdo se nepokusí, nevyhraje, a ten Sagan tam někde vepředu velmi pravděpodobně vždy bude. Takže buď je to jen blufování a uvidíme v neděli krásný závod kdy vyhraje ten nejlepší, nebo to bude taktická šlamastika a vyhrát může někdo třetí, šťastnější (pravděpodobně GVA, který je nyní lepší než všichni z Quickstepu).
Jisté je že Sagan i Quckistep mají v tomto máslo na hlavě a já se nekloním ani k jedné straně.

Frustrovaný Sagan po dojezdu Gent Wevelgem (zdroj: velonews.com)

Noví klasikáři v této sezóně
Nedá se říci, že by se letos zčista jasna někdo vyloupl na klasikách jako blesk z čistého nebe. Jsou to většinou známá a talentovaná jména světového pelotonu. Potíž klasik je v tom že nikdo učený z nebe nespadl a na tyto těžké závody se musí sbírat zkušenosti.
Letos se mi zatím nejvíce líbí dvojice z Oricy Jens Keukeleire a Luke Durbridge. Oba jsou skvělí svým stylem. Keukeleiremu byla dlouho předpovídána skvělá kariéra na těchto závodech, ale zatím jezdil nenápadně. V závěru Gentu jel jako dráha, na kole jako přikovaný.
Durbridge, jako dříve skvělý časovkách překvapuje i svou schopností vyjet prudké dlážděné kopce. Oliver Naesen se jako domácí talent letos přidává k Benootovi, Stuyvenovi a Lampaertovi. Zvolil závodění za AG2R, místo domácích přecpaných stájí a svědčí mu to.
Nadějně vypadá i další závodník této stáje, Alexis Gougeard. Francie by potřebovala někoho silného. Naposledy byl velkým francouzským závodníkem klasik Chavanel a ten už pomalu končí kariéru. Alexey Lutsenko ukázal že loňské umístění na Flandrech nebyla náhoda a na Dwars door Vlaanderen jel výborně. Na GW však měl nehezký pád. Jméno holandské naděje zní Mike Teunissen. Dokázal vyhrát Paris Roubaix Espoirs, ale přechod k dospělým bývá složitý. Zajímavých výsledků dosáhl letos neznámý Rakušan Lukas Pöstelberger, třeba v Boře roste skvělý závodník na pomoc Peterovi Saganovi.

Peklo severu
Paris – Roubaix je od Flander odlišná svou nevypočitatelností. Je to dáno zejména tím, že na rovném terénu francouzských severních polí má šanci větší počet závodníků než v kopcích Flander a větší roli hraje také štěstí. Překvapiví vítězové z let minulých Vansummeren nebo Hayman dávají velkému množství závodníků možnost snít o tom, že i oni budou jednou třímat v rukou dlažební kostku na Roubaixském velodromu. Vloni jsme toho viděli jasný doklad. Závod byl velmi chaotický, skupiny se neustále proměňovaly, stále se útočilo a vítěz byl překvapením pro všechny. Trasa závodu je naprosto shodná s loňskou, pršet zatím nemá.

Poslední závod Toma Boonena
Tom Boonen si vybral Paříž Roubaix jako poslední závod své kariéry. I to dokazuje jeho status v Belgii, to že si mohl vybrat a skončit po 3 měsících sezóny. Tento závod dokázal čtyřikrát v minulosti vyhrát, a vloni jen málo chybělo aby se stal absolutním rekordmanem. Kdo by nechtěl svůj poslední závod kariéry vyhrát? Zní to jako pohádka, ale může se mu to podařit.
Bohužel pro něj nehovoří statistika právě nejvlídněji. V uplynulých šesti letech třikrát nedokončil nebo nestartoval po předchozích zdravotních problémech a pádech. Je těžké odhadnout nakolik byl loňský výsledek dílem štěstí, jeho obrovských zkušeností
a fyzické formy. Je to vždy jakási kombinace těchto třech vlastností a skutečností. Letos formu určitě má, zkušeností nepřeberně, jen to štěstí bývá často na tomto závodě vrtkavé. Může nastat pád, mechanický problém s kolem, defekt, nebo prostě ujede silná skupina v nevhodný okamžik a Boonen v ní nebude. Či někdo z těch mnoha závodníků na startu bude v cíli prostě o chlup lepší, tak jako vloni. Těžko říci co se v hlavě Tomekeho honí před závodem a jaký si sám na sebe naložil tlak. Každopádně nikomu nemusí nic dokazovat
a 9. dubna večer bude moci ve sprchách velodromu smýt špínu dne a zároveň se ohlédnout za krásnou kariérou.

Tom Boonen počtvrté vítězí na Paříž-Roubaix v roce 2012 (foto: Tim De Waele)

Napište mi do komentářů vaše názory nebo tipy na to kdo vyhraje.

Rubriky: At races | 2 komentáře

Australské léto

…pár poznámek k začátku sezony

Zatímco český hobík úpí v tomto mrazivém počasí někde u kamen a tiše tloustne, nebo se v lepším případě věnuje zimním radovánkám na běžkách či fatbiku, v Austrálii se naplno rozjíždí nová cyklistická sezóna. Hurá, jásají majitelé domácích trenažerů a cyklisté gaučáci. Tradičně v polovině ledna začíná Tour Down Under, závod který už má své pevné místo v kalendáři. Uvidíme v něm nové dresy a nablýskaný materiál všech world tourových týmů, přestoupivší závodníky v nových týmech, to vše zabalené do krásného slunečného počasí a pohodové australské organizace. Snad jen ty vysílací časy nejsou pro středo evropana nejlepší, ale troufnu si tvrdit, že kdo si přivstane nebude litovat.

Willunga Hill je na začátku sezóny tvrdý test (mapio.net)

Nové týmy  

V Austrálii se představí dva nově vzniknuvší prvoligové týmy Bora – Hansgrohe a Bahrain Merida Pro Cycling Team. Říkal bych jim prostě Bora a Bahrain. Pozitivní je návrat velkého týmu do Německa (i když Sunweb je již také pár let německý), je to poměrně velký trh, který se dlouho probíral z dopingových let. Ovšem na druhou stranu neschopnost manažerů přilákat do týmu nějakou velkou německou hvězdu je poměrně zarážející. V týmu je celkem 8 Němců, a z toho snad jedině Buchmann má nějaký potenciál. Jinak je spíše charakter týmu národnostně podobný pelotonu Závodu míru – největší hvězdy jsou Slovák, Čech a Polák.

Že se šejkové vrhají do nových sportovních vod potvrzuje i vznik UAE Abu Dhabi (navrhuju zkratku “emiráti”), či spíše přerod z bývalého Lampre, které po dvaceti letech opustilo cyklistiku jako titulární sponzor. Ještě smutnější je však to, že po nedávném konci Liquigasu nemá Itálie worldtourový tým. Inu, kde jsou peníze, tam to jezdí.    

Pro úplný pořádek v názvech týmů: Giant se přejmenoval na Team Sunweb, Etixx – Quick Step na Quick Step Floors (pojedou zřejmě samou podlahu). Do Katushe přistoupil Alpecin (poté co jim plešatící Degenkolb v reklamách moc nenesl, je na řadě Kristoff) a zároveň se majetkově přestěhovali do Švýcarska.  Scott vstoupil výrazněji do Oricy (po BMC, Cannondalu, Treku, Meridě je dalším velkým výrobcem kol v názvu týmu).

V čem a na čem

Z nových dresů se mi docela líbí dresy obou nových týmů UAE a Bahrainu. Oba jsou barevně i geometricky výrazné. Orica značně ztmavla, jakoby chtěli říct “Doteď jsme se učili a bavili, and now we mean bussiness!”. Dres Bory je docela pěkný i když opět zase převažuje černá. I když to není nic pro temnému dresu Sky, na kterém jsou jakési čárečky které prý mají hlubší význam. Ostatní dresy jsou víceméně alespoň barevně podobné roku 2016, i když dříve rudá barva Katushe je nyní poněkud vínová (fuj).   

Jon Izaguirre v barvách nového týmu (www.cyclingweekly.co.uk)

  Specialized si s Argonem 18 vyměnili pozice v Astaně resp. v Boře. Astana rovněž přechází z Campagnola na Shimano. Bahrain bude sedlat Meridy na Shimanu. UAE bude prý jezdit na strojích Colnago s Campagnolem, takže aspoň nějaký návrat italských barev. I když zatím ten stroj nikdo neviděl kompletní. Zajímavě vypadají kola britské firmy Factor zastupované bývalým sprinterem Badenem Cookem, novinka ve stáji AG2R. Francouzi mění také sadu ze Sramu na Shimano.  Poměr Shimano/Campagnolo/Sram bude v roce 2017 14/3/1.

Takto prý vypadají nové Colnaga týmu UAE, ale moudřejší budeme  až příští týden. (twitter.com/Colnagoworld)Koho v Austrálii uvidíme v premiéře v novém týmu

Do velkého týmu se vrací po dvou letech Janez Brajkovič, do týmu Bahrain. Bena Swifta po sedmi letech ve Sky uvidíme v dresu UAE. Loňská kometa Tour Jarlinson Pantano se představí v barvách Treku. Katusha si vytáhla z druhé divize Baptiste Planckaerta. Owain Doull začíná silničářskou kariéru ve Sky.   

Trasa

Trasa je tradiční, bez překvapení. Jede se celkem 6 etap, den před závodem ještě na rozjetí tradiční kritérium . Čtyři etapy jsou sprinterské, celkové pořadí se bude rozhodovat ve druhé etapě ze Stirlingu do Paracombe a zejména v páté, kdy závodníky čeká dvakrát Willunga Hill.

Klasikářský profil druhé etapy ze Stirlingu do Paracombe (tourdownunder.com.au/)

Favorité

Už tradičně na začátku roku pořádané mistrovství Austrálie naznačilo, kdo bude z domácích závodníků vidět. Simon Gerrans vyhrál z posledních pěti ročníků třikrát, čtvrté vítězství má z roku 2006, je tedy jasným favoritem. Orica jede závod jako domácí tým značně motivována, Caleb Ewan bude chtít vyhrát některou ze sprinterských etap. Rohan Dennis ovládl národní časovku, takže po vítězství v roce 2015 bude také domácím želízkem v ohni. Stejně jako Richie Porte kterému tento závod také sedí.

Peter Sagan jede TDU poprvé od roku 2010, tedy svého prvního ve velké cyklistice. Byl to jeho první WT závod, a nevedl si tehdy ještě jako devatenáctiletý vůbec špatně. V jedné etapě byl třetí, ale hlavně v královské etapě na Willunga Hill byl čtvrtý. Od té doby získal dvakrát duhový dres, pětkrát ovládl zelený trikot na Tour a kupu velkých vítězství. Pokud přijel v dobré formě, může zvítězit.

Devatenáctiletý Peter Sagan na svém prvním závodě World Tour (cyclingnews.com)

Mezi další favority patří Diego Ulissi, Sergio Henao, možná i Michael Woods, Tom Jelte Slagter.

Máme zde i dva české závodníky. Petr Vakoč by měl být po skvělém loňském roce lídrem Quick Stepu (alespoň když se tak dívám na sestavu). Poprvé v novém dresu uvidíme Ondřeje Cinka. Pro něj to bude hlavně velká škola pohybu v pelotonu a oťukávání svých možností na začátku nové kariéry.

Jsem zvědavý na Milese Scotsona, další z australských mladých hvězd, které po kariéře na dráze začínají na silnici. Vyhrál nečekaně domácí mistrovství po nástupu v závěru. Jeho bratr Callum pojede za reprezentační tým UniSA. Je docela možné že v první desítce – dvacítce budou nějaká překvapivá jména, aby pak už o nich v tomto roce nebylo vůbec slyšet. Na TDU se to občas stává. Přeci jen je to pro mnoho závodníků příprava a rozzávodění v novém roce.  

Další závody u protinožců

Chris Froome bude chtít zopakovat recept z úspěšné loňské sezony, když pojede malý závod Herald Sun Tour. Vloni zde zahájil sezonu, zvítězil, a odstartoval tak skvělý rok s vítěznou Tour.

Spíše sprinterský jednodenní závod Cadel Evans Great Ocean Road Race (je zajímavé že tam Cadel nezařadil nějaký pořádný kopec:-)) u Melbourne se jede 29.1. a je nově zařazen do rozšířeného World Tour kalendáře. Je tedy nasnadě, že 13 WT týmů které závod pojedou, bude ve stejném nebo velmi podobném složení jako na TDU. Na jednu stranu je fajn že závodníci budou mít o týden více na trénink v teplém počasí, otázka je co to s nimi udělá po návratu do vymrzlé Evropy. Rozšíření WT kalendáře zatím budilo poměrně ostré reakce zejména u sportovních ředitelů. Uvidíme co na to budou říkat závodníci a jak se toto osvědčí v praxi.  

Pěkné australské léto.

I takovéto výhledy nabízí Cadelův závod.

Rubriky: At races | Napsat komentář

Velká cyklokrosová rivalita

…aneb koho a proč letos sledovat ve světě bláta a ledu.

Světu cyklokrosu vládl téměř dvě dekády Sven Nys. Jeho soupeři, kteří se ho snažili z pomyslného trůnu sesadit (a často se jim to také vedlo), byli zejména zpočátku Mario de Clerq, Erwin Vervecken, Bart Wellens, Richard Groenendaal. Později pak hlavně Niels Albert, Zděněk Štybar, někdy i Kevin Pauwels. Tito všichni jsou nyní kromě Pauwelse (a Štybara který je samozřejmě na silnici) pryč a světu cyklokrosu vládnou dvě jména.   


Nad všemi nyní ční Holanďan
Mathieu Van der Poel a Belgičan Wout Van Aert. Jejich dominance nad ostatními je tak velká, že většina výsledkových listin má právě tyto dva v popředí. Viz výsledky nejvýznamnějších závodů tohoto roku:

První a druhý závod Worldcupu UCI v USA vyhrál Van Aert (Van der Poel v USA nebyl)

A pak už:

  • Superprestige #1 Gieten ……………………1. Van Der Poel 2. Van Aert
  • DVV Hottondcross……………………………  1. Van Aert …4. Van Der Poel
  • Superprestige #2 Zonhoven ……………… 1. Van Der Poel 2. Van Aert
  • WC UCI 3 Valkenburg ……………………… 1.Van Der Poel 2. Van Aert
  • Niel Albert CX …………………………………  1. Van Aert 2. Van Der Poel
  • Superprestige #3 Ruddervoorde ………   1.Van Der Poel 2. Van Aert
  • Dvv Koppenbergcross ………………………  1. Van Aert… 15. Van Der Poel
  • Superprestige #4 Gavere ……………………1.Van Der Poel 2. Van Aert
  • WC UCI 4 Zeven ………………………………  1.Van Der Poel 2. Van Aert
  • Dvv Flandriencross …………………………… 1.Van Der Poel 2. Van Aert
  • Superprestige #5 Hansgrohe ……………… 1. Van Aert 2. Van Der Poel
  • Zilvermeercross ……………………………….. 1.Van Der Poel 2. Van Aert

Na trati soupeři, ale jinak kamarádi (velonews.com)

Zdá se tedy, že i v této dvojici má jeden z rivalů navrch.  Již od juniorů byl Mathieu o fous lepší než Wout, ten nikdy nezískal juniorský titul. Zatímco Mathieu se jeví jako silovější, agresivnější jezdec s ryzím talentem, Wout je techničtější zvláště na těžkých tratích, nikdy nepanikaří a málokdy v závodě úplně vybuchne. Umí si správně rozvrhnout tempo a své síly. Van der Poel je mladší (21), syn slavného Adrieho a vnuk ještě slavnějšího Raymonda Poulidora. Takové předpoklady ho předurčují k velké kariéře nejen v cyklokrosu, ale i na silnici. Je přirovnáván svým stylem k Peterovi Saganovi. Nejen množstvím vítězství a talentem, ale i hravou povahou a potřebou ze všeho si dělat legraci a závody si hlavně užít. Až ho cyklokros začne nudit bude chtít vítězit jinde. Snad ho nebudou v kariéře brzdit jeho kolena, se kterými už musel nejednou pod nůž. 

Kdy Mathieu odejde na silnici je jen otázkou času. (cyclingnews.com)

Ale i Wout (22) je velkým talentem a stejně jako Mathieu dokáže jezdit výsledky i na silnici. Letos porazil v krátké časovce v závodu okolo Belgie taková jména jako Tony Martin nebo Niki Terpstra. Oba jsou už v cyklokrosu mistry světa v kategorii elite, Mathieu v roce 2015 u nás v Táboře, Wout nosí duhový trikot letos. Uvidíme, zda u cyklokrosu oba vydrží nebo spíše jak dlouho tato rivalita potrvá. K asfaltu má blíže nakročeno Holanďan, mohl by jít ve stopách svého otce a kombinovat cyklokros a těžké jarní klasiky. U Wouta je spíš pravděpodobnější, že zůstane u cyklokrosu. Pro Belgičany je tento sport téměř posvátný (a hlavně taky dobře placený), takže Wout nemá až takovou motivaci. Navíc, jak sám říká, tento sport miluje, zvláště proto že je to krátká, explozivní, vzrušující, hodinová záležitost oproti nudným čtyř až pětihodinovým etapám a ještě delším jednorázovkám na silnici. Má rád když může v každém kole vést. Když mluví o Zdeňku Štybarovi, kromě toho že si ho váží jako velkého šampiona, naznačuje, že Zdeňkovi možná i závody na blátě chybí. Proto se každý rok na pár závodů vrací. Silnice je prostě obrovská loterie s velkou konkurencí, kdežto cyklokros je závod pravdy, něco jako časovka. Kdo na to má je vepředu, kdo ne je v poli poražených.   

Wout cyklokros a vše kolem něj miluje. Začátek sezóny ve Wisconsinu. (cyclingtips.com)

Trochu v pozadí této dvojice je nyní dřívější velký talent Laars van den Haar, přední pozice drží často veteráni Kevin Pauwels, Tom Meeusen.

Objevují se ale i noví mladí Belgičané, jako ostatně každý rok. Nejlépe vypadá asi Laurens Sweeck, Toon Aerts, hodně můžeme v budoucnu určitě čekat od Eli Iserbyta  a Jense Adamse. Z jezdců mimo Benelux se nadějně ukazují Francouz Clement Venturini a Ital Gioele Bertolini

Laurens Sweeck má z ostatních belgičanů letos nejlepší sezonu (www.stevensbikes.de) 

Nejlepší z našich ve velkých závodech, Michael Boroš se jen občas dostane do druhé desítky celkového pořadí, na víc to bohužel nestačí. Adam Ťoupalík jezdí slušně ve skupině do 23 let, ale na stupních vítězů byl letos zatím ve větších závodech jen jednou.

Další z šampionů (?) – Eli Iserbyt (sram.com)

Série Superprestige a světových pohárů UCI pokračují v těchto termínech:

Superprestige:

  1. 12. Diegem
  2. 2. Hoogstraten
  3. 2. Middelkerke

UCI Worldcup:

  1. 12. Namur
  2. 12. Heusden-Zolder
  3. 1. Fiuggi – Roma
  4. 1. Hoogerheide

Pokračuje také prestižní série DVV/Bpost bank. Mistrovství světa v cyklokrosu pak bude v Bieles, Lucembursku, 28.-29. ledna 2017. Česká televize bohužel jednotlivé závody asi díky úbytku českých úspěšných sportovců nabízí jen spoře a ještě většinou ze záznamu. Ale MS určitě v přímém přenosu bude.  

Wout a Mathieu – souboj v blátě (sporza.be)

Rubriky: At races | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Velká cyklokrosová rivalita

Nejlepší Tour vůbec?

Já vím, já vím, ten titulek je bulvární jak na idnesu a je dost možné, že přílišná očekávání budou vystřídána lehkým zklamáním, ale přesto různé okolnosti červencového divadla dávají tušit, že to letos může být opravdu úžasný závod.
montstmichel

Letos se začíná v Bretaňi, ovce jsu už nachystané fandit u Le Mont-Saint-Michel

Trasa

Někdo někde napsal, že tato letošní trasa připomíná spíše Giro, tak je pekelně těžká. Ano, je zde sice mnoho (dokonce asi 9) etap určených pro sprintery, ale zbytek je nachystán na bitvy o GC. A to tedy určitě i v některých z těch devíti etap se budou dík věci zásadní, pády, echelony atd. Jelikož je trend posledních velkých závodů do toho jít naplno v každé trochu těžší etapě, je se na co těšit. Pyreneje letos přicházejí na řadu před Alpami, a i díky tomu je to trasa vyloženě pro vrchaře.

stage-8-profile8. etapa – Pyrenejská královská etapa (cyclingnews.com)

Počet km v časovkách je 54, ale druhá časovka je horská a i ta delší není úplně plochá, takže rozdíly mezi GC aktéry nebudou značné, i když bude samozřejmě záležet na momentální formě a v případě špatného dne se v obou časovkách dají koupit minuty. Hned ve druhé etapě čeká v závěru krátký kopec, který zamíchá pořadím po úvodním sprinterském dni. Po „Pyrenejském“ závěru prvního týdne, je druhý okořeněn mýtickým provensálským gigantem, těžkou časovkou a zubatou etapou do Culozu. Poslední týden pak vrcholí čtyřmi etapami, kde jedna je těžší než druhá.stage-18-profile

Horská časovka v 18. etapě po dlouhé době na programu Tour (cyclingnews.com)

Tři králové

Minule byli čtyři, tento rok jsou tři. Jména jsou stejná. Nejvýraznější postavy Grand Tours minulých několika let. Vicenzo Nibali z této loňské čtveřice vypadává, protože stejně jako vloni Contador vyhrál Giro, a i když jeho DS tvrdí, že je po něm čerstvý jako padlý sníh, bude se spíše soustředit na etapy a pomoc Aruovi. Sám jsem ale zvědav jak bude v týmu fungovat, protože mu v Astaně určitě letos končí smlouva a jeho animozita vůči mladšímu parťákovi je téměř hmatatelná.

123

Stane se Nairo prvním kolumbijským vítězem Tour? (velonews.competitor.com

Nairo Quintana v ročnících 2013 a 2015 byl vždy v závěru v horách silnější než Chris Froome, vloni to dokonce vypadalo pro něj velmi nadějně. Pokud se vyvaruje ztrát v prvním týdnu a časovce (a tu zlepšil), je tato trasa pro něj jak ušitá. Ve třetím týdnu dostane na rozdíl od loňska ten jeden den v horách navíc, kde by mohl svým slábnoucím protivníkům zasadit konečný úder. Bylo by symbolické, že se to stane právě v etapě do Morzine, která byla svědkem slavných vítězství jeho předchůdců Lucho Herrery a Fabio Parry. Letos zvolil stejný model přípravy jako vloni, dlouhý pobyt v rodném Boyacá a před Tour pouze krátký, ale výživný test na Route du Sud.

12547

Chris Froome byl v 5. etapě Dauphinné nad síly všech (www.telegraph.co.uk)

Chris Froome na Dauphinné ukázal v první horské etapě všem záda (kromě bývalého parťáka Porteho) a vždy když opanoval tento důležitý závod tak se radoval i na Tour. Contadorovy útoky v dalších etapách pak zvládal pokrývat, a i když už nebyl tak dominantní tak závod vyhrál. Je otázka, jestli mu letos bude stačit jeden takto drtivý útok v Pyrenejích, nebo na Mont Ventoux, protože i potom budou mít jeho konkurenti mnoho příležitostí na útok. Sám prohlásil že očekává tvrdou bitvu až do konce. Týmovou podporu má ale vynikající, Mikel Landa by mohl zastoupit roli Porteho a zůstávat s ním až do konce etap.

4701

Alberto Contador na Dauphinné (velonews.competitor.com)

Alberto Contador stojí trochu v pozadí a není tak favorizován jako předchozí dvojice. Je to možná proto, že na Dauphinné skončil až 5., i když vyhrál úvodní horskou časovku a i přes výborné výsledky od začátku sezony. Na Katalánsku a nyní ve Francii ho dokázali Quintana, resp. Froome porazit. Jeho útoky na Frooma byly sice na Dauphinné velmi časté, nicméně nikdy si nedokázal vytvořit větší náskok. Jeho styl však velí nikdy se nevzdávat, dovede překvapivě útočit v různých terénech. On sám mluví o tom, že letos nalezl novou chuť pokračovat ještě minimálně rok. A hlavně vloni byl na Tour unaven po Giru, letos vrhá všechny síly na Tour. Zda to ale bude stačit na Quintanu a Frooma není jasné. Přeci jen Froome ukazuje, že se na Tour dokáže vždy výborně připravit, a stále mladý Nairo se rok od roku zlepšuje. Týmovou podporu má El pistolero slušnou, nicméně diktovat tempo budou spíše Sky a Movistar.

Pokud se někdo jiný než tito tři výše zmiňovaní dostane na bednu, bude to asi opravdu spíš díky nějakému neštěstí v podobě pádu, nemoci.

Kdo doplní top ten

Nejvážnějšími kandidáty na top 10 nebo i top 5 jsou Tejay Van Garderen a Richie Porte z BMC, Fabio Aru vítěz Vuelty debutující na Tour a francouzská trojice Romain BardetThibault Pinot a Warren Barguil. Velice dobře se na Dauphinné uvedl také Daniel Martin, měl ale vždy na velkých Tour problémy se zraněními nebo špatnými dny. Těch dalších jmen, které by do desítky mohly nakouknou je asi ještě 30, ale tito mají momentálně největší naději.

Bitva o zelený dres a sprinty 

Je vůbec možné porazit Petera Sagana v boji o zelený dres? Jedinou šanci má snad Marcel Kittel, pokud by se mu dařilo vyhrávat etapy jak na běžícím pásu a dojet až do Paříže. Profily sprinterských etap nejsou vždy tak lehké jak to vypadá na papíře, a navíc Peter dokázal letos přesprintovat v hromadných dojezdech mnoho typických špurtérů. A pokud by bodíky scházely, nasbírá si je jako vloni v únicích na prémiích. Jen to etapové vítězství mu po dva roky unikalo a letos v dresu mistra světa má o to větší motivaci jej získat. Tým mu moc pomáhat nemusí, zato však on bude muset sem tam jet na Contadora, ale to pro něj nepředstavuje problém. Němečtí rychlíci Kittel s André Greipelem jsou ve velké formě, což potvrdili na Giru, oba mají postavené týmy vyloženě na sebe, takže často uvidíme vepředu jezdce Lotta a Etixxu jak stahují uprchlíky. Zvláště vlak Kittela, to je síla. Lokomotiva Tony Martin, pracant Vakoč, a rychlí Sabatini, Richeze a Keisse. Německou dvojici doplňuje John Degenkolb vracející se po vleklém zranění. Mark Cavendish letos vyhrál pouze tři spurty na menších závodech, takže je velmi nepravděpodobné že by urval na Tour etapu, ale zvyk je železná košile. Trochu v útlumu je i Alexander Kristoff, zatím neopakuje skvělý loňský rok. Domácí naděje rváč Nacer Bouhanni a střízlík Bryan Coquard mohou pomýšlet na vítězství v některé z těžších etap. Překvapením sprintů se může stát Dylan Groenewegen, který letos vletěl do závodů po hlavě. Bude ale spíše sbírat cenné zkušenosti se sprinty na nejvyšší úrovni. 

Na co se ještě těšit

Zajímavý by mohl být boj o bílý dres, favoritem je již zmiňovaný Barguil, ale potrápit ho jistě budou chtít Wilco Kelderman, Louis Meintjes nebo i Julian Alaphilippe. Ten ukazuje letos další výrazné zlepšení v etapácích, zvláště jeho umístění na těžké Dauphinné slibuje mnohé.

Osobně jsem zvědav, jak prospěje přestup do Cannondalu Pierru Rollandovi, zda dokáže Gerraint Thomas zopakovat nebo vylepšit loňské vystoupení,  nebo jestli Richie Porte konečně zaznamená výraznější úspěch na Tour. Těším se rovněž na rozjetého Stephena Cummingse a na rekordmana Adama Hansena. Přál bych mu, aby okořenil svoji sérii i vítězstvím v etapě na Tour. Tony Martin bude po loňském pádu pěkně nažhavený, zatímco Fabian Cancellara se bude s Tour loučit. Diego Rosa by mohl zazářit v únicích, pokud nebude příliš svázaný týmovou taktikou.

Týmy

Rozdíly v rozpočtu jednotlivých týmů se stále zvyšují a tak Sky bude mít letos supertým, alespoň co do jmen. Zdatně mu bude konkurovat určitě Movistar a Astana, možná i BMC. Jako nejslabší z velkých se tak jeví tým Tinkoff, i když Roman Kreuziger ukazoval na Dauphinné že Contadorovi hodně pomůže.

Letošní Tour charakterizují silné dvojice závodníků hned v několika týmech. Ti lídři co jeli Giro, tedy Mikel Landa, Tom Dumoulin, Alejandro Valverde, Vicenzo Nibali a Rafal Majka se zřejmě budou soustředit na etapová vítězství, ale je možné že dlouho budou zůstávat vysoko v pořadí, aby pomohli lídrům svých týmů. Froome má tu výhodu že případné útoky mohou sjíždět Henao, Nieve a Thomas v různých fázích závodu. Jsem hlavně zvědavý, jak vykrystalizuje situace v BMC, zda si Tejay a Richie dokáží pomoci, nebo si budou spíše překážet.

Tým Astany je jakoby postaven na půl pro Arua a napůl pro Nibaliho, alespoň podle jmen která s nimi jezdila předchozí závody. To nikdy nevěstí nic dobrého, navíc u horkokrevných Italů. I když u takového Fuglsanga se nemůžu zbavit dojmu, že mu role superdomestika úplně nesedí a rád by se držel v popředí místo obětování se pro Nibaliho, potažmo Arua.

arunibali

Budou takto vysmátí i v cíli etap? (cyclingnews.com)

Absentéři

Z nejrůznější důvodů (většinou se prostě nevešli do nominace, nebo jejich přípravu přibrzdilo zranění) chybějí na Tour tito výrazní závodníci: Philippe Gilbert, Tom Boonen, Zdeněk Štybar, Michael Kwiatkowski, Robert Gesink, Andrew Talansky nebo Arnaud Demaré.

Naši

Naši závodníci jedou letos ve třech, navíc Roman Kreuziger bude oblékat dres českého mistra což se naposledy stalo za časů Jána Svorady. Roman bude k ruce svému šéfovi Albertu Contadorovi, a i když by s ním měl zůstávat do posledních kilometrů v těžkých etapách je velmi nepravděpodobné, že by mohl zopakovat skvělé 5. místo z roku 2013. Kandidátů na první desítku je prostě mnoho a Tinkoff v poslední sezoně Alberta i svého týmu bere jen vítězství. Roman je ale ve velmi dobré formě a i psychické pohodě a svým výkonem určitě zanechá na Tour stopu. Jan Bárta bude zřejmě pracovat pro talentovanou dvojici Konrad a Buchmann, ale jistě využije každou příležitost k úniku. Nováček Petr Vakoč si skvělými výkony vysloužil nominaci na Tour. Uvidíme ho, řekl bych, často tahat balík pro Marcela Kittela.

roman

Roman Kreuziger vypadal na MČR ve formě. (sport.lidovky.cz)

Přeji pěkné sledování staré dámy ať již doma nebo přímo v reálu, ostatně do Švýcarska na poslední etapy je to od nás docela kousek.

lacets

Lacets du Grand Colombier přijdou na konci 15. etapy

 

 

Rubriky: At races | 1 komentář

Giro

Hurá, je tu Giro, první Grand Tour sezóny a pro mnohé ta nejlepší z hlediska kombinace sportovní úrovně a zároveň tradic, historie. Sami závodníci o Giru říkají že je pohodovější, ne tak zatížené stresem jako Tour, vše plyne v uvolněné italské atmosféře. Takže co nám nabídne další ročník závodu, kde se muži nestydí nosit růžovou?

Trasa

Trasa je vyvážená, bez nějakých výraznějších novinek a výstřelků. Tedy ne tak extrémní jako za Zomegnanovy éry, ale přesto velmi těžká. Minulý rok se Alberto Contador přesvědčil, že vyhrát po sobě Giro a Tour je nemožné a letos to ani nikdo nezmínil. Giro je prostě příliš těžké, čas na regeneraci krátký a konkurence na každém závodě obrovská. Letos nabízí organizátoři větší šanci sprinterům v několika etapách v první polovině závodu. Pojedou se také tři individuální časovky, tedy jedna kratší, jedna pěkně dlouhá a zvlněná, a jedna vyloženě horská. Týmovou časovku letos Giro nenabízí. Únikáři papírově nebudou mít letos moc příležitostí, ale určitě se někteří nezmaři pelotonu prosadí. Tradiční ikonické kopce jako Stelvio, Gavia, Zoncolan nebo Mortirolo se letos nekonají, ale hornatá Itálie má vždy z čeho vybírat.

Na trase vidím dva problémy, které mohou významně narušit průběh závodu. Když Giro startovalo v Nizozemí posledně v roce 2010, byl z toho masakr s velkým množstvím pádů a odstoupení. Start Grand Tour je vždy nervózní a umístění etap v zemi tulipánů je vždy problematické díky množství tzv. „road furniture“, tedy různých ostrůvků, pangejtů, kruháčů, přechodů atd. Peloton řítící se 50-ti km rychlostí bude mít co dělat aby se všem nástrahám vyhnul, ale doufejme, že pádů bude co nejméně.

U etap 19, 20 a v Dolomitech, mám obavy z uplatnění bezpečnostního protokolu UCI vztahující se k počasí. Giro bývá vzhledem k umístění v roce na počasí nejcitlivější a mnohokrát už závodníky v horských průsmycích zaskočil sníh. Letošní jaro je poměrně studené, na Tirrenu byla zrušena etapa a sněžilo dokonce i před týdnem na Liége. Ve zmiňovaných etapách na konci závodu mají jezdci šplhat na Col de la Bonette a Colle del Agnello, obojí přes 2700 m n. m. Snad mají pořadatelé nachystány nějaké náhradní trasy v případě, že by se bezpečnostní protokol musel uplatnit. Nicméně i případná hrozba zrušení těchto etap může znamenat zajímavější závod a boj o každou vteřinu ve všech etapách. Giro není Tirreno, aby jeho průběh zvrátila jedna etapa a Nibali tak nebude mít právo na to láteřit.

nibalisnow

Sníh ke Giru patří. Vicenzo Nibali vyhrává etapu v r. 2013 (zdroj: velonews.competitor.com)

Pozitivní pro závodníky je to, že kromě přesunu z Nizozemí na jih Itálie, nebude jinak velké množství dlouhých transferů mezi etapami. Pojede se pěkně od jihu na sever a tam od Friuli do Piemonte.

route-map-6401. etapa – spíše než o prolog se jedná o plnohodnotnou časovku na 9,8 km. Je techničtější s několika zatáčkami, Tom Dumoulin bude chtít doma jistě zvítězit.

2. a 3. etapa – jsou sprinterské etapy mezi Arnhemem a Nijmegenem. Budou určitě náročné a nervózní. Pokud se přidá ještě boční vítr, dá čekat snaha silných týmů o vytvoření terezínů.

4. a 5. etapa – po pondělím volnu se závod přesune na jih do špičky italské „boty“. První dvě etapy v Itálii by měly být rozehřívací s dojezdem pro sprintery. I když v té páté je poslední km na kostkách a do mírného kopce.

6. etapa – nabízí první test nohou favoritů. Cílový kopec na Roccarso vypadá na papíře jako ne úplně náročný, má celkem 16 km a jeho sklon se málokdy posune nad 7 %. Do cíle by měla dojet větší skupina, i když někdo může ztratit.

7. a 8. etapa – 7. etapa je opět typicky sprinterská s žádným zádrhelem na konci. Zato 8. etapa může být zajímavá. Její plochý profil naruší 20 km před cílem stoupání na Alpe di Poti, 8 km dlouhý kopec s prudkou pasáží, ale hlavně se sterratem, tedy štěrkovým povrchem.

9. etapa – časovka na 40,5 km. Má poměrně hodně zatáček a hlavně je členitá i výškově. V druhé půlce nabízí asi 5 km kopec. Zde nastane první výraznější rozčlenění mezi GC favority. Ale ti, co ztratí, budou mít ještě spoustu času případnou ztrátu dohnat v horách.

stage9

V minulém roce byla dlouhá časovka velmi zásadní, bude i letos?  (zdroj: www.cyclingnews.com)

10. etapa – po dalším dni volna je na pořadu těžká klasikářská etapa. Chybí v ní sice delší stoupání, ale celý den se pojede nahoru dolů, takže na cílovém kopci, který má necelých 8 km mohou mít někteří závodníci těžké nohy

11. a 12. etapa – tyto etapy by měly být dalšími dvěma příležitostmi pro sprintery. Je možné, že po nich část z rychlých mužů odstoupí, protože následující terény nebudou nic pro ně.

13. etapa – žádný ze 4 vrcholů v této etapě neměří přes 1000 m, ale všechno jsou to těžké krátké stojky na úzkých cestách na hranicích se Slovinskem. Vrchol posledního stoupání je 14 km před cílem, takže je možné očekávat příjezd menší skupinky favoritů.

14. etapa – epická etapa v srdci Dolomit. Obsahuje klasická stoupání na Passo Pordoi, Sella, Valparolla, Giau a další hory v této překrásné krajině. Snad bude přát závodníkům (a taky divákům) počasí.

T15_MadonnaDC_2_alt

Jeviště pro epickou etapu v Dolomitech je připraveno. (zdroj: www.cyclingweekly.co.uk)

15. etapa – časovka na 11 km do vrchu a pěkně strmého. Od 3. km je sklon stabilní mezi 8-9 %. Takový Mikel Landa by zde mohl dohnat případnou ztrátu z předchozí časovky.

16. etapa – kratší záležitost, 132 km, možná příležitost pro únik, zvláště po posledním volném dni. Ale ani favorité nebudou mít nouzi o zábavu, posledních 20 km je těžký kopec a pak technický sjezd a krátký kopec do cíle.

17. a 18. etapa – pokud po předchozích strastech v závodě zůstali ještě nějací sprinteři, tyto etapy mohou být pro ně odměnou. 18. je zkomplikovaná dvěma prudký kopci na konci a taky délkou 240 km.

19. a 20. etapa – finále s mohutnými dlouhými kopci na hranicích s Francií. Stoupání do střediska Risoul není moc dlouhé ani prudké, ale po třech týdnech bude znát, komu zbyly ještě síly. 20. etapa je pak označena jako královská, 4100 m převýšení jen na 134 km, žádná rovina. Kopce opět nejsou tak prudké jako v Dolomitech, ale poslední dva v závodě mají délku 20 km!

21. etapa – poklidný dojez Gira tentokráte do Turína.

 

Troika favoritů

Vicenzo Nibali prožil turbulentní minulý rok. Po vítězství na Tour v roce 2014 u něj nastal určitý útlum. Za loňské čtvrté místo ve Francii byl spíše kritizován, pak ho vyhodili z Vuelty za držení se doprovodného vozu a i vítězství na Lombardii byla pro mnohé slabá náplast. Letos jede na Giro dokázat hlavně sám sobě, ale taky svému náročnému šéfovi Vinokurovi, že může vyhrávat velké závody. Formu na jaře má zatím trochu záhadnou, ale to u něj nic neznamená jak jsme se mohli už několikrát přesvědčit.

Mikel Landa neměl v letošním roce na růžích ustláno poté, co se na začátku sezóny dlouho dostával z nemoci. Nicméně na Baskicku a hlavně vítězstvím na Trentinu potvrdil, že je na dobré cestě. Vloni byl objevem Gira, letos bude poprvé lídrem a může ukázat, co v něm vězí. Trochu slabinou je pro něj dlouhá časovka, ve které může na některé specialisty ztratit.

Alejandro Valverde Giro nikdy nejel, formu vždy směřoval na jarní klasiky a pak na Tour a Vueltu. I když to se u něj říct ani nedá, protože on je prostě vynikající od jara do podzimu, a letos se na Giro speciálně připravoval. Bude chtít přidat své druhé vítězství v GT. Duben ukázal, že je v dobré formě po vítězství na menších závodech ve Španělsku a hlavně čtvrtým zářezem na Valonském šípu. Jeho výborný sprint na konci etap může být klíčem k zisku mnoha cenných bonusových vteřin.

Alejandro-Valverde2-660x440

Valverdemu zima na Liége moc nechutnala (zdroj: velonews.competitor.com)

Druhý sled

Rigoberto Urán byl na Giru už dvakrát druhý, a po změně týmu se bude chtít určitě prodrat na pódium. Na Romandii ukázal slušnou vrchařskou formu. V časovce to ale není od něj tak dobré jako když byl v Ettixu. Rafal Majka nebyl na jaře moc vidět, na Giro se připravoval zvolna bez výrazných výsledků, ale v horách bude určitě zarytě sledovat kola těch nejlepších. Maličký Domenico Pozzovivo už lehce stárne, ale na první pětku může mít. Andrey Amador bude chtít potvrdit, že jeho minulé 4. místo nebyla náhoda, od té doby je totiž neviditelný. Spíše ale bude pouze pomáhat Valverdemu. Tom Dumoulin má zálusk na obě časovky. To, zda pojede na pořadí asi určí jeho momentální rozpoložení, on sám totiž asi neví co od svého těla čekat. Jeho loňská Vuelta byla pro všechny překvapením. Jhoan Chaves se každý rok zlepšuje, jak na tom ale bude s formou a jak mu bude sedět trasa a profily Gira je velká otázka. Ryder Hesjedal vloni ukázal, že ještě nepatří do starého železa, když byl pátý. Letos se pokusí ještě najít motivaci zajet aspoň do desítky.

Černí koně

Giro není letos tak kvalitně obsazeno jako v minulých ročnících, takže v první desítce by se mohlo poprvé v kariéře objevit pár překvapivých jmen. Řada týmů nejede vůbec s ambicemi na celkové pořadí, ale spíše se snahou na dílčí úspěchy v etapách.

Asi nejskloňovanějsí jméno je Ilnur Zakarin. Letos měl výborné jaro, jestli ale dokáže vydržet strasti tří týdnů, to ukáže až čas. Třetí týden pro něj bude kritický. Dvojce z Astany Tanel Kangert a Jakob Fuglsang by se v případě nepřítomnosti Nibaliho prala o lídrovství, takto musí čekat, jakou strategii vymyslí jejich stáj a lídr. Oba jsou ale dobře připraveni, což ukázali Trentinu.

Z dalších závodníků, kteří mohou překvapit v pořadí, nebo se alespoň pokusit o některou z těžkých etap jsou to:  Omar Fraile, Igor Anton, Joe Dombrowski, Davide Formolo, Gianluca Brambilla, Alexandre Geniez, Sergey Firsanov, Przemyslaw Niemiec, Carlos Betancur a Steven Kruiswijk.

Sprinteři

Množství plochých etap přilákalo na Giro početnou sestavu kvalitní sprinterů. Nechybí zde Marcel Kittel, který bude testovat svůj spurterský vlak před Tour, André Greipel, jemuž se osvědčila účast na Giru v minulém roce (zajel pak skvěle na Tour), vítěz San Rema Arnaud Démare (tifosi asi na něj budou pískat) a talentovaný mladík z Oricy Caleb Ewan. Domácí sestava sprinterů nabízí to nejlepší z Italů – Giacomo Nizzolo, Elia Viviani, Jakub Mareczko, Sacha Modolo, Sonny Colbrelli, Mateo Pelucchi či Matteo Trentin.

kittel-1-greipel-0-

Greipel versus Kittel, německý sprinterský souboj vypukne na Giru. (zdroj: www.t-online.de)

Další významná jména

Fabian Cancellara si letos dělá kolečko po svých oblíbených závodech a loučí se s nimi. A nutno dodat že ve velkém stylu. Formu má skvělou, obě časovky co letos jel, vyhrál a právě ty budou jeho cílem.  Adama Hansena zmiňuji v každém přehledu GT a asi ještě nějaký čas budu. Železný muž světového pelotonu jede 14. Grand Tour v řadě.

Týmy

Dá se očekávat opět výrazná dominance Astany, i když patrně ne taková jako v minulém roce. Ale Giro je prostě závod, na který se Kazaši umí připravit. Sky i Movistar mají kvalitní týmy, takže tyto tři ekipy budou diktovat tempo ve vysokých horách. Ostatní lídři nemají tak silnou podporu, možná ještě AG2R, Katusha a Cannondale na tom nemusí být zle. Ale takový Majka, Hesjedal, Brambilla, Chaves, Dumoulin nebo Niemiec budou často v popředí izolováni (pokud tam tedy vůbec budou). Z divokých karet jsem zvědav, jak se povede všeruskému Gazpromu. Malé Italské týmy Southeast, Nippo a Bardiani budou rády za ukořistění jedné etapy, na posledních Girech se to dařilo jen Bardiani.

Z Čechů nejede letos Giro nikdo, ale i tak to pro všechny fanoušky dobré cyklistiky bude zážitek.

pirazziBude mít Stefano Pirazzi příležitost ke svému vítěznému gestu? (zdroj: www.lastampa.it)

Rubriky: At races | Napsat komentář

9 závěrů z kostkových klasik

Arenberg_singletrackworldcomJsou za námi kostkované klasiky. Letos bylo opět na co se dívat. Oba noví a čerství vítězové monumentů jsou velmi sympatičtí a zasloužení, i když jejich cesta k nim a dosavadní životní dráha nemůže být rozdílnější. Počasí nakonec cyklistům přálo, a těch diváků u trati, no radost pohledět.

Vítězství šampiona

Peter Sagan po loňském mistrovství světa vyhrál konečně první monument a definitivně se zdá, že nalezl ten správný závodnický cit pro velká vítězství. Zprvu to ale vypadalo, že i letošní kampaň pro něj nebude úspěšná, když mu po odvážném úniku na E3 vyfoukl vítězství ve spurtu Kwiatkowski.  V Gent Welvegemu dojížděl do cíle ve skupině se závodníky, kteří si tudíž také věřili, že by ho mohli ve spurtu porazit, ale Sagan to takticky zvládl výborně. Na Flandrech to vypadalo na velmi bláhový útok znovu s Kwiatkem a později i Vanmarckem už 33 km před cílem. Cancellara a celý Etixx si v tu chvíli říkali: „To přece nemůže vyjít, je to moc brzy“, ale ukázalo se že Peterova výkonnost je taková, že nechtěl nic ponechat náhodě (resp. tomu že by mu Cancellara na Oude či Paterbergu možná ujel a on už by jej nikdy neviděl). Tak ujel on. Etixx o tom jen mluvil, on to skutečně udělal. Jeho závěrečná sólo časovka, kdy držel trojnásobného mistra světa Fabiana Cancellaru pořád na odstupu 10 – 15 sekund, svědčí o jeho silné hlavě a velké touze po tomto vítězství.


Peter-Sagan-03-630x420

Sagan útočí na Paterbergu, rozhodující moment (zdroj: www.cyclingweekly.co.uk)

Peter Sagan měl prostě ve zvyku vždy dělat věci trochu jinak než je v profipelotonu běžné, a proto mu možná někteří vyčítali špatnou taktiku, nezkušenost, ale srdce jiných si právě tím získal. Kombinace jeho hravé nátury a vynikající výkonnosti může vést k více skvělým výsledkům, jako byl tento. Jen tu angličtinu by měl zlepšit, pokud chce dávat pozávodní rozhovory. Na Roubaix byl také v pozici velkého favorita, ale zde se ukázalo, že tento závod je mnohem méně předvídatelný než jiné monumenty a díky brzké snaze Etixxu (a také tentokrát slabé podpoře Tinkoffu, která byla mimochodem na Flandrech vynikající…), dojel 11.      


Na patnáctý pokus

Mathew Hayman dosáhl vítězství způsobem, o kterém sní snad každý cyklista, který je jinak oddaným domestikem svým lídrům a v roce dostává jednu nebo dvě příležitosti jet na sebe. V roce 2003 skončil tehdy v jako ještě mladík v Rabobanku na 25. místě a od té doby se snažil v tomto závodě pozici vylepšit. Až po třicítce dosáhl dvou umístění v desítce. A teď, v 37 se mu vše sešlo. 

hayman2008_cycllingtipscom

Hayman ve sprše na velodromu v roce 2008, když dojel 113., poslední z celého pole  (zdroj: cyclingtips.com).

Je to pro něj odměna za celoživotní tvrdou a nezištnou práci a slzy štěstí, ke kterým po dojezdu neměl několikrát daleko a nevěřícné kroutění hlavou svědčí o tom, že závod musel jet v jakémsi transu s hlavou soustředěnou jen na příští správnou věc v závodě, kdy každou vteřinu lze vše ztratit.

„…teď, teď ujíždí dobrá skupina, dostanu se do ní…“

„…nebudu se na čele moc šťavit, nedávno zlomená ruka vypadá ok…“

„…Arenberg už je tady, projeto bez problémů, jede se pěkně zostra, a vzadu je to určitě maso…“

„…50 km do cíle, dojíždí nás skupina, není v ní pár velkých jmen, cítím se ok, jedu s nima…“

„…bacha Rowe to rozjíždí na větru, teď hlavně neodpadnout…“

„…pitomý Stannard takhle mě naremplovat, ale klid, klid, dojedu si je na těch příštích kostkách…“

„…Vanmarcke je odjetý, má pár metrů, ti ostatní tři ho stahují…“

„…mrknu na Boonena, vypadá nejsilnější, EBH toho má dost…“

„…asi 5 kiláků do konce, zkusím zaútočit, jen takový malý test…“

„…útočí Boonen i Stannard, a Boonen podruhé tentokrát silněji, vyrážím za ním, ostatní jsou mrtví…“

„…nastoupím hned z háku i Tomekemu, je za mnou, ale jak na gumě ale nakonec mě dojede…“

„…a je tu velodrom, zkusím si najet nahoru, ať získám rychlost, Vanmarcke je zase za mnou, Boonen zůstal dole…“

„…jdu na rovince přes Boonena a makám, makám, ideální stopa…“

„…čekám, kdo mě zprava přejede…, nikdo, nikdo, já vyhrál?… JÁ TO SNAD DOOPRAVDY VYHRÁL!!!“

Paris Roubaix je prostě závod kde se občas stane malý zázrak a letos tomu tak bylo. Radost týmových parťáků a DS svědčí o tom, že tohle prostě nikdo nečekal. 

Tomeke, ajajaj

To bylo zvolání belgického komentátora, poté co jejich bůh skončil na velodromu těsně druhý. Přitom on a jeho tým udělali závod a ještě před pár lety by tato pozice pro něj skončila vítězstvím o dvě délky. Ale Tom Boonen aspoň ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Po těžkém zranění hlavy na Abu Dhabi Tour to s ním pro letošní klasiky nevypadalo dobře. Ale dokázal se z toho dostat, i když až do Roubaix to nebylo ono. Ale tohle je jeho závod a forma už od začátku klasik nebyla zas tak špatná. Ve flanderských kopcích mu už sice chyběl ten správný “punch“ na to, aby se udržel se ostatními soupeři, ale na francouzských kočičích hlavách ukázal velké zkušenosti s tímto závodem a přehled. Na pódiu byl skoro tak vysmátý jako by to sám vyhrál. Belgičané jej i proto milují, a on sám nevyloučil ještě jednu sezonu.

123

Tomeke byl na pódiu usměvavý a přející – opravdový šampion (zdroj: eurosport.fr)

Spartakus naposled

Fabian Cancellara jel letos poslední sezonu na kostkách a byl výborně připraven. Jediný kdo mohl konkurovat jeho nástupům v prudkých dlážděných kopcích, byl Sagan. Jeho stíhací jízda na Oude Kwaremontu a Paterbergu, to bylo něco. Skoro by se až nabízela možnost prodloužit kariéru ještě o rok, ale Spartacus chce zřejmě odejít na vrcholu. Roubaix mu zkazil pád, jako už tolikrát na těchto velkých závodech. Ale to je asi daň za úspěch. Oba největší závody prožíval velmi emotivně a dal do toho vše co mohl. Díky Fabiane za krásné zážitky!

Pašáci v černém

Sky je team, který se mi na kostkách asi nejvíce líbil. Dříve jim byl vyčítán nedostatek klasikářské závodnické taktitky, ale oni se rok co rok na těchto závodech zlepšují a Kwiatkowski, Rowe či Stannard mohou v příštím roce vyhrát klidně jeden z monumentů. Možná byla chyba že Geraint Thomas chce letos jezdit Grand Tours a týdeňáky, mohl by ještě zvýšit šance týmu na případný úspěch. V záloze mají ještě mladého Gianni Moscona, který si do pádu v neděli na své první Roubaix nevedl vůbec špatně.

Lefévrúv vzek

Etixx Quickstep naopak vychází z kostkových klasik s prázdnýma rukama, tedy téměř. Boonenovo druhé místo v Roubaix a Kittelovo vítězství na semiklasice Scheldeprijs nemohou uspokojit Lefevrovo belgické přebujelé ego. Opět byl často vidět stejný obrázek jako v minulých letech, kdy jezdci Etixxu sice měli na čele závodu mnoho lidí, ale jakoby postrádali přesvědčení o tom, kdo je vlastně jejich lídr. Akorát zraněného Lampaerta vystřídal Trentin. Pouze na Paris Roubaix se díky použití Tonyho Martina (to je prostě lokomotiva!) podařilo Etixxu konečně závod ostatním pořádně ztížit, a taky to přineslo ovoce. Jako příklad práce pro lídra se mi strašně líbilo to potáhnutí Luka Rowea na Roubaix, kdy to na větru zavařil třem členů přední skupiny a sám pak odpadl. To od Etixxu letos nikdo v rozhodujících fázích závodů neuměl. Štybar letos neměl takovou fazonu a byl bržděný nemocí, Terpstrovy roky jsou zdá se už pryč, to samé lze i s výjimkou (neděle) potvrzující pravidlo říci o Boonenovi. Bude zajímavé sledovat co se stane po přestupové sezoně, Lefevre totiž chce mít vždy toho nejlepšího.

Nové tváře

Jasper Stuyven je asi nejvýraznějším novým Belgičanem letos. Vyhrál Kuurne a byl pátý na E3. V hlavních kostkových závodech sice uvadal, ale i tak k němu Vlámové vzhlížejí s nadějí stejně jako před rokem k Benootovi nebo dříve Vanmarckemu. Ovšem vyrovnat se s nálepkou nového Vlaemincka, Musseuwa nebo Boonena je v této zemi velmi těžké. Svým způsobem i Michal Kwiatkowski je letošním objevem kostkových klasik. Ukázal se už před pár lety (myslím že dvěma) při úniku na Flandrech, skvěle ovládá kolo na těchto površích, časovku má perfektní a spurt více než solidní. Je jen na něm a na týmu Sky na jaké závody se bude v budoucnu připravovat, protože z jednodenních závodu mu sedí snad vše. Imanol Erviti zřejmě nebude úplně nový talent vzhledem k tomu, že je ročník 1983, ale letos se mu to prostě sešlo a na dvou největších závodech byl v desítce. Byla na tom vidět ta velká zkušenost, protože tyhle klasiky jezdí už 10 let a také čich na správný únik. Klidně z něj za rok může být nový Hayman. Dylan van Baarle potvrdil zvěsti o svém velkém talentu a prosadil se letos 6. místem na Flandrech U plošších závodů mě zaujal sprinter Fernando Gaviria, jel tyto těžké klasiky poprvé, a přesto mu k vítězství na některé z nich nescházelo mnoho. Po pádu před cílem v San Remu má definitivně pověst obávaného sprintera.     

Smrt na pavé

Nešťastná tragická nehoda Antoina Demoitiého  v závodě Gent Wevelgem způsobila opětovné volání po omezení množství motorek a doprovodných vozů na závodech. Na těch úzkých silnicích a při vysokých rychlostech se může stát vše strašně rychle a výsledná zranění mohou být pro nechráněné cyklisty fatální. UCI připravuje změny v počtu vozidel a vyšší zpřísnění řidičských licencí. Nutno dodat že tým Antoina, Wanty – Groupe Gobert, se poté na Flandrech překonal a Dimitri Clayes dokončil pro ně jistě velmi emotivní závod na 9. místě. Smutnou atmosféru podtrhl a i předčasný skon po Critérium International.

CfN1m6-UAAE2qLy

Skvělí fanoušci

Roubaix a Flandry znamenají krásnou oslavu cyklistiky. Ačkoliv Francii i Belgii deprimují nedávné teroristické útoky, lidé se nenechali odradit a dorazili ku tratím v obrovském počtu. Slunné jarní počasí tomu nahrávalo, ale věřím tomu, že i kdyby lilo jak z konve diváků by byl pořád obrovský počet. I česká televize se připojila k rostoucí popularitě a letos vysílala 3 hodiny závodu. Jaká byla sledovanost zatím není jasné.

Takže zase za rok na stejných kolbištích s jinými příběhy.   

Photo: Iri Greco / BrakeThrough Media | www.brakethroughmedia.com

Fanoušci barevnější než závodníci, tak se fandí na Flandrech (zdroj: www.brakethroughmedia.com)

Rubriky: At races | 5 komentářů

Kdo kam

Zítra naplno startuje sezona v Austrálii. Mrkl jsem se tudíž na to kdo kde bude od této sezony jezdit, abych se pak nedivil proč má ten který závodník na sobě úplně jiné triko než vloni.

I když byl v minulém roce na poli přestupů docela klid, vyvolaný zejména skutečností že po dlouhé době žádná z profi stájí nezanikla, pár zajímavých transferů se odehrálo.

Do AG2R přišli Cyril Gautier (z Europcaru) a Jesse Sergent (Trek). Po Betancurovi se ve Francii asi nebude nikomu stýskat.

V Astaně přibyl do již tak početné italské komunity Eros Capechi (Movistar). Vino přibral také nějaké další Kazachy, i když ti budou zřejmě jen do počtu.

V BMC je jasně největší posila Richie Porte (Sky), snad mu prospěje větší volnost a změna prostředí.

Cannondale -Garmin je letos velmi obměněný tým. Přišli Matti Breschel, Simon Clarke, Lawson Craddock, Pierre Rolland, Rigoberto Uran, Wouter Wippert a tvoří tak zajímavý kotlík plný talentů, zkušených závodníků, „odpadlíků“ z jiných stájí toužících zkusit něco jiného a závodníků, kteří se zatím prosazovali jen na domácí US scéně. Poslední ze zakládajících členů původního Garminu Ryder Hesjedal odešel na důchod do Treku.

Tým Dimension Data vznikající z MTN Qhubeky doplnil volné 18. místo ve WT a dává dohromady část staré party z HTC – Marka Cavendishe, Marka Renshawa (oba Ettix) a Bernie Eisela (Sky). Dále přichází polozapomenutý Igor Anton (Movistar),  Omar Fraile (Caja Rural), Konstantin Sivcov (Sky), kteří se spolu s mladými Afričany pokusí zaplnit díru po nečekaném odchodu Meintjese v kopcovitějších závodech.

Do Ettix Quickstepu přišel Bob Jungels (Trek), Dan Martin (Cannondale), a samozřejmě Marcel Kittel (Giant Alpecin). Je jasné, že se tým po odchodu Urána už bude výhradně soustředit na oblíbené klasiky, jakýkoliv GC úspěch na Grand Tour nevypadá reálně. Snad je s tím Dan Martin srozuměn.

dan martin_www.cyclingweekly.co.uk Daniel Martin představuje nový dres Etixxu (www.cyclingweekly.co.uk)

V FDJ stojí za zmínku snad jen příchod Sébastiena Reichennbacha (IAM).

V IAM bude tuto sezónu působit nenápadný Oliver Zaugg (Saxo – Tinkoff). Uvidíme zda se mu ještě podaří zazářit tak jako kdysi na Lombardii. Odchází naopak Sylvain Chavanel, po letech v zahraničních týmech jde zpět do Francie do Direct Energie.

V Lampre se docela dost měnilo. Přišel Yukia Arashiro (Europcar), Marko Kump (Adria Mobil), Matej Mohoric (Cannondale), a hlavně Louis Meintjes (MTN). Veteráni Pippo Pozzato (Southeast) a Plaza Molina (Orica) se rozloučili.

Lotto Soudal si vytáhl nahoru Jelle Wallayse (Topsport), do hor přišel Rafael Valls (Lampre).

Už tak silný Movistar přivítal Daniho Morena(Katusha), jestli bude přínosem i Carlos Betancur (AG2R) se ukáže časem.betancur www.cyclingnewsCarlos Betancur má co shazovat i dokazovat (www.cyclingnews.com)

Do Oricy přichází pisatel vtipných komentářů a pro tento tým jako stvořený Christopher Juul Jensen (Saxo). Dále Amets Txurruka (Caja Rural), Luka Mezgec (Giant), Plaza Molina (Lampre). Angažování obou španělských veteránů je mi trochu záhadou, možná jedině na pomoc Chavésovi jak do hor, tak i na pokec.

Giant nakonec ukecal Laurense Ten Dama (Lotto Jumbo), který chtěl původně závodit jen v USA v nějakém menším tým. Je možné, že po odchodu Kittela se bude některým závodníkům z jeho vláčku lépe dýchat a dostanou více prostoru k rozvoji.

Do Katushy přichází Michael Morkov (Saxo), Jurgen Van Den Broeck (Soudal) a Rein Taaramae (Astana). Ztráta Daniho Morena ale bude pro Purita bolestná.

Lotto Jumbo angažovalo Enrico Bataglina (Bardiani), který poslední sezónu docela stagnoval.

Team Sky – přišli Michalové Kwiatkowski a Golas (Ettix), Benat Inxausti (Movistar), už po Giru domluvený Mikel Landa (Astana) a sprinter Danny Van Poppel (Trek).

Tinkoffa jakoby se všichni báli, nebo větřili jeho brzký konec v následující sezoně. Přišel tak pouze Jurij Trofimov (Katusha) který zazářil na Giru, slovenský talent Erik Baška (AWT) a Adam Blythe (Orica) na pomoc Saganovi do sprintů a na klasiky. Stejně je to ale málo, Breschel, Juul Jensen nebo Morkov mu budou chybět v závěrech těžkých klasik. Odešel krom Zaugga i Chris Anker Sorensen (Fortuneo Vital Concept). 

Trek přibral jako sponzora Segafredo a přivítal navrátilce do WT Jacka Bobridge (Budget Forklifts), Rydera Hesjedala (Cannondale), Kiela Reijnena (Unitedhealthcare), Petera Stetinu (BMC) a výborného mladého klasikáře Edwarda Theunse (Topsport).

Neopros

Mezi týmy se rozdělilo také pár zajímavých nováčků, které bude dobré v novém roce pozorně sledovat. Kdo z nich ukáže hvězdný potenciál?

Nebudu zmiňovat jména jako Gaviria, Küng, Soler, Latour či  Benoot, kteří se prosadili už v minulé sezoně i když technicky vzato stále patří mezi neopros.

Itala Gianniho Moscona  si zvolila Sky, a to už samo o sobě něco musí znamenat. Jeho krajani Davide Martinelli a Simone Petilli budou zkoušet štěstí v Etixxu, resp. v Lampre. Mnoho talentů z Itálie v posledních letech přechod k dospělým nezvládlo, tak uvidíme, jestli se to podaří alespoň jednomu z nich. Lotyš Toms Skujins ukázal všem mladíkům jak si říct o místo u profíků vítězstvím v etapě na Californii a jde do Cannondale. Jack Haig je novým nadějným Australanem v Orice.  Časovkář Lennard Kämna se ukazuje jako budoucí nástupce Toniho Martina, ale nejde zatím do Wolrd Tour nýbrž do Teamu Stölting. Je mu nakonec teprve 19. Z Holandska jdou samé dobré zprávy o Samu Oomenovi. Tvrdý chleba profesionála okusí v Giantu. Další Holanďan Floris Gerts má sice už skoro 24, ale BMC zaujal na podzim svými výsledky jako stážista. Alex Peters doplňuje britskou ekipu ve Sky.  Laurens de Plus je už podle jména jasný Belgičan a tudíž přichází do týmu Patricka Lefevra.  Dánský časovkář Soren Kragh Andersen jde do Giantu, Kiwi Paddy Bevin do Cannondale, a jeden z mnoha nadějných Rusů Matvey Mamykin pochopitelně do Katushe.  Cristian Rodríguez, Julen Amezqueta (oba Southeast), Jaime Rosón (Caja Rural) jsou tři zajímavé jména, které se vynořily ze španělské domácí scény. Nicméně u nich je to vždy otázka těžké adaptace na evropský styl závodění a změnu mentality. Ale jelikož si první dva z nich zvolili italský tým, je vidět že to myslí se závoděním v Evropě vážně.

Kdo vloni pověsil kolo na hřebík

Bradley Wiggins,Ivan Basso, Cadel Evans, Kevin De Weert, John Gadret, Alexander Kolobnev, Pablo Garcia Lastras, Björn Leukemans, Alessandro Petacchi, Gert Steegmans. Tyto kabrňáky už na okruhu neuvidíme, i když Wigginse bude možné sledovat ještě na prknech, myslím že v Riu si dojede pro další zlatou v týmové stíhačce.  basso dailypeloton

Ivan Basso se svým pověstným „úsměvem“ na Tour 2005.

Alessandro Ballan, Tom Danielson, Giampaolo Caruso, Gustav Erik Larsson, Luca Paolini, Emanuele Sella – tito také pravděpodobně skončí, nebo alespoň zatím nemají smlouvu. Někteří ze zcela pochopitelných důvodů, kdo by je taky chtěl. Jose Serpa a hlavně Chris Horner (44!) budou pokračovat ve svých domovinách v malých týmech. Z našich borců je stále otázkou kde skončí Franta Paďour, škoda by ho byla.

2. liga

Změny na 2. úrovni profesionální cyklistiky byly jako vždy značné. Některé stáje změnily sponzory, některé povýšily z kontinentální úrovně. Pozitivní je že se jejich počet zvedl z 20 na 23.  Z Dánské Cult Energy se stal německý Stölting Service Group  s poměrně silnou sestavou. Bretagne – Séché Environnement se přejmenoval na Fortuneo – Vital Concept, Europcar na Direct Energie. Z kontinentální divize přichází francouzská stáj Delko – Marseille Provence KTM, polská Verva – ActiveJet (s Karlem Hníkem a Jiřím Polnickým), britská One Pro Cycling, švýcarský Team Roth.  Končí bohužel dvojnásobný účastník Gira – Colombia.  

Kontinentální farma Etixxu AWT Greenway se přejmenovává na Klein Constantia. Pro tento rok v ní budou působit Franta Sisr, Michal Schlegel a Roman Lehký. Zvláště osud Sisra byl nejistý a je dobře že je nyní ve stáji ve které může zaujmout manažery World Tour. 

 

Rubriky: At races | Napsat komentář