102. ročník staré dámy

Každý rok v červenci se srdce cyklistického fanouška na 3 týdny rozbuší o trochu víc i v klidovém stavu při sledování skvělé podívané jakou je Tour de France. Opět nabídne velké množství příběhů, hrdinných výkonů a záběrů televizních kamer, při kterých se tají dech. Nic není předem dané, jen trasa, až sami závodníci si určí scénář tohoto epického divadla.

Trasa

Letošní trasa je silně vrchařská. Pryč jsou časy kdy se jezdily dvě padesátikilometrové časovky, i ta týmová je docela krátká. Ale prvních devět dní je, jak řekl Chris Froome, spíše klasikářských, a pokud to závodníci pojmou tak jako podobné etapy na Giru, bude se v každé etapě na co koukat. Škoda jen že ve 20. etapě vypadl Galibier díky sesuvu půdy. Col de la Croix de Fer není dostatečnou náhradou.

Etapa 1 Úvodní časovka v Utrechtu na 13,8 km by snad měla ubrat z nervozity a množství pádů, ale to by se nesmělo jet v Holandsku. Vzpomeňme na rok 2010 kdy start Gira i Tour právě v Nizozemí poznamenalo velké množství pádů, hlavně díky „silničnímu nábytku“. Časovka se poměrně dost klikatí i když je rovná jak placka.

Etapa 2 Naprosto plochá etapa z Utrechtu do Zélandu může být zajímavá, pokud bude od moře foukat boční vítr. Někteří favorité mohou ztratit pokud se peloton nadělí.

Etapa 3 – belgická, končí dojezdem na Mur de Huy, 1,3 km dlouhý v průměru 9,6 % kopec známý z klasiky Fleche Wallone. Hlavní favorité zde musí zůstat pozorní a zejména si před nájezdem na kopec pohlídat pozici. Rozdíly by neměly být velké, přesto může být etapa velmi nervózní. Žlutý dres zde zřejmě změní majitele.

Etapa 4 – celkem 13,3 km kostek čeká na peloton v nejdelší etapě Tour, z toho je většina sektorů v posledních 40 km. Pokud bude pršet, bude to podobný masakr jako vloni. Nibali bude mít kromě loni výborného Fuglsanga ještě Larse Booma a může opět získat výhodu oproti ostatním favoritům. Froome bude spoléhat na dovednosti svých výborných klasikářů. Maličký Quintana zde může ztratit.

Etapa 5 – do Amiens. Stáčí se na jihozápad nyní už ve Francii a může znamenat nebezpečí v podobě otevřené krajiny a tudíž vystavení pelotonu větru. V etapě se také neustále mění směr, takže nebezpečí pádu bude velké.

Etapa 6 do Le Havre – po pobřeží Normandie a končí se krátkým sprintem do kopce. Favority budou Peter Sagan, Michael Matthews nebo Simon Gerrans.

Etapa 7 – Livarot – Fougeres – papírově asi nejklidnější etapa, bez kopců ani bočního větru. Nemělo by se stát nic zásadního, ale na Tour člověk nikdy neví.

Etapa 8 – Rennes – Mur de Bretagne – závěrečný kopec má 2 km a 6,9 %, v roce 2011 na něm zvítězil Cadel Evans a pak vyhrál celou Tour. Valverde bude mít tuto etapu červeně vyznačenou v kalendáři.

Etapa 9 Plumelec – středně dlouhá týmová časovka na 28 km bude pěkně těžkým testem soudržnosti týmu na docela kopcovitém terénu. Navíc pokud některým týmům bude scházet po těžkém úvodu jeden nebo dva lidé, bude to znát. Rozestup mezi prvním a posledním týmem může být až do 3 minut.

 ttt     Týmová časovka bude letos pěkně těžká. (zdroj: letour.fr)

Etapa 10 – Tarbes – Le Pierre Saint Martin – hned po prvním volném dni přichází první a těžký horský test v Pyrenejích. Mnoho bude závodníků, kteří zde zaplatí za těžký první týden, obzvlášť bude-li horko. A jelikož je 14. 7., svátek dobytí Bastilly, Francouzi se budou chtít ukázat v nejlepším světle. Závěrečný kopec je velmi těžký a pekelně dlouhý. 34 km a průměr 4,7 %. Nicméně posledních 15 km je kolem 7,4 %! Tato etapa ukáže mnohé.

La Pierre Saint MartinPrvní pořádný kopec je sice až v 10. etapě, o to bude možná náročnější. (zdroj: letour.fr)

Etapa 11 – Pau – Cauterets – Klasická pyrenejská etapa s Aspinem a Tourmaletem, která končí 6,4 km/5 % výjezdem do Cauterets. Je docela možné že etapa skončí úspěšným únikem. Ovšem pokud to favorité budou chtít udělat těžké, může být už na Tourmaletu pěkně horko.

Etapa 12 – na Plateau de Beille – asi zatím nejtěžší etapa, královská pyrenejská, navíc po dvou přetěžkých dnech. Jedna dvojka a dva jedničkové kopce a závěrečná HC 15,8 km/7,8 % v průměru budou pořadně těžkým testem. Celkově se zde stoupá celých 47 km. Po této etapě již nebude v první desítce náhodných jmen. Závěrečný kopec se jel poprvé v roce 1998, kdy na něm vyhrál Marco Pantani, tehdejší vítěz Gira i Tour. Uvidíme zda přinese podobná konstelace štěstí Albertu Contadorovi.

Etapa 13 – do Rodez – klasická tranzitní etapa na Tour, se zvlněným terénem, ve které půjde spíše o odpočinek, ale sprinterské týmy nebudou chtít nechat ujet únik. Ale nebudou to mít lehké, silná sestava může vydržet a na těžším terénu ke konci mohou klasičtí sprinteři trpět.

Etapa 14 – do Mende – závěrečný kopec “Laurenta Jalaberta“ má 3 km a v průměru 10 %. Je to už čtvrtý dojezd na krátký kopec letos, ale tento je zdaleka nejtěžší a rozdíly budou mnohem větší. GC favorité si musí dávat pozor, každá mezera může znamenat cenné ztráty. Nicméně pravděpodobné je i vítězství někoho z úniku.

Etapa 15 – Mende – Valence – další z tranzitních etap a poslední šance před Paříží pro sprintery. Jen Col de l’Escrinet 60 km před cílem může znamenat komplikaci.

Etapa 16 – do Gap – tradiční etapa do Gapu přes Col de Manse. Šance bude jak pro únik, tak i pro souboj GC zájemců. Sjezd do Gapu je totiž pekelně těžký a např. Nibali zde bude útočit. Nebo Contador zde může předvést podobný útok jako na Fuente Dé. Navíc před druhým volným dnem se nebude nikdo šetřit.

Etapa 17 – na Pra Loup – opět po volném dni pěkně těžká první Alpská etapa, ale přesto těžší etapy ještě přijdou. Col d‘ Allos je nejvyšším vrcholem Tour po vyřazení Galibieru a na Dauphinné se ukázalo jak je důležitý sjezd z něj, když v něm ujel pozdější vítěz Bardet. Nibali ho také bude znát, takže pozor na něj. Tady začnou slábnout ti, kdo vydrží jen dva týdny.

Etapa 18 – jediná alpská etapa bez dojezdu na kopec, nicméně pořád těžká. Velký únik v ní může uspět až do konce, ale GC závodníci nebudou mít odpočinkový den. Celkem jsou zde 3 kopce 3. kategorie a 3. druhé plus HC v podobě Glandonu, ze kterého je těžký sjezd.

Etapa 19 – do La Toussuire – celkem 61,5 km stoupání dělá z této etapy královskou celé Tour. V předchozích ročnících si ASO vyzkoušelo že zařazení takovýchto kratších etap v horách je velmi atraktivní. Sprinteři budou trpět hned od začátku a jejich snahou bude hlavně zvládnout časový limit. A to je v další etapě čeká repete. Všechny čtyři kopce mají sice v průměru pod 7 % ale načítaná únava se v závěru projeví.kral

Královská etapa a její kopce. (zdroj: letour.fr)

Etapa 20 – konec na Alpe d’Huez – Kvůli sesuvu a neprůjezdnému tunelu vypadl Galibier, který tak byl trochu nedostatečně nahrazen Col de la Croix-de-Fer. Etapa má jen 110 km a nebude již důvod šetřit si nějaké síly. Závěrečný výjezd na Alpe tak bude soubojem na pěsti o celkovou klasifikaci nebo alespoň slavné vítězství.

Etapa 21 – pokud po útrapách předchozích dní vůbec nějací sprinteři v pelotonu zbudou, bude vítězství na Elysejských polích o to sladší. Boj o zelené triko bývá již zpravidla rozhodnutý, ale tady jde především o prestiž.

Velká čtyřka

Mnoho bylo napsáno o tom, že tato Tour bude velkým soubojem čtyř jmen – Chrise Frooma, Naira Quintany, Vicenza Nibaliho a Alberta Contadora. Je velmi nepravděpodobné, že by v Paříži stál na prvním stupínku někdo jiný, nebo dokonce se někdo jiný prodral na pódium. Avšak nástrahy prvního týdne jsou nemalé a zvláště kostky, pokud bude zlé počasí jako vloni všechny prověří.

Alberto Contador se pokouší o historický double Giro – Tour (resp. první od Marca Pantaniho v r. 1998), čímž by ještě zvýraznil a potvrdil svoji pozici nejdominantnějšího GC jezdce postarmstrongovské éry. Nicméně jeho první pokus v r. 2011 nebyl příliš úspěšný a to byl na Giru mnohem dominantnější. Ale nesházelo mu mnoho. Letos měl v předposlední etapě menší krizi a je otázkou zda ve velmi těžkém třetím týdnu na Tour nebude takových krizí více. Proti němu hovoří také těžší soupeři a věk se nedá zastavit. Jeho výhodou mu bude obrovská taktická vyspělost a zkušenosti, schopnosti využít i nepřízně osudu. Bude doufat také ve větší podporu a chránění od svého týmu, který na tom na těžkém Giru nebyl nejlépe.

Chris Froome po podivném startu do sezóny, kdy střídal dobré výkony se závody kdy odstoupil díky zdravotním potížím, ukázal na Dauphinné opět svoji dominantní tvář a svým vetřelčím stylem vyhrál dvě horské etapy po sobě, jakož i celý závod. I když letos není v trase tolik kilometrů proti chronometru, nemusí mu to vadit, protože je zdá se ve své nejlepší formě i v horách. Kritický však pro něj a jeho tým může být první týden. Vloni dostalo jeho ego pořádnou ránu ještě než se dostal na kostky a sebevědomá prohlášení o dominanci na staré dámě po dobu pěti let už z úst nevypouští. Od roku 2012 se mašina kolektivního pojetí Sky na GT závodech (naštěstí) trochu zadrhla, uvidíme zda dokáží být opět dominantní silou v důležitých okamžicích.

Tichý Nairo Quintana je nejmladším ze čtyřky favoritů, ale v minulých dvou letech dokázal, že je zrozen pro to být prvním Kolumbijcem v historii, který ovládne Tour. Připravoval se v klidu rodných hor a na Route du Sud ukázal, že Contadorovi v horách stačí v pohodě. Jeho pověstný „pokerface“ musí temperamentnější soupeře pěkně štvát. Bude tohle už jeho rok? Zde se o něm dá zjistit víc informací, než o něm bylo prozatím známo dohromady.

Sicilský žralok Vicenzo Nibali má podobnou sezónu jako vloni, nic moc jaro, občasné záblesky formy. Na Dauphinné byl den ve žlutém, ale v zbývajících etapách jakoby se šetřil. Opětovné vítězství na domácím šampionátu mu ale zvedlo pořádně náladu, protože letos byl bez vítězství. Vítěze všech tří GT z posledních pěti let nelze podceňovat. Proti ostatním má výhodu odolnosti při nepřízni počasí a skvělé ovládání kola, což se může v prvním týdnu projevit zejména na kostkách (stejně jako vloni) nebo v mokrých a technických sjezdech, kterých bude letos hodně. A pokud se k tomu přidá stejně skvělá Astana jako na Giru, nelze říci že by byl tím čtvrtým vzadu.

nibaliNibali vyhrává domácí šampionát. (zdroj: cyclingnews.com)

…a ti další

Nelze je snad ani nazvat v této konkurenci černými koni, spíše favority „druhého sledu“. Ti, kteří by měli doplnit desítku v závěrečném pořadí (nehledě na velkohubá předzávodní prohlášení) by měli být nejspíš Thibault Pinot, Teejay van Garderen, Baude Mollema,Wilco Kelderman, Joaquin Rodriguez, Alejandro Valverde a Jakob Fuglsang. Tour je obecně tak náročná a hlavní hvězdy jsou v takové formě, že většinou nedochází k velkým překvapením v podobě málo známých jmen v popředí tak jako na Giru nebo Vueltě. Možná překvapí znovu Francouzi z AG2R a nebo někdo ze (super)domestiků zastoupí svého lídra.

Francouzská renesance

V uplynulých několika letech se domácí závodníci obdivuhodným způsobem dostali opět na výsluní k všeobecnému nadšení fanoušků. Navíc závodní styl jejich hlavních hvězd naštěstí nedoznal změn a je vítanou protiváhou oproti strojovému koukání se na wattmetry. Thibault Pinot je často přidáván jako černý kůň ke čtyřem výše uvedeným favoritům. Jeho vítězství v královské etapě na Tour de Suisse bylo i přes nepřítomnost hlavní konkurence odvážně hozenou rukavicí. Domácí publikum ho požene vpřed a nemusí se obávat časovek.

Romain Bardet zvítězil ve etapě na Dauphinné, která bude i letos na Tour, a bude chtít alespoň zopakovat své šesté místo z loňska. Od JC Perauda, vloni druhého, asi letos i kvůli přerušované přípravě a věku nelze tolik očekávat. Na etapová vítězství mohou útočit vždy agresivní Pierre Rolland, Tony Gallopin a Warren Barguil, pro něhož je to první Tour.

Nacer Bouhanni, Arnaud Démare a Bryan Cocquard. Škoda jen že Bouhanni se nepříjemně zranil na domácím mistroství, bude tak zřejmě poloviční i pokud neodstoupí hned v úvodních etapách.

Týmové sestavy

Na Giru jsme viděli naprostou dominanci jediného týmu – Astany. Ta si z ostatních dělala trhací kalendář a ve chvílích, kdy se hlavní pole zúžilo na patnáct, dvacet lidí, astaňáků tam bývalo šest a zběsilým tempem ořezávali hlavní pole favoritů jak tužku z kohinooru. Tady bude Astana také silná, nicméně tlak očekávám spíš ze strany Sky a hlavně Movistaru, který se lepší s každou GT nehledě na obsazení. Saxo se snad poučilo a nebude se fanfarónsky producírovat na čele pelotonu jak na Giru a pošetří síly na důležité okamžiky. Útok v echelonu jako v roce 2013 může být klidně zopakován. Otázkou je jak s týmem a taktikou zacvičí Tinkoff, pokud opět usedne týmového auta.

Od domácích druhodivizních týmů Cofidis, Europcar a Bretagne-Seché je možné očekávat aktivní pojetí s množstvím zástupců v únicích. Překvapit mohou Sepulveda, Navarro a již zmiňovaný Bouhanni s Rolandem a domácím miláčkem Voecklerem. Bora bude po odchodu Königa spoléhat na Nerze. MTN-Quhubeku bude zajímavé sledovat nejen pro to, že je to první africký tým na Tour, ale jeho účastníci budou podle mě z proconti týmů nejvýraznější. Boasson Hagen nebo Louis Meintjes mohou urvat etapu.

Češi

Důkazem zvedající se úrovně české profesionální cyklistiky je letošní účast našich čtyř borců. A nebudou jen do počtu! Jan Bárta se podruhé účastní Tour a bude po boku Nerze jedním z lídrů Bory. Tým na něj bude spoléhat zejména v prologu a šance na dobrý únik bude velká. Leopold König pojede po úspěšném Giru bez nervů, bude jedním z posledních pomocníků Frooma a tahoun do časovky. Individuální úspěch v etapě nemusí tímto být ale vyloučen. Zdeněk Štybar je nakonec na startu, ačkoliv nad jeho jménem byl díky narození potomka (to se nedalo lépe načasovat Štyby?) dlouho otazník. Jeho pozice v týmu je dobrá, nemusí moc pracovat na Cavendishe ani na žádného vrchaře a může se pokusit o nějaký dílčí úspěch, třeba v etapě na jeho oblíbených kostkách. Čerstvě očištěný a psychicky silnější Roman Kreuziger bude pro svého lídra velkou pomocí. Objeté Giro by mu mělo vrátit závodní rytmus a Roman se bude snažit zopakovat svůj skvělý výkon z roku 2013. Z předzávodních prohlášení vyplývá že bude spíše pomocníkem pro střední kopce, ale uvidíme.

LBL15-Caruso-KreuzigerRoman Kreuziger útočí na Lieége – Bastogne – Liége (zdroj: profimedia.cz)

Další zápletky

Neúčast Marcela Kittela trochu snižuje zajímavost boje o zelené tričko a v hromadných dojezdech. Organizátoři opět trochu upravili bodový systém, který zvýhodňuje klasické sprintery oproti těm co přejedou i kopec a bojovat se tak bude o každou prémii. Vítěz posledních tří trikotů Peter Sagan, je i přes slabší vstup do sezóny a kritiku od svého mecenáše Tinkoffa, opět největším favoritem. V Kalifornii,Švýcarsku a na mistrovství v Žilině ukázal, že jeho forma jde správným směrem. Nevýhodou pro něj však je, že oproti ostatním ryzím sprinterům bude muset pracovat na Contadora, pokud ten bude na dohled žlutého dresu, a sám nebude mít k ruce celý tým snad jen jednoho či dva závodníky. Mark Cavendish bude chtít navázat na své úspěšné roky na Tour po loňském pádu a sesazení z trůnu nej sprintera od Kittela. Zajímavé je, že letos nemá ještě vítězství na závodě nejvyšší kategorie a je otázka zda to bude stačit na letos zářícího Alexandra Kristoffa, který od klasik výrazně zhubl a útok na zelený dres avizoval. Leadouty mají oba srovnatelně kvalitní. Tuto trojku papírových favoritů budou chtít co nejvíce narušit němečtí džentlmeni André Greipel a John Degenkolb a stále se lepšící Michael Matthews.

Je skoro zbytečné zmiňovat že Adam Hansen je opět v sestavě Lotta. Na Giru solidně potrénoval a na Tour si půjde za etapou. Zajímá mě, co předvede Richie Porte. Zda se od něj dočkáme oddaného výkonu superdomestika se slabšími dny jako v roce 2013, či bude chtít předvést, že je schopen zajet celé tři týdny na GC pokud jede bez tlaku, nebo se dokonce pokusí o malou revoltu i vzhledem díky tomu, že mu končí smlouva. Zkušení eskapisti Sylvain Chavanel a Thomas Voeckler povedou své týmy do boje, ale francouzskou zástavu asi budou držet výše jiní. Vítěz loňských dvou etap Rafal Majka se zdá se dostává do formy, otázkou je jaká bude jeho role v týmu. Jeho krajan Michal Kwiatkowski bude jezdit na Tour v duhovém, ale nedávné švýcarsko zatím ukázalo že to bude spíše v grupettu. Toniho Martina nemusí mrzet nedostatek dlouhých časovek, vloni ukázal že i v úniku se mu může málokdo rovnat. Zajímavé bude také sledovat na první Tour mladé bratry Yatesovy (zvláště Simon si letos na jaře vedl dobře) a zda Orica i s nimi ovládne týmovou časovku. Rui Costa předvedl na Dauphinné kvalitní výkon, je ovšem otázka zda se bude soustředit při takovéto konkurenci na GC či na etapy. To samé bude platit zřejmě i o duu z Garminu – Danielu Martinovi a Andrewu Talanském.

Takže pěknou podívanou (na kolo asi sedne v červenci prach)!

Tour de France  2012 stage - 16

Příspěvek byl publikován v rubrice At races. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u 102. ročník staré dámy

  1. Climber napsal:

    Alien mode on and off. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *