Tour 2015 – shrnutí

Letošní Tour je u konce. Byla velmi opět nabitá vzrušujícími momenty, ostatně jak tento svátek cyklistiky vždy bývá. Závodníci brali každou etapu útokem a nebyl den kdy by se něco zajímavého nestalo. Kdo byli tedy hlavní aktéři, ať už vítězové či poražení.

Chris Froome byl letos nejlepší a vyhrál zaslouženě. I když trasa nebyla pro něj ideální, tedy bez časovek, ukázal že jako závodník vyspěl a v kombinaci se skvělým týmem dokázal získávat cenné vteřiny a minuty na konkurenty během celých tří týdnů. Závěrečné ohrožení Quintanou si už pak mohl dovolit a možná i tím posledním dnem, kdy našel v Nairovi svého rivala pro další sezóny, naznačil pochybovačům že není stroj (mimozemšťan, či podvodník), a že i pokud je v nejlepší formě může se najít někdo kdo jej nakonec porazí. Jeho výkon v 10. etapě byl ovšem zdrcující, v obrovském horku knokautoval v prvním velkém kopci konkurenci a po zbytek Tour byl již ostražitý a kontroloval s týmem její vývoj. Skoro by se dalo říci, že nestranným divákům Tour znechutil, ale po třech týdnech je jasné že to bylo pro něj jediné správné řešení, a nemělo smysl vyčkávat. Je zřejmé, že v době kdy už se (snad) nedopuje a kdy mezi závodníky nejsou tak velké výkonnostní rozdíly, neuvidíme neustálé přelévání pořadí, zázračné výkony a naopak hluboké propady, či zmrtvýchvstání, ale čím dál častěji urputnou taktickou bitvu, kdy budou vyhrávat maličkosti. Taková je i politika Sky a jejich “marginal gains“. Když Froome viděl v 10. etapě, že jeho protivníci na tom nejsou nejlépe, dal do toho prostě maximum.

 

Nairo Quintana

Kdoví jak by vše dopadlo, kdyby Tour nabídla ještě jeden těžký den v horách. Ale na kdyby se nehraje a ačkoliv byl Nairo stejně jako před dvěma lety v závěru Tour lepší než Froome, je nakonec opět druhý. Možná se mu stala osudnou už druhá etapa na větru, kde na Frooma ztratil 1:28. Kostky zajel mladý Kolumbijec až překvapivě dobře, k jeho štěstí jich bylo jen 13 km.

 

Alejandro Valverde se nakonec vklínil mezi velkou čtyřku a zaslouženě si vydobil první pódium na Tour. Jako jediný tým měli vepředu v pořadí dva lidi, možná mohli trochu víc zkoušet taktiku střídavého útočení na lídra. Ve 20. etapě se jim to povedlo dokonale. U Valverdeho ale není jisté, nakolik by byl schopný se pro úspěch Quintany naprosto obětovat, a je zase jasné že lepší je mít na pódiu dva lidi než jednoho. Možná tomu konečnému výsledku trochu obětoval individuální úspěch v etapě, protože příležitostí tam měl letos spoustu, ale vyplatilo se. Stárne jak víno a je vždy zábavné ho sledovat.

Nibali

I když mu budou někteří vyčítat, že útok v 19. etapě, kterou vyhrál byl nefér, zrovna ve chvíli kdy měl Froome potíže s kolem, zachránil tím pro sebe zatím ne moc dobře se vyvíjející závod. A navíc, posledních pár let se už moc v pelotonu tohle gentlemanství nenosí, každý se snaží využít chyb či nepřízně osudu protivníka. Enzo byl sice znovu na začátku velmi aktivní na kostkách, ale nic z toho nevytěžil, a když pak ztrácel v první horské etapě, Vinokourov ho na chvíli sesadil z pozice lídra týmu. Když pak ani Fuglsang nejel nic moc,  zase ho tam vrátil a i trochu naštvaný Vicenzo ve zmiňované etapě na La Toussouire předvedl odvážný dlouhý atak. Pokud by se ho přesto Astana pokoušela zbavit na konci sezóny jako neperspektivního, bylo by to od ní velmi hloupé. Vicenzo je pořád jedním z nejzajímavějších závodníků posledních let a bude favoritem každé Grand Tour na které bude startovat.

Alberto Contador se stal sám sobě i světovému pelotonu pokusným králíkem ve snaze dokázat zda lze v dnešní době vyhrát dvě GT po sobě. Resp. Kombinaci Giro – Tour. Odpověď je jasná – nelze. Protože kdo jiný než nejlepší GT závodník poslední dekády by to mohl dokázat. Všichni ostatní velcí lídři mají problém udržet svoji výkonnost vysoko po dobu několika měsíců, Albertovi se to vždy dařilo a často závodil od začátku roku až do konce. Nicméně tady bojoval s větrnými mlýny a čtyřmi lepšími soupeři, kteří na rozdíl od něj Giro nejeli a možná i přibývajícími roky. Příští rok bude pravděpodobně jeho posledním, bude zajímavé sledovat pro jakou GT se rozhodne. Konkurence se mu totiž pěkně rozrostla.

Peter Sagan počtvrté v řadě vyhrál zelený dres, navíc v 25 letech, k tomu není moc co dodat. Tinkoff a i určitě on sám jsou sice frustrovaní z toho že nevyhrál ani jednu etapu, ale způsob jakým Sagan bojoval téměř každý den o body i o vítězství je obdivuhodný. Na pomezí druhého a třetího týdne byl ve čtyřech únicích v řadě a právě tady si vybudoval rozhodující náskok. Organizátoři se mu sice snažili hodit klacek pod nohy tím jak bodovačku změnili, ale zároveň mu i pomohli v tom, že vytvořili několik dojezdů kde klasičtí sprinteři neměli šanci. A dokázal si tradičně Tour i užít jak je v jeho povaze.

Francouzi

Favorizovaní francouzští cyklisté byli ze začátku velmi rozpačití a nechali se zlákat do nástrah prvního týdne všichni do jednoho až na Tonyho Gallopina, který se dlouho statečně držel v popředí klasifikace. Možná ještě mladý Warren Barguil by se dal za první týden pochválit, ale ve vysokých horách už spíše ztrácel. Jeho konečné 14. místo, ale pořád potvrzuje jeho velký talent. Pinot, Bardet, Rolland i Peraud poztráceli v prvním týdnu moře času. Ale první tři se nakonec revanšovali domácímu publiku odvážnými eskapádami v horách. Pinot i Bardet vyhráli etapu a Rolland se nakonec vetřel do první desítky. Domácí diváci asi doufali v umístění někoho opět na pódiu, ale to by bylo při letošní tak skvěle obsazené Tour nereálné a tento výsledek je pořád potvrzením vzestupu francouzské cyklistiky.

Sprinteři

Čtyři první místa dělají z Andrého Greipela jasného krále sprinterů letošní Tour. Německá gorilla s tichým hlasem měla nejlépe sestavený vlak a načasovanou formu (naštěstí je jeho sprint lepší než jeho rap). Marka Cavendishe jakoby zabrzdila první nepovedená etapa do Zeelandu, kde po poziční chybě skončil 4. Sice poté vyhrál v etapě do Fougéres, ale jinak neměl na Greipela nárok. Nutno podotknout, že tato Tour byla pro klasické sprintery asi nejméně vděčná za poslední roky, celkem těch dojezdů balíku bylo jen 5, a to ještě v 2. etapě to byl balík značně zredukovaný.

Trochu zklamal Alexandr Kristoff, ve své skvělé sezóně získal na Tour jen dvě 3. místa. Michael Matthews byl bohužel od hrůzostrašného pádu ve 4. etapě dosti pomlácený, ale Tour nakonec statečně dokončil. O francouzských sprinterech se nedá říct to samé jako o jejich GC kolezích. Bryan Cocquard se sice dobře rval, ale na víc než jedno druhé a jedno třetí místo to nestačilo. Pořád to bylo ale lepší než u Demareho, a hlavně u Bouhanniho, který odstoupil po pádech už v 5. etapě.

Team Sky si letos zaslouží velký obdiv za kolektivní výkon. Frooma provezli všemi nástrahami úvodních dnů, zejména etapou na kostkách, nebo když se peloton rozdělil na větru. Zde hlavně zpečetili svoji víru v to, že letos mohou vyhrát a v první etapě v horách jí dal Froome razítko. Celých 15 dní museli hlídat žluťáka a dělali to skvěle. Geraint Thomas byl Froomův strážný anděl téměř celé tři týdny a sám mohl dlouho pomýšlet na umístění v první pětce, až předposlední horský den zaplatil za svoji tvrdou práci. Ale na člověka, který nikdy třítýdenní etapák nejel na pořadí a na jaře tak zářil na kostkových klasikách, je to obdivuhodný výkon a příslib. Sky v něm má dalšího potenciálního vítěze GT. Stejně tak Richie Porte i přes to, že ze Sky odchází, předvedl velmi oddaný výkon. Ve třetím týdnu jej sice brzdila nemoc, ale v 20. etapě kdy už “G“ Chrisovi moc pomoci nemohl, to byl právě on kdo svého lídra tahal na Alpe za letícím Quintanou. Wout Poels se po celou Tour zlepšoval a v závěrečných pasážích v Alpách byl hodně vidět. U Königa sice bylo znát, že Giro v nohou má, ale pracoval jak nejlépe mohl. I situaci, kdy někteří experti zpochybňovali Froomovu watáž při první horské etapě, ustál tým docela dobře, když svolal tiskovku a data ze SRM zveřejnil. Sky tak nepřestává vládnout už několik let po sobě světové cyklistice, a i přes občasná drobná zakolísání ukazuje, že jejich nastolená cesta nese ovoce.

Z dalších týmů asi nejvíce potěšila výkonem MTN Qhubeka. Nejenže Daniel Teklehaimanot nosil chvíli puntíky a stal se tak nejen ve Francii velmi populárním, ale Serge Pauwels si připsal 13. místo, své nejlepší na GT, a dresy MTN byly neustále vidět v únicích. Stephen Cummings jejich parádní kolektivní výkon završil skvělým vítězstvím v Mende, když mu Pinot s Bardetem dali trochu prostoru a pak ho marně stíhali nevěda, že je to bývalí dráhař. Pěkný kolektivní výkon předvedlo BMC v týmové časovce.

Čtyři čeští mušketýři

Naši se rozhodně neztratili, všichni měli sice své povinnosti, ale patřili mezi základní kameny svých týmů a byli vidět. První Tour Zdeněka Štybara dopadla fantasticky. Vrhl se do toho hlavou, a i když nedopadl dobře jeho pokus roztrhat pole v etapě na jeho oblíbených kostkách, využil v 6. etapě zmatku po pádu Martina a vyhrál etapu po útoku na posledním kilometru. Je to první české vítězství od r. 2001 a Jána Svorady.

Jan Bárta byl snad v polovině všech úniků. Sice mu nevyšla díky problémům s technikou úvodní časovka, ale zdravě se naštval a hned v následujících dvou etapách ho bylo možné vidět na čele. Účastnil se pak i velkých úniků v Alpách a bylo vidět, že jeho forma je nejlepší jakou kdy na GT měl. Celkové 25. místo je fantastické.

Roman Kreuziger nebyl po Giru úplně v top formě. Pracoval hodně dobře prvních 9 dní na rovinách, v Pyrenejích měl trochu krizi a Alberto byl často poměrně osamocen, což nejde ale jen na jeho vrub. V Alpách se nakonec Roman zlepšil a objevil se i ve dvou únicích, ze kterých Saxo nic nevytěžilo. Konečné 17. místo je fajn, ale bylo vidět, že ani jemu kombinace Giro – Tour nebude svědčit. Ale jsem rád,  že vůbec Tour po dvou letech jel.

Leopold König si odvedl svoji práci ve Sky pro Chrise Frooma a zaslouží si také palec nahoru. Akorát se mi zdálo, že ve vyjádřeních pro média je vidět, že se s touto rolí domestika jen těžko smiřuje, protože za léta působení v PSK a Netappu ji tak úplně nepoznal. Ve Sky to bude mít na denním pořádku, tady se mohl učit správnému přístupu od Thomase nebo Porteho.

Další letošní příběhy

Teejay Van Garderen se slzami v očích slézá po druhém volném dni z kola a vzdává pro něj tak dobře rozjetou Tour.

Adam Hansen si to zase užívá, i přes těžký pád dokončuje svoji 12. GT v řadě.

Didi the Devil nakonec v důchodu ještě není, a i přes dvě operace kolen mu to stále skáče. Diváci přišli v obrovských davech, bohužel někteří jedinci se nechovali zvlášť ke žlutému trikotu příliš sportovně.

Orica neměla letos sice moc důvodů k radosti, ale ten tým je mi prostě ohromně sympatický ve všem co dělá.

Rohan Denis má sice na časovkářské koze zvláštní posed, jakoby se na ní nemohl se svou dlouhou postavou vlézt, a působí trochu rozevlátě, ale v technickém prologu (i v TTT) ukázal obrovskou sílu. Povedlo se mu tak v jednom roce mít rekord v hodinovce a současně držet žlutý dres.

Sympaťák Ivan Basso po prvním dnu volna bohužel musel odstoupit kvůli rakovině varlat. Contadorovi by Ivan ve výborné formě hodně pomohl.

To Greg Van Avermaet odstupoval díky příjemnějším povinnostem, narození potomka. Navíc jeho vítězství v Rodez, kdy porazil jak jinak než Petera Sagana, bylo ukázkou sázky na jednu kartu. GVA to ne vždy vyjde, často bývá blízko, ale tady za to vzal a nedal Peterovi nejmenší šanci ho ospurtovat.

Eduardo Sepulveda z Bretagne Seche byl díky své hlouposti diskvalifikován, když se nechal popovézt ke svému týmovému autu vozidlem AG2R. Přitom do té doby byl tento nadějný Argentinec na 19. místě.

Perrig Quéméneur a Pierre-Luc Perichon byli neustále v únicích, jak se na druhodivizní Francouze sluší.

Matthias Frank se nenápadně v úniku propašoval do desítky. Mnozí poté čekali že odsud zase v posledních těžkých etapách vycouvá, ale jemu se podařilo držet se s favority a desítku uhájit.

Objevem Tour se stal Alexis Vuillermoz, na krátkých strmých dojezdech byl mladý Francouz vynikající. Zvláště na Mur de Bretagne, kde útočil tak dlouho dokud se mu nepodařilo odskočit a zvítězit.

Vousáč Simon Geschke udělal radost všem fanoušků německé cyklistiky, kteří měli možnost po letech Tour sledovat i v domací německé TV, a parádním útokem z úniku  dlouhým 45 km v horském terénu zvítězil v Pra Loup. Spolu s Tonym Martinem a Greipelem tak Němci vyhráli 6 etap.

Joaquin Rodriguez zvítězil ve dvou etapách, když už to nestačilo na boj o GC. Sice chvíli ještě zkoušel útočit na puntíky, ale v závěru neměl sílu. I tak klobouk z hlavy pro tohoto veterána.

Robert Gesink dokázal, že i po zdravotních problémech které měl, může být tam kde před lety. Ve výborně obsazeném závodě je 6. místo pro něj velký úspěch a jasná odpověď těm, kteří mu už nevěřili.

Tony Martin prohrál v úvodní časovce o necelých 5 sekund, ale jeho touha obléci poprvé v kariéře žlutý dres byla tak velká, že se nakonec mohl radovat. Ještě ve druhé etapě mu ji pokazil kamarád Cavendish, když se na pásce nechal předjet Cancellarou, ale odvážný útok v závěru 4. etapy už slavil úspěch. Radost celého týmu v cíli pak vháněla do očí slzy čiré radosti. Škoda jen že si ho pak víc neužil. Nicméně pro mě to byl asi nejsilnější okamžik celé letošní Tour.

Tak zase za rok, Adieu.

Příspěvek byl publikován v rubrice At races. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Tour 2015 – shrnutí

  1. boldrick napsal:

    Pekne sesumirovane, diky.
    Aussies jsou super, zadne breceni nad osudem a uzivaji si to kazdy den.
    Bassovi drzim palce, ale kdes nasel tu jeho vybornou formu? :).
    Tu ztratu Quintany dobre popsal inrng, ve smyslu, ze tady matematika nefunguje. Nejde to brat tak, ze kdyby nechytil tuhle „hloupou“ ztratu, ze by vyhral Tour. Kdyby na vetru neztratil, zavod by vypadal jinak a Sky by se prizpusobilo.
    Martin a Cav kamaradi? 🙂
    Krome smutnych pribehu me asi nejvic dojal vyraz v tvari Porteho pri dojezdu na Huez. To bylo na obliceji namalovane stesti, necekal bych to u odchazejiciho jezdce. Sto procent pro lidra a jeste z toho byl nadseny.
    Utok Sky na prvnim kopci byl podle me pripraveny dopredu. Velmi chytre. Sky v plne palbe, naopak souperi papirove (a pak i skutecne) oslabeni – tapajici Nibali, unaveny Contador, nerozjety Quintana. Proc cekat do tretiho tydne?

    • senor napsal:

      Jo, ty videjka Oricy sem objevil až teď a musím je zpětně zkouknout. Hlavně Ween dog 🙂
      Tak Cav po dojezdu vlepil Tonymu takového hubana že jsou možná víc než kámoši. U toho Bassa to bylo spíš „kdyby tu formu měl“…
      dík za doplnění

      • boldrick napsal:

        Tak mozna uz se vztahy srovnaly, Martin nebyl z prichodu Cava nadseny a Lefevere je spolu moc nestavel.

      • chomisek napsal:

        jj Ween dog me nekolikrat dostal do kolen(selfie stick, startovni cisla na kapsach…), a ty prosrihy na vrciciho psa 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *