Giro

Publikováno 2.5.2016 | Autor: senor

Hurá, je tu Giro, první Grand Tour sezóny a pro mnohé ta nejlepší z hlediska kombinace sportovní úrovně a zároveň tradic, historie. Sami závodníci o Giru říkají že je pohodovější, ne tak zatížené stresem jako Tour, vše plyne v uvolněné italské atmosféře. Takže co nám nabídne další ročník závodu, kde se muži nestydí nosit růžovou?

Trasa

Trasa je vyvážená, bez nějakých výraznějších novinek a výstřelků. Tedy ne tak extrémní jako za Zomegnanovy éry, ale přesto velmi těžká. Minulý rok se Alberto Contador přesvědčil, že vyhrát po sobě Giro a Tour je nemožné a letos to ani nikdo nezmínil. Giro je prostě příliš těžké, čas na regeneraci krátký a konkurence na každém závodě obrovská. Letos nabízí organizátoři větší šanci sprinterům v několika etapách v první polovině závodu. Pojedou se také tři individuální časovky, tedy jedna kratší, jedna pěkně dlouhá a zvlněná, a jedna vyloženě horská. Týmovou časovku letos Giro nenabízí. Únikáři papírově nebudou mít letos moc příležitostí, ale určitě se někteří nezmaři pelotonu prosadí. Tradiční ikonické kopce jako Stelvio, Gavia, Zoncolan nebo Mortirolo se letos nekonají, ale hornatá Itálie má vždy z čeho vybírat.

Na trase vidím dva problémy, které mohou významně narušit průběh závodu. Když Giro startovalo v Nizozemí posledně v roce 2010, byl z toho masakr s velkým množstvím pádů a odstoupení. Start Grand Tour je vždy nervózní a umístění etap v zemi tulipánů je vždy problematické díky množství tzv. „road furniture“, tedy různých ostrůvků, pangejtů, kruháčů, přechodů atd. Peloton řítící se 50-ti km rychlostí bude mít co dělat aby se všem nástrahám vyhnul, ale doufejme, že pádů bude co nejméně.

U etap 19, 20 a v Dolomitech, mám obavy z uplatnění bezpečnostního protokolu UCI vztahující se k počasí. Giro bývá vzhledem k umístění v roce na počasí nejcitlivější a mnohokrát už závodníky v horských průsmycích zaskočil sníh. Letošní jaro je poměrně studené, na Tirrenu byla zrušena etapa a sněžilo dokonce i před týdnem na Liége. Ve zmiňovaných etapách na konci závodu mají jezdci šplhat na Col de la Bonette a Colle del Agnello, obojí přes 2700 m n. m. Snad mají pořadatelé nachystány nějaké náhradní trasy v případě, že by se bezpečnostní protokol musel uplatnit. Nicméně i případná hrozba zrušení těchto etap může znamenat zajímavější závod a boj o každou vteřinu ve všech etapách. Giro není Tirreno, aby jeho průběh zvrátila jedna etapa a Nibali tak nebude mít právo na to láteřit.

Sníh ke Giru patří. Vicenzo Nibali vyhrává etapu v r. 2013 (zdroj: velonews.competitor.com)

Pozitivní pro závodníky je to, že kromě přesunu z Nizozemí na jih Itálie, nebude jinak velké množství dlouhých transferů mezi etapami. Pojede se pěkně od jihu na sever a tam od Friuli do Piemonte.

1. etapa – spíše než o prolog se jedná o plnohodnotnou časovku na 9,8 km. Je techničtější s několika zatáčkami, Tom Dumoulin bude chtít doma jistě zvítězit.

2. a 3. etapa – jsou sprinterské etapy mezi Arnhemem a Nijmegenem. Budou určitě náročné a nervózní. Pokud se přidá ještě boční vítr, dá čekat snaha silných týmů o vytvoření terezínů.

4. a 5. etapa – po pondělím volnu se závod přesune na jih do špičky italské „boty“. První dvě etapy v Itálii by měly být rozehřívací s dojezdem pro sprintery. I když v té páté je poslední km na kostkách a do mírného kopce.

6. etapa – nabízí první test nohou favoritů. Cílový kopec na Roccarso vypadá na papíře jako ne úplně náročný, má celkem 16 km a jeho sklon se málokdy posune nad 7 %. Do cíle by měla dojet větší skupina, i když někdo může ztratit.

7. a 8. etapa – 7. etapa je opět typicky sprinterská s žádným zádrhelem na konci. Zato 8. etapa může být zajímavá. Její plochý profil naruší 20 km před cílem stoupání na Alpe di Poti, 8 km dlouhý kopec s prudkou pasáží, ale hlavně se sterratem, tedy štěrkovým povrchem.

9. etapa – časovka na 40,5 km. Má poměrně hodně zatáček a hlavně je členitá i výškově. V druhé půlce nabízí asi 5 km kopec. Zde nastane první výraznější rozčlenění mezi GC favority. Ale ti, co ztratí, budou mít ještě spoustu času případnou ztrátu dohnat v horách.

V minulém roce byla dlouhá časovka velmi zásadní, bude i letos? (zdroj: www.cyclingnews.com)

10. etapa – po dalším dni volna je na pořadu těžká klasikářská etapa. Chybí v ní sice delší stoupání, ale celý den se pojede nahoru dolů, takže na cílovém kopci, který má necelých 8 km mohou mít někteří závodníci těžké nohy

11. a 12. etapa – tyto etapy by měly být dalšími dvěma příležitostmi pro sprintery. Je možné, že po nich část z rychlých mužů odstoupí, protože následující terény nebudou nic pro ně.

13. etapa – žádný ze 4 vrcholů v této etapě neměří přes 1000 m, ale všechno jsou to těžké krátké stojky na úzkých cestách na hranicích se Slovinskem. Vrchol posledního stoupání je 14 km před cílem, takže je možné očekávat příjezd menší skupinky favoritů.

14. etapa – epická etapa v srdci Dolomit. Obsahuje klasická stoupání na Passo Pordoi, Sella, Valparolla, Giau a další hory v této překrásné krajině. Snad bude přát závodníkům (a taky divákům) počasí.

Jeviště pro epickou etapu v Dolomitech je připraveno. (zdroj: www.cyclingweekly.co.uk)

15. etapa – časovka na 11 km do vrchu a pěkně strmého. Od 3. km je sklon stabilní mezi 8-9 %. Takový Mikel Landa by zde mohl dohnat případnou ztrátu z předchozí časovky.

16. etapa – kratší záležitost, 132 km, možná příležitost pro únik, zvláště po posledním volném dni. Ale ani favorité nebudou mít nouzi o zábavu, posledních 20 km je těžký kopec a pak technický sjezd a krátký kopec do cíle.

17. a 18. etapa – pokud po předchozích strastech v závodě zůstali ještě nějací sprinteři, tyto etapy mohou být pro ně odměnou. 18. je zkomplikovaná dvěma prudký kopci na konci a taky délkou 240 km.

19. a 20. etapa – finále s mohutnými dlouhými kopci na hranicích s Francií. Stoupání do střediska Risoul není moc dlouhé ani prudké, ale po třech týdnech bude znát, komu zbyly ještě síly. 20. etapa je pak označena jako královská, 4100 m převýšení jen na 134 km, žádná rovina. Kopce opět nejsou tak prudké jako v Dolomitech, ale poslední dva v závodě mají délku 20 km!

21. etapa – poklidný dojez Gira tentokráte do Turína.

Troika favoritů

Vicenzo Nibali prožil turbulentní minulý rok. Po vítězství na Tour v roce 2014 u něj nastal určitý útlum. Za loňské čtvrté místo ve Francii byl spíše kritizován, pak ho vyhodili z Vuelty za držení se doprovodného vozu a i vítězství na Lombardii byla pro mnohé slabá náplast. Letos jede na Giro dokázat hlavně sám sobě, ale taky svému náročnému šéfovi Vinokurovi, že může vyhrávat velké závody. Formu na jaře má zatím trochu záhadnou, ale to u něj nic neznamená jak jsme se mohli už několikrát přesvědčit.

Mikel Landa neměl v letošním roce na růžích ustláno poté, co se na začátku sezóny dlouho dostával z nemoci. Nicméně na Baskicku a hlavně vítězstvím na Trentinu potvrdil, že je na dobré cestě. Vloni byl objevem Gira, letos bude poprvé lídrem a může ukázat, co v něm vězí. Trochu slabinou je pro něj dlouhá časovka, ve které může na některé specialisty ztratit.

Alejandro Valverde Giro nikdy nejel, formu vždy směřoval na jarní klasiky a pak na Tour a Vueltu. I když to se u něj říct ani nedá, protože on je prostě vynikající od jara do podzimu, a letos se na Giro speciálně připravoval. Bude chtít přidat své druhé vítězství v GT. Duben ukázal, že je v dobré formě po vítězství na menších závodech ve Španělsku a hlavně čtvrtým zářezem na Valonském šípu. Jeho výborný sprint na konci etap může být klíčem k zisku mnoha cenných bonusových vteřin.

Valverdemu zima na Liége moc nechutnala (zdroj: velonews.competitor.com)

Druhý sled

Rigoberto Urán byl na Giru už dvakrát druhý, a po změně týmu se bude chtít určitě prodrat na pódium. Na Romandii ukázal slušnou vrchařskou formu. V časovce to ale není od něj tak dobré jako když byl v Ettixu. Rafal Majka nebyl na jaře moc vidět, na Giro se připravoval zvolna bez výrazných výsledků, ale v horách bude určitě zarytě sledovat kola těch nejlepších. Maličký Domenico Pozzovivo už lehce stárne, ale na první pětku může mít. Andrey Amador bude chtít potvrdit, že jeho minulé 4. místo nebyla náhoda, od té doby je totiž neviditelný. Spíše ale bude pouze pomáhat Valverdemu. Tom Dumoulin má zálusk na obě časovky. To, zda pojede na pořadí asi určí jeho momentální rozpoložení, on sám totiž asi neví co od svého těla čekat. Jeho loňská Vuelta byla pro všechny překvapením. Jhoan Chaves se každý rok zlepšuje, jak na tom ale bude s formou a jak mu bude sedět trasa a profily Gira je velká otázka. Ryder Hesjedal vloni ukázal, že ještě nepatří do starého železa, když byl pátý. Letos se pokusí ještě najít motivaci zajet aspoň do desítky.

Černí koně

Giro není letos tak kvalitně obsazeno jako v minulých ročnících, takže v první desítce by se mohlo poprvé v kariéře objevit pár překvapivých jmen. Řada týmů nejede vůbec s ambicemi na celkové pořadí, ale spíše se snahou na dílčí úspěchy v etapách.

Asi nejskloňovanějsí jméno je Ilnur Zakarin. Letos měl výborné jaro, jestli ale dokáže vydržet strasti tří týdnů, to ukáže až čas. Třetí týden pro něj bude kritický. Dvojce z Astany Tanel Kangert a Jakob Fuglsang by se v případě nepřítomnosti Nibaliho prala o lídrovství, takto musí čekat, jakou strategii vymyslí jejich stáj a lídr. Oba jsou ale dobře připraveni, což ukázali Trentinu.

Z dalších závodníků, kteří mohou překvapit v pořadí, nebo se alespoň pokusit o některou z těžkých etap jsou to: Omar Fraile, Igor Anton, Joe Dombrowski, Davide Formolo, Gianluca Brambilla, Alexandre Geniez, Sergey Firsanov, Przemyslaw Niemiec, Carlos Betancur a Steven Kruiswijk.

Sprinteři

Množství plochých etap přilákalo na Giro početnou sestavu kvalitní sprinterů. Nechybí zde Marcel Kittel, který bude testovat svůj spurterský vlak před Tour, André Greipel, jemuž se osvědčila účast na Giru v minulém roce (zajel pak skvěle na Tour), vítěz San Rema Arnaud Démare (tifosi asi na něj budou pískat) a talentovaný mladík z Oricy Caleb Ewan. Domácí sestava sprinterů nabízí to nejlepší z Italů – Giacomo Nizzolo, Elia Viviani, Jakub Mareczko, Sacha Modolo, Sonny Colbrelli, Mateo Pelucchi či Matteo Trentin.

Greipel versus Kittel, německý sprinterský souboj vypukne na Giru. (zdroj: www.t-online.de)

Další významná jména

Fabian Cancellara si letos dělá kolečko po svých oblíbených závodech a loučí se s nimi. A nutno dodat že ve velkém stylu. Formu má skvělou, obě časovky co letos jel, vyhrál a právě ty budou jeho cílem. Adama Hansena zmiňuji v každém přehledu GT a asi ještě nějaký čas budu. Železný muž světového pelotonu jede 14. Grand Tour v řadě.

Týmy

Dá se očekávat opět výrazná dominance Astany, i když patrně ne taková jako v minulém roce. Ale Giro je prostě závod, na který se Kazaši umí připravit. Sky i Movistar mají kvalitní týmy, takže tyto tři ekipy budou diktovat tempo ve vysokých horách. Ostatní lídři nemají tak silnou podporu, možná ještě AG2R, Katusha a Cannondale na tom nemusí být zle. Ale takový Majka, Hesjedal, Brambilla, Chaves, Dumoulin nebo Niemiec budou často v popředí izolováni (pokud tam tedy vůbec budou). Z divokých karet jsem zvědav, jak se povede všeruskému Gazpromu. Malé Italské týmy Southeast, Nippo a Bardiani budou rády za ukořistění jedné etapy, na posledních Girech se to dařilo jen Bardiani.

Z Čechů nejede letos Giro nikdo, ale i tak to pro všechny fanoušky dobré cyklistiky bude zážitek.

Bude mít Stefano Pirazzi příležitost ke svému vítěznému gestu? (zdroj: www.lastampa.it)