Tour č. 106

A je to zase tady. Tour, největší závod roku. Tři týdny ostře sledované podívané v krásné Francii. Proč se na ni letos dívat, kdo bude favorit a jaké nachystali organizátoři novinky, se pokusím shrnout v tomto preview. 

Trasa

Pořadatelé opět připravili zajímavou trasu, spíše pro vrchaře, s celkem pěti dojezdy na kopec.  Ale nechybí i některé tradiční prvky pro puristy. V prvním týdnu je několik zajímavých klasikářských etap a jeden dojezd na kopec. Časovek je opět méně, což je dlouhodobý trend, jedna je týmová, druhá středně dlouhá individuální. Opět jsou zařazeny krátké horské etapy a v závěru čeká na závodníky nálož tří etap za sebou, kdy pokaždé vyjedou nad 2000 m n.m. Celá trasa vede od severu k jihu spíše ve východní části Francie, nelze tak čekat etapy ovlivněné větrem z Atlantiku. 

Novinkou je v osmi etapách nový systém bonusů na většinou předposledním kopci před dojezdem. Cílem je udělat závod zajímavější už před cílovým stoupáním. Bonusy mají hodnotu 8, 5 a 2 s pro první tři závodníky a mohou hrát významnou roli. V cíli etap samozřejmě zůstávají bonusy 10, 6 a 4 s. 

Startuje se v Belgii s poctami Eddymu Mercxovi plochou etapou s pár kopci pro okořenění a ustanovení prvního nositele puntíkovaného dresu. Dojezd je pro sprintery, bude to tuhý boj o cenný první žlutý dres i když pouze jen asi na den. Druhý den je totiž na programu týmová časovka na 27,6 km. Třetí den se přejíždí hranice do Francie, v závěru etapy čekají zubaté kopečky i s prvním bonusem. Šance pro klasikáře. I ve čtvrté etapě číhá na konci kratší kopec, který může být překážkou pro některé sprintery. Pětka už slibuje ve druhé půlce zajímavou zápletku se třemi kopci okolo 5 km délky. Šestá etapa ve Vogézách již nabízí první test vrchařům, celkem 7 klasifikovaných stoupání, z toho 3 jedničky a cíl na těžkém kopci Planche de Belles Filles. Sedmá etapa je s 230 km nejdelší v závodě a v závěru plochá jako placka. Osmá etapa bude opět klasikářská, na závodníky čeká celkem 7 kopců druhé a třetí kategorie v Masiffu Central. Devátá etapa vychází na svátek dne dobytí Bastilly, domácí jezdci tak na budou chtít uspět v úniku v této zvlněné etapě. Dojíždí se v rodišti Romaina Bardeta. Desátá etapa se jede překvapivě ještě v pondělí a je pro sprintery. 

Po úterním volném dni nás jedenáctá, spíše plochá etapa přiblíží k Pyrenejím. Ve dvanáctce, první pyrenejské etapě, čekají ve druhé půlce kopce Peyresourde a Hourquette d’Ancizan. Nicméně sjezd z druhého do cíle je cca 30 km. Poté následuje v tradičním městě Tour Pau jediná individuální časovka na 27,2 km, která je lehce zvlněná, ale ne zas tak aby nenahrávala specialistům na tuto disciplínu. Následuje druhá pyrenejská horská etapa, jen 117 km, ale cíl je konečně zase na bájném Tourmaletu, který bývá často až trestuhodně používán v půlce etapy. Důležitý čtyřdenní pyrenejský blok vyvrcholí novým dojezdem na kopec Prat d’Albis. 

Po druhém volném dni je šestnáctá etapa další šancí pro přeživší sprintery. A pak začíná alpské krešendo. Předehrou je etapa do rovněž tradičního Gapu, která bude pravděpodobně kořistí úniku. V 18. etapě čeká hrozivá svatá trojice vrcholů v podobě Col de Vars, Izoardu a Galibieru, všechny přes 2000 m. Do cíle je prudký sjezd dlouhý 19 km. Tato etapa by se zřejmě dala označit letos za královskou. Kratší páteční etapa stoupá z 585 m n. m. až do 2770 na Iseran. Pak následuje sjezd a cíl je na vrcholu v lyžařském středisku Tignes. Vyvrcholení přijde v sobotu stoupáním do Val Thorens, který i když má v průměru 5,5 % je 33 km dlouhý! Obě po sobě jdoucí etapy mají kolem 130 km, slibují tak útočnou podívanou od začátku do konce. Zajímavé je, že žádný ze zásadních kopců druhého a třetího týdne nedosahuje průměrného sklonu nad 8 %. Jen “planina krásných dívek” v prvním týdnu toto splňuje. 

Favoritem není letos jednotlivec, ale tým

Letošní závodní pole je prořídlé o některé favority. Po dlouhé době nevstupují do závodu jasně favorizovaní závodníci, takže je zaděláno na otevřenou podívanou. Chris Froome a Tom Dumoulin jsou po pádech ze hry o nejcennější trofej venku. Roglič má po Giru pauzu a Nibali prohlašoval, že jede jen pro etapové úspěchy. 

Je nasnadě předpokládat, že vítěz letos stejně jako v šesti z předchozích sedmi ročníků vzejde z týmu Ineos, dříve Sky. Ovšem má to několik háčků. Tým je bez debat nejsilnější, není v něm slabé místo. Ale kdo bude lídrem, a bude to stačit na konkurenci? Obhájce Geraint Thomas měl ve Švýcarsku těžký pád a ačkoliv se tento tvrdý velšan oklepal a nemá nic zlomeného, ty horské švýcarské dny mu budou chybět. Navíc jeho forma byla letos nejistá, přes zimu nabral hodně kil navíc a jen pomalu se vracel do top kondice. Na Romandii sice předvedl již svůj standardní výkon, ale vloni jeho forma a výsledky směřující k Tour byly diametrálně odlišné. Mladá kolumbijská kometa Egan Bernal bude možná pro Ineos lepší volbou. Na Švýcarsku zvítězil poměrně s přehledem, i když proti slabší konkurenci. Časovku zlepšil, a ta navíc při absenci Frooma a Dumoulina nebude hrát letos takovou roli. Hovoří proti němu snad jen nezkušenost s velkými závody, i když třeba na jarním Paris-Nice si počínal mazácky i na větru, což třeba bývá často problém jeho krajana Quintany. Každopádně rozhodne se na silnici. Dave Brailsford již vloni ukázal, že dokáže dělat v průběhu závodu dobrá rozhodnutí ve prospěch svého týmu. 

Nejlepším mužem jarních závodů je bezpochyby Jakob Fuglsang. Poslední roky dozrává v Astaně jako víno a prospívá mu i důvěra týmu bez práce na jiné lídry. Vyhrál Dauphiné a Liége, vepředu byl ve všech závodech ve kterých se letos objevil. Má dobrý cit pro to kdy zaútočit a Astana pro něj nachystala silný tým. Avšak, i když to bude již jeho 9. Tour, nejlépe byl v roce 2013 na sedmém místě. A neprosadil se ani na ostatních třítýdenních závodech. Vždy si vybral jeden či více slabších dnů. Nejlépe vypadal v roce 2017 kdy také vyhrál Dauphiné, ale tam ho vyřadil pád z 5. místa po 13. etapě. Vloni také dokázal dojet “jen” na 12. místě po slibném jaru.

Takže pokud jsou toto hlavní favorité je jasné, že to bude velmi nepředvídatelná Tour kdy v úspěch může doufat zástup minimálně 20 závodníků. I když řada z nich neměla přípravu na Tour zrovna ideální. 

Třeba Richie Porte neměl letos dobrý rok díky zdravotním potížím a ani na Dauphiné to nebyl nějak oslnivý výkon. Navíc jeho GT palmáres zatím nebudou stačit ani na pojmenování ulice v jeho rodném tasmánském městě. Nairo Quintana nebyl vloni poprvé po pěti letech na bedně v některé z Grand Tour. I když jeho bilance je jinak úctyhodná a není radno ho odepisovat. Jeho v posledních letech poněkud plané útoky, po kterých často sám odpadne vloni a letos patřily k jeho slabinám. Pro všechny Kolumbijce ale budou výhodné tři etapy v závěru, kdy se peloton dostane hodně nad 2000 m. Adam Yates by chtěl navázat na své dvojče Simona a získat své první umístění na pódiu Grand Tour. V časovce se zlepšil, jaro měl velmi dobré, ale ještě jsem u něj neviděl ty koncovky etap jaké třeba Simon předváděl vloni na Giru i Vueltě. Nicméně o top 5 by bojovat měl. Pro domácí cyklisty Thibauta Pinota a Romaina Bardeta je letos jedna z největších šancí na úspěch, po kterém celá země baží už od posledního vítězství Bernarda Hinaulta. Málo časovek a absence favoritů jim hraje do karet. Oba jsou v nejlepším věku a oba již ví jaké to je stát v tomto závodě na pódiu. Pinot má možná o chlup lepší formu i tým. Bardet má zase lepší sjezdy. Vicenzo Nibali, vítěz závodu z roku 2014, nemůže být podceňován. Sice má v nohách Giro a na Tour se chtěl soustředit na etapy, ale nyní toto prohlášení poupravil a pojede podle toho jak dopadne v prvním dojezdu na kopec. Mikel Landa, Alejandro Valverde z Movistaru budou opět tvořit spolu s Quintanou nebezpečnou trojici. Avšak i když Landa byl na Giru asi nejlepší vrchař, přenést formu na Tour bude obtížné a u Valverdeho nelze věk zastavit. I když i tento cyklistický nestor a v 39 letech nejstarší účastník, je po vítězství na Occitánii dobře připraven. Talentovaný Enric Mas jede Tour na zkušenou a v klasikářském Quick Stepu nemá do hor téměř žádnou podporu. Steven Kruijswijk byl vloni pátý na Tour a čtvrtý na Vueltě. Pokud mu pomohou De Plus a Bennett a přidá se životní forma jakou měl v roce 2016 na Giru, má šanci klidně i na pódium. Dan Martin se poslední tři ročníky usadil v top 10. Jeho útočný styl je sice pro diváka zábavný, ale i díky tomu je pro něj obtížné, aby se mohl posunout v pořadí ještě výše. 

Ti, o nichž se tolik nemluví

Rohan Dennis zazářil na Švýcarsku, ale on sám drží své ambice pro Tour při zemi a chce se pokusit o etapová vítězství. Tejay van Garderen byl na Tour dvakrát 5., ale pak nastaly pro něj hubené roky a až nyní se opět připomněl skvělým druhým místem na Dauphiné. Jestli mu ovšem forma vydrží po tři týdny ve Francii není jasné. Mám pocit že Rigoberto Uran je v pelotonu odjakživa. Tento 32letý, v rodné Kolumbii nesmírně populární závodník už kroutí 13. sezonu a i když letos nemá moc velkých výsledků, 2. místo na Tour 2017 nebyla náhoda. Dvojice z Bory Patrick Konrad a Emanuel Buchmann se na trati popere o to kdo bude lídrem. Oba se každým rokem zlepšují a rostou v silné závodníky. Navíc Bora letos šlape švýcarské hodinky a vše jim vychází. George Bennett bude spíš pomocníkem Kruijswijka, ale i on umí zajet do desítky. Fabio Aru je letos po operaci kyčelní tepny. Na Švýcarsku se sice dobře rozjížděl, ale nemilosrdnému tempu Tour ještě nebude stačit. Wout Poels je až třetí vzadu v Ineosu, nicméně jeho zkušenosti a to, že je skvělý vždy ve třetím týdnu mohou rozhodnout o tom, že pojede na pořadí pokud by některý z jeho lídrů vypadl. 

Sprinteři

Na sprinterské scéně probíhá už pár let střídání generací. Resp. není zde nikdo kdo by dokázal opanovat 3 a více etap jako tomu bylo v minulosti. Chybí Marcel Kittel, Mark Cavendish je po dlouhé nemoci stínem svého někdejšího já a pokud vůbec pojede není jisté zda přejede první kopce. André Greipel už dojíždí kariéru v malém týmu Arkea Samsic. A jelikož Fernando Gaviria nestartuje, budou hlavním lákadlem souboje tria Elia Viviani a Dylan Groenwegen a Peter Sagan. Možná Caleb Ewan do tohoto souboje občas promluví. Peter Sagan je jasným favoritem na 7. zelený dres. Na jím oblíbeném Švýcarsku se už ukázal po na jeho poměry slabším jaru ve své obvyklé formě. Několik etap hlavně v prvním týdnu by mu mohlo sedět, takže očekávejme i rozšíření jeho dosud jedenácti etapových triumfů. Ewan ani Viviani zatím na Tour vítězství nemají žádné, Holanďan tři. Do souboje o zelený dres by možná ještě mohl promluvit Michael Matthews, ale Saganova převaha v klasických sprintech hraje do karet devětadvacetiletému fenoménu ze Slovenska. 

Další zajímavá jména

Ze závodníků které bude dobré bedlivě sledovat zejména při etapových únicích, budou určitě vidět Maximilian Schachmann, Alexey Lutsenko, Julian Alaphilippe či Matej Mohorič. Svoji první Tour pojede Wout van Aert a jak ukázalo Dauphiné má kromě výborného sprintu v těžších etapách i skvělé časovkářské dovednosti. 

Roman Kreuziger už pojede svoji 9. Tour v kariéře a 17. Grand Tour celkově, což je úspěch sám o sobě. Ačkoliv byl už na staré dámě 4x v první desítce, letos od něj není možné očekávat žádné zázraky. Jarní forma a příprava byla u něj narušena pádem na Valonském šípu a 22. místo na slabě obsazeném Švýcarsku není žádným zázrakem. Celému týmu Dimension Data se letos nedaří a i na Romanovi tato deka spočívá.

Česká televize opět vysílá všechny etapy živě od začátku do konce, bude se jistě na co koukat. Příjemnou zábavu.