Jsou za námi kostkované klasiky. Letos bylo opět na co se dívat. Oba noví a čerství vítězové monumentů jsou velmi sympatičtí a zasloužení, i když jejich cesta k nim a dosavadní životní dráha nemůže být rozdílnější. Počasí nakonec cyklistům přálo, a těch diváků u trati, no radost pohledět.
Vítězství šampiona
Peter Sagan po loňském mistrovství světa vyhrál konečně první monument a definitivně se zdá, že nalezl ten správný závodnický cit pro velká vítězství. Zprvu to ale vypadalo, že i letošní kampaň pro něj nebude úspěšná, když mu po odvážném úniku na E3 vyfoukl vítězství ve spurtu Kwiatkowski. V Gent Welvegemu dojížděl do cíle ve skupině se závodníky, kteří si tudíž také věřili, že by ho mohli ve spurtu porazit, ale Sagan to takticky zvládl výborně. Na Flandrech to vypadalo na velmi bláhový útok znovu s Kwiatkem a později i Vanmarckem už 33 km před cílem. Cancellara a celý Etixx si v tu chvíli říkali: „To přece nemůže vyjít, je to moc brzy“, ale ukázalo se že Peterova výkonnost je taková, že nechtěl nic ponechat náhodě (resp. tomu že by mu Cancellara na Oude či Paterbergu možná ujel a on už by jej nikdy neviděl). Tak ujel on. Etixx o tom jen mluvil, on to skutečně udělal. Jeho závěrečná sólo časovka, kdy držel trojnásobného mistra světa Fabiana Cancellaru pořád na odstupu 10 – 15 sekund, svědčí o jeho silné hlavě a velké touze po tomto vítězství.
Sagan útočí na Paterbergu, rozhodující moment (zdroj: www.cyclingweekly.co.uk)
Peter Sagan měl prostě ve zvyku vždy dělat věci trochu jinak než je v profipelotonu běžné, a proto mu možná někteří vyčítali špatnou taktiku, nezkušenost, ale srdce jiných si právě tím získal. Kombinace jeho hravé nátury a vynikající výkonnosti může vést k více skvělým výsledkům, jako byl tento. Jen tu angličtinu by měl zlepšit, pokud chce dávat pozávodní rozhovory. Na Roubaix byl také v pozici velkého favorita, ale zde se ukázalo, že tento závod je mnohem méně předvídatelný než jiné monumenty a díky brzké snaze Etixxu (a také tentokrát slabé podpoře Tinkoffu, která byla mimochodem na Flandrech vynikající…), dojel 11.
Mathew Hayman dosáhl vítězství způsobem, o kterém sní snad každý cyklista, který je jinak oddaným domestikem svým lídrům a v roce dostává jednu nebo dvě příležitosti jet na sebe. V roce 2003 skončil tehdy v jako ještě mladík v Rabobanku na 25. místě a od té doby se snažil v tomto závodě pozici vylepšit. Až po třicítce dosáhl dvou umístění v desítce. A teď, v 37 se mu vše sešlo.
Hayman ve sprše na velodromu v roce 2008, když dojel 113., poslední z celého pole (zdroj: cyclingtips.com).
Je to pro něj odměna za celoživotní tvrdou a nezištnou práci a slzy štěstí, ke kterým po dojezdu neměl několikrát daleko a nevěřícné kroutění hlavou svědčí o tom, že závod musel jet v jakémsi transu s hlavou soustředěnou jen na příští správnou věc v závodě, kdy každou vteřinu lze vše ztratit.
„…teď, teď ujíždí dobrá skupina, dostanu se do ní…“
„…nebudu se na čele moc šťavit, nedávno zlomená ruka vypadá ok…“
„…Arenberg už je tady, projeto bez problémů, jede se pěkně zostra, a vzadu je to určitě maso…“
„…50 km do cíle, dojíždí nás skupina, není v ní pár velkých jmen, cítím se ok, jedu s nima…“
„…bacha Rowe to rozjíždí na větru, teď hlavně neodpadnout…“
„…pitomý Stannard takhle mě naremplovat, ale klid, klid, dojedu si je na těch příštích kostkách…“
„…Vanmarcke je odjetý, má pár metrů, ti ostatní tři ho stahují…“
„…mrknu na Boonena, vypadá nejsilnější, EBH toho má dost…“
„…asi 5 kiláků do konce, zkusím zaútočit, jen takový malý test…“
„…útočí Boonen i Stannard, a Boonen podruhé tentokrát silněji, vyrážím za ním, ostatní jsou mrtví…“
„…nastoupím hned z háku i Tomekemu, je za mnou, ale jak na gumě ale nakonec mě dojede…“
„…a je tu velodrom, zkusím si najet nahoru, ať získám rychlost, Vanmarcke je zase za mnou, Boonen zůstal dole…“
„…jdu na rovince přes Boonena a makám, makám, ideální stopa…“
„…čekám, kdo mě zprava přejede…, nikdo, nikdo, já vyhrál?… JÁ TO SNAD DOOPRAVDY VYHRÁL!!!“
Paris Roubaix je prostě závod kde se občas stane malý zázrak a letos tomu tak bylo. Radost týmových parťáků a DS svědčí o tom, že tohle prostě nikdo nečekal.
Tomeke, ajajaj
To bylo zvolání belgického komentátora, poté co jejich bůh skončil na velodromu těsně druhý. Přitom on a jeho tým udělali závod a ještě před pár lety by tato pozice pro něj skončila vítězstvím o dvě délky. Ale Tom Boonen aspoň ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Po těžkém zranění hlavy na Abu Dhabi Tour to s ním pro letošní klasiky nevypadalo dobře. Ale dokázal se z toho dostat, i když až do Roubaix to nebylo ono. Ale tohle je jeho závod a forma už od začátku klasik nebyla zas tak špatná. Ve flanderských kopcích mu už sice chyběl ten správný “punch“ na to, aby se udržel se ostatními soupeři, ale na francouzských kočičích hlavách ukázal velké zkušenosti s tímto závodem a přehled. Na pódiu byl skoro tak vysmátý jako by to sám vyhrál. Belgičané jej i proto milují, a on sám nevyloučil ještě jednu sezonu.
Tomeke byl na pódiu usměvavý a přející – opravdový šampion (zdroj: eurosport.fr)
Spartakus naposled
Fabian Cancellara jel letos poslední sezonu na kostkách a byl výborně připraven. Jediný kdo mohl konkurovat jeho nástupům v prudkých dlážděných kopcích, byl Sagan. Jeho stíhací jízda na Oude Kwaremontu a Paterbergu, to bylo něco. Skoro by se až nabízela možnost prodloužit kariéru ještě o rok, ale Spartacus chce zřejmě odejít na vrcholu. Roubaix mu zkazil pád, jako už tolikrát na těchto velkých závodech. Ale to je asi daň za úspěch. Oba největší závody prožíval velmi emotivně a dal do toho vše co mohl. Díky Fabiane za krásné zážitky!
Pašáci v černém
Sky je team, který se mi na kostkách asi nejvíce líbil. Dříve jim byl vyčítán nedostatek klasikářské závodnické taktitky, ale oni se rok co rok na těchto závodech zlepšují a Kwiatkowski, Rowe či Stannard mohou v příštím roce vyhrát klidně jeden z monumentů. Možná byla chyba že Geraint Thomas chce letos jezdit Grand Tours a týdeňáky, mohl by ještě zvýšit šance týmu na případný úspěch. V záloze mají ještě mladého Gianni Moscona, který si do pádu v neděli na své první Roubaix nevedl vůbec špatně.
Lefévrúv vzek
Etixx Quickstep naopak vychází z kostkových klasik s prázdnýma rukama, tedy téměř. Boonenovo druhé místo v Roubaix a Kittelovo vítězství na semiklasice Scheldeprijs nemohou uspokojit Lefevrovo belgické přebujelé ego. Opět byl často vidět stejný obrázek jako v minulých letech, kdy jezdci Etixxu sice měli na čele závodu mnoho lidí, ale jakoby postrádali přesvědčení o tom, kdo je vlastně jejich lídr. Akorát zraněného Lampaerta vystřídal Trentin. Pouze na Paris Roubaix se díky použití Tonyho Martina (to je prostě lokomotiva!) podařilo Etixxu konečně závod ostatním pořádně ztížit, a taky to přineslo ovoce. Jako příklad práce pro lídra se mi strašně líbilo to potáhnutí Luka Rowea na Roubaix, kdy to na větru zavařil třem členů přední skupiny a sám pak odpadl. To od Etixxu letos nikdo v rozhodujících fázích závodů neuměl. Štybar letos neměl takovou fazonu a byl bržděný nemocí, Terpstrovy roky jsou zdá se už pryč, to samé lze i s výjimkou (neděle) potvrzující pravidlo říci o Boonenovi. Bude zajímavé sledovat co se stane po přestupové sezoně, Lefevre totiž chce mít vždy toho nejlepšího.
Nové tváře
Jasper Stuyven je asi nejvýraznějším novým Belgičanem letos. Vyhrál Kuurne a byl pátý na E3. V hlavních kostkových závodech sice uvadal, ale i tak k němu Vlámové vzhlížejí s nadějí stejně jako před rokem k Benootovi nebo dříve Vanmarckemu. Ovšem vyrovnat se s nálepkou nového Vlaemincka, Musseuwa nebo Boonena je v této zemi velmi těžké. Svým způsobem i Michal Kwiatkowski je letošním objevem kostkových klasik. Ukázal se už před pár lety (myslím že dvěma) při úniku na Flandrech, skvěle ovládá kolo na těchto površích, časovku má perfektní a spurt více než solidní. Je jen na něm a na týmu Sky na jaké závody se bude v budoucnu připravovat, protože z jednodenních závodu mu sedí snad vše. Imanol Erviti zřejmě nebude úplně nový talent vzhledem k tomu, že je ročník 1983, ale letos se mu to prostě sešlo a na dvou největších závodech byl v desítce. Byla na tom vidět ta velká zkušenost, protože tyhle klasiky jezdí už 10 let a také čich na správný únik. Klidně z něj za rok může být nový Hayman. Dylan van Baarle potvrdil zvěsti o svém velkém talentu a prosadil se letos 6. místem na Flandrech U plošších závodů mě zaujal sprinter Fernando Gaviria, jel tyto těžké klasiky poprvé, a přesto mu k vítězství na některé z nich nescházelo mnoho. Po pádu před cílem v San Remu má definitivně pověst obávaného sprintera.
Smrt na pavé
Nešťastná tragická nehoda Antoina Demoitiého v závodě Gent Wevelgem způsobila opětovné volání po omezení množství motorek a doprovodných vozů na závodech. Na těch úzkých silnicích a při vysokých rychlostech se může stát vše strašně rychle a výsledná zranění mohou být pro nechráněné cyklisty fatální. UCI připravuje změny v počtu vozidel a vyšší zpřísnění řidičských licencí. Nutno dodat že tým Antoina, Wanty – Groupe Gobert, se poté na Flandrech překonal a Dimitri Clayes dokončil pro ně jistě velmi emotivní závod na 9. místě. Smutnou atmosféru podtrhl a i předčasný skon po Critérium International.
Skvělí fanoušci
Roubaix a Flandry znamenají krásnou oslavu cyklistiky. Ačkoliv Francii i Belgii deprimují nedávné teroristické útoky, lidé se nenechali odradit a dorazili ku tratím v obrovském počtu. Slunné jarní počasí tomu nahrávalo, ale věřím tomu, že i kdyby lilo jak z konve diváků by byl pořád obrovský počet. I česká televize se připojila k rostoucí popularitě a letos vysílala 3 hodiny závodu. Jaká byla sledovanost zatím není jasné.
Takže zase za rok na stejných kolbištích s jinými příběhy.
Fanoušci barevnější než závodníci, tak se fandí na Flandrech (zdroj: www.brakethroughmedia.com)
5 reakcí na 9 závěrů z kostkových klasik